Potomkovia ľudí

Tenhle film má bezpochyby velmi zajímavý příběh, který výborně doplňují herci jako Clive Owen či Micheal Caine. Musím se ale přiznat, že první polovina filmu v níž je nám převážně servírována atmosféra roku 2027 mě pěkně nudil. Rabování, rozpadlé domy, bombové útoky. Po hodině sledování mě to zkrátka přestalo bavit. Vše až zachraňuje druhá polovina, kdy se Clive dozví o ženě, která jako jediná na světě je těhotná. Film začíná mít konečně spád a postupně graduje až do konce. 4 hvězdičky mu tedy dávám díky pronuděné polovině filmu. A ačkoliv bych se už na film podruhé nepodíval, ještě dlouho mi zůstane v paměti. 75%. (27.01.2007)

Svým způsobem unikátní sci-fi, kde sice nehraje moc velkou roli technický pokrok, přesto je svět budoucnosti velmi detailně propracován. Cuarón se navíc potvrzuje jako mistr v navozování potřebné nálady a jeho nekompromisní vedení ne-hrdiny z lidu směrem k nejistému konci má všechno, co potřebuje. Jediné, co mi chybí, je trocha gradace - bezútěšnost je nasazena od začátku na takové úrovni, že už moc nemá kam stoupat. (28.08.2013)

Technická brilantnosť a orgastická kreativita tohto filmu vo vizualite otvorí hubu filmovým fajnšmekrom a dej so silnou témou a ešte silnejšími scénami roztopí srdce dieťaťa, dospelého i babičky. A hoci sa Alfonso Cuarón s kameramanom Emmanuelom Lubezkim miestami až predvádzajú "Pozrite, čo dokážeme!", ich dielo nenecháva chladným absolútne nikoho. V preplnenom kine vynikajúci kolektívny zážitok, kedy sa ľudia chytali za hlavy, smiali a vzdychali, ako keby im samotným niekto rozbil držku autobaterkou. Myslím, že tak ako v sedemdesiatych rokoch postavili umierajúci Hollywood na nohy Steven Spielberg, George Lucas, Francis Coppola a spol., tak ho teraz, v dobe vykalkulovaných digitálnych jugurtov, posunú na iný level Cuarón, Alejandro Iñárritu, Paul Greengrass a spol. *** FILM ROKA *** (14.11.2006)

Duo Cuarón & Lubezki složilo obrazovou poemu, která i přes nepříliš bohatý obsah dokáže přinutit k zamyšlení (i s ohledem na křesťanský symbolismus) a zároveň si hlasitě žádá o minimálně jedno extra zhlédnutí, kdy tolik nevnímáte postavy a jen se zaměříte na dokonalou „anti-Blade Runner“ mizanscénu. Single-shot scény jako lesní přepadení, porod či zuřivá pouliční bitva jsou super, ale mě dostaly dva jiné momenty. Mesiáš, který pro lidstvo vždy přináší mír jen do dalšího výstřelu a Ruby Tuesday v podání Franca Battiata nesoucí kruté poselství, že svět už není jako dřív. Je trošku děsivé, jak se depresivní vize P.D.Jamesové a A.Cuaróna začínají zhmotňovat.. (03.04.2018)

Bravurní podobenství zániku lidstva korunují technické prostředky vyprávění. Hudba je velmi zajímavou mixáží apokalyptického chóru, nepříjemných ruchů a šlágrů, které zní přímo ve fikčním světě (z rádia a futuristické hifi soustavy). Musím přiznat, že na „Ruby Tuesday“ po shlédnutí „Potomků lidí“ už nikdy nezapomenu... Podobně účinným prostředkem je střih, který místy zcela absentuje a nechá film plynout v neuvěřitelně dlouhých a syrových celcích. Dává tak vyniknout expresivní práci ruční kamery Emmanuela Lubezkiho (mj. snímal i Burtonovu „Sleepy Hollow“). Ta dodává svým roztřeseným okem punc autenticity jak dialogickým scénám, tak akčním sekvencím, které jsou až nezdravě bezprostřední a působivé. Obrovské uznání zaslouží herecká družina v čele s výborným Clivem Owenem... není pochyb o tom, že tahle drsná maskulinní tvář je vybavena jemným vnitřním herectvím a přirozenou křehkostí, přející civilním polohám. Micheal Caine v roli Jaspera znovu dokládá, co je to sílící charisma stáří... Neznámá tvář Claire Hope-Ashitey září a bez velkých problémů se vyrovná hvězdě jako Julianne Moore. Hlavní hvězdou je ale Alfonso Cuarón, který po své potterovské anabázi konečně odevzdává práci, jež ho řadí mezi režisérské hvězdy první velikosti. Způsob, jakým pracuje s velkými celky záběrů, jakým pracuje s lidskými tvářemi, jakým graduje intenzitu filmu, jakým s minimálními prostředky navozuje atmosféru budoucího světa a způsob a jakým minimálními prostředky zrcadlí v budoucím světě rozkladný stav světa našeho, je hodný obdivu a uznání. „Potomci lidí“ nejsou planým moralizováním, ani vybičovaným katastrofickým filmem, který by se opíral o schéma a vše vypovídající symboly. Je to ve své podstatě film komorní, drsně autentický a upřímný. Na malém vzorku lidstva předkládá hrůznou vizi konce humanity, která je ve svém rozuzlení až symbolicky nadnesená... není pochyb o tom, že tohle „science fiction“ není nic jiného než mrazivá hyperbola dneška. Pro mě určitě dosavadní divácký zážitek roku. (12.11.2006)