Potomkovia ľudí

Children of men patří mezi filmy, které se opravdu těžko hodnotí. Svět je plný lidí, kteří se jdou do kina bavit a očekávají akci nebo naopak hromadu humoru. U takových pravděpodobně Cuarón se svým potomkem neuspěje. Existuje však skupina lidí, kteří chtějí vidět něco promyšleného, účelného, špinavého, avšak krásného. Pro takové lidi, kteří hledají ve filmu metafory nebo dokonce alegorie, jsou potomci filmem roku. Má to hodně důvodů. Prvním je obsazení, kde dominuje charismatický Clive Owen , Julianne Moore a Michael Caine. Druhý důvod je Alfonso Cuarón. Člověk, co dokáže vytvořit nejtemnější vizi přítomnosti (Harry Potter 3) i budoucnosti (Potomci). Jeho styl se dá přirovnat k malíři, který si vymyslí schéma a neustále ho zdokonaluje až docílí svého. Ve filmu Alfonso vymyslel dvě scény, které položí každého, kdo miluje kinematografii. Svět temné budoucnosti bez dětí je na plátně dokonale předvedena v celé své kráse a nenašel jsem v něm nic s čím bych nesouhlasil nebo to nechápal. Neřekl bych, že jsou potomci průlom v kinematografii nebo nějaký velký zlom. Rozhodně jde o kvalitní snímek, který by možná chvílemi mohl být příběhově hustší a hudebně vyváženější (ano hudba jediná věc z filmu která mě vůbec nenadchla). Doporučuji shlédnout min. dvakrát, sám se na to připravuji a poté uvidím, jestli film patří do kategorie 5* nebo jsem ho přecenil. (22.12.2006)

Naprosté vítězství formy nad obsahem a příběhem. Přestože i ten, ve svém až metaforickém pojetí lidské neschopnosti se reprodukovat, dokáže vehnat pár brouků do divákovy mysli. Škoda, že ústřední myšlenku příliš nerozvíjí, nedodává ucelené rozřešení a spíše slouží jako zástěrka pro kameru a střih. Ale pro jaké! O žádném jiném filmu nikdy neplatil výraz "syrový" tak jako o Potomcích. Útok na auto a hlavně Theova cesta skrz bojovou vřavu ve mně doznívají déle než po spuštění závěrečných titulků a jen se bojím, že se objeví pár zbytečných a hlavně předem zatracených plagiátorů, kteří se pokusí natočit scénu, která bude lepší či delší a fatálně při tom selžou. Film roku tedy v žádném případě, ale na zamyšlení a pro úžas z vizuální stránky ideální. (22.12.2006)

„Aj keby sa to vyriešilo, je neskoro. Svet je v prdeli.“ Fenomenálne sci-fi zázračného Alfonsa Cuaróna (MEXICKÁ JAZDA), v ktorom sú výborní aj inak skôr priemerní herci Clive Owen a Julianne Moore. Snímke, vychádzajúcej z dráždivo prepracovaného scenára (tak prepracovaného, že na niektoré otázky nedostaneme odpoveď a kľúčové scény, napr. „poprava nepohodlných“ sú nám akoby„mimochodom ukázané behom štyroch sekúnd, aj to iba nenápadne a v pozadí), dominujú predovšetkým neuveriteľne fajnové scény (všetko z lesného domu pôvabne prestarnutého hipíka Michaela Cainea) a dych vyrážajúce dlhé, akoby bez strihu plynúce pasáže. (29.04.2007)

Strhující film dosti reálně zobrazující naši blízkou budoucnost. Svět v roce 2027 - bída, špína, lidé žijí v neutěšených sociálních podmínkách, ale přesto se to od přítomnosti zas až tak diametrálně neliší. Znásobte si dnešní problémy Evropy a dostanete něco, co se prostředí Potomků lidí až nepříjmně podobá. Tento sociální a politický přesah dává filmu jakýsi nesmlouvavý podtón a hlavní dějové lince poskytuje dostatečně pevný základ pro to, aby jí divák mohl brát za reálnou a fakticky důležitou. Kamera se pohybuje pravidelně pár kroků za hlavním hrdinou a v několika scénách přímo vtáhne diváka do dění na obrazovce, takže vy pak probíháte prudkou přestřelkou, autobusem plným skrývajících se ubožáků, polorozbořenou budovou. Všechno to působí nesmírně živě a zároveň depresivně, ke konci světýlko naděje v podobě dítěte ale opravdu funguje tak, jak má. (21.01.2008)

Svým způsobem je globální neschopnost mít děti tou nejhorší pohromou, jaká se lidstvu může stát. Proč je to nejhorší katastrofa? Protože je pomalá a beznadějná. Dívat se na své vlastní prokletí je to nejhorší. Dívat se tváří v tvář své smrtelnosti, takový pohled málokdo ustojí zdravý. V té chvíli totiž už bude celkem jedno, co po nás zůstane, a jestli vůbec něco. Stejně nebude nikdo, kdo by to užíval a pokud, nebudou to lidi. Je to velice sobecký přístup, ale člověk je sobecký od přirozenosti. Kdysi jsem četl od Briana Aldisse román Pokolení starců, který je vlastně o tomtéž, jen propracovanější a detailnější o době dlouhé několik desítek let. Pokud se vám líbil tenhle film, tu knížku si určitě přečtěte. Film je ponurý, temný a depresivní, ale zároveň velice svižně natočený a zábavný. Scény z uprchlického ghetta mi hodně připomněly Greengrassovu Krvavou neděli tím svým skoro dokumentárním stylem, ruční kamerou a dlouhými záběry na zbytečně se vzájemně zabíjející lidi. Největší slabinou je, že film nic nevysvětluje. Nemám ponětí, proč tam lidé najednou nemůžou mít děti. Když jsem nad tím přemýšlel, vyšly mi jenom dva důvody, proč jsou neplodní. Za prvé, je to jejich vlastní práce. Další z biologických bomb, tentokrát na zničení nepřítele nejzákeřnějším způsobem a zevnitř se vymkla zpod kontroly. Druhý důvod je, že to byla práce pánaboha, taková druhá potopa světa. Řekl bych, že to je ta druhá možnost, protože kdyby to bylo nějakým virem nebo bakterií nebo látkou, působilo by to nejen na lidi, ale i na zvířata. A ve filmu žije prokazatelně nejmíň jedna kočka. Herecky měli trochu víc prostoru jen Clive Owen a Michael Caine a taky toho využili, ale jinak jen šedej průměr. To a příliš sentimentální a hloupý závěr mi ale nezabrání přidat tenhle film na čtvrtou nejlepší pozici mnou viděných filmů tohoto desetiletí (ostaních šest příčlí zatím stále čeká). (07.09.2007)