Ako básnici čakajú na zázrak

Tenhle kouzelný svět básníků měl mít tři zastavení a mohli jsme na ně nostalgicky vzpomínat. Jenže duo scenárista Ladislav Pecháček a režisér Dušan Klein nechce nechat recitátora-lékaře Štěpána Šafránka odpočívat, přichystali jednoduchý a jasně čitelný děj, který neurazí, ale ani se nedokáže nějak hlouběji zapsat do divákovy mysli. Poskládali ho z několika mikro příběhů, kdy některé lze postrádat, jiné by si zasloužili nějakou scénu navíc. Skalní fandové si užijí mnohé narážky a odkazy na předchozí pentalogii. Kouzlo je dávno pryč, ale ve výsledku je to lepší, než poslední dvě zastavení (1993, 2004). Kromě ústředního dua přátel vítězí znovu Jaroslav Uhlíř. A Linda Rybová, na kterou je radost se dívat. (17.04.2017)

Divák se žádného zázraku nedočká, ale setká se téměř se všemi oblíbenými i neoblíbenými postavami z předchozích dílů, probudí se v něm nostalgie, zasměje se, rozesmutní se a v podstatě se celkem dobře filmově zabaví a pobaví. Je to čistočistý průměr a velká poklona Lindě Rybové, ta vůbec nestárne a vypadá naprosto úžasně. (12.12.2016)

Tvůrci básníků to se mnou mají lehčí, protože plus/minus patřím do básnické generace a sledovat tak další osud Štěpána a Kendyho beru osobně, korn když si přimyslím, že nejen Štěpána, ale i mě dokáží slečny elegantně zmasakrovat srdce a má prořízlá držka mně už nejednou přivedla do fáze pracovního odsunu. Na začátek bych chtěl poděkovat tvůrcům za to, že se vysrali na novinářskou projekci a ušetřili nás otrávenosti z rádoby odborných blábolů od xxkritiků. Básníci čekající na zázrak mají v sobě méně hrubosti a více původní básnické poetiky a zamilovanosti než předchozí porevoluční díly. Dost jsem se bál, dětského prvku, že se většina scénáristické pozornosti upne na něj, ale naštěstí tomu tak nebylo. Dětští herci působí sympaticky, ale většinu prostoru naštěstí nechávají dospělým, samozřejmě hlavně Štěpánovi a Kendymu. Vlastně je to u kluků pořád stejná linie, hledání lásky a tak trošku hledání sebe samotných, jen se mění věk hlavních hrdinů, doba a s tím i jejich klíčové strasti a slasti. Potěší návrat oblíbených básnických figur, hlavně oslavu narozenin Pepy Somra jsem vnímal jako jeho loučení a velký dík od tvůrců za jeho krásnou filmovou kariéru. Z nových postav zaujme "poetic girl" Rybařová, která na mě v podání Lindy přirozeně a přitažlivě, tu bych bral taky. Vendulka Utěšitelka je sice krapet starší, ale pořád by s přehledem dokázala utěšit mnoho chlapů včetně mě. Jedná se o velmi příjemnou, zábavnou podívanou, která se nebojí odkazovat na to nejlepší ze série aniž by ubírala prostor novému a velmi hezky, vtipně a lehce působícímu příběhu. Škoda tak velkého množství product placementu, protože bez něj by to hraničilo s hodnocením nejvyšším i tak se ale jedná o nelepší porevoluční básniky. (12.04.2016)

Film je určen především lidem středního věku a výše - všem, kteří už tak nějak začínají bilancovat. Holt mladými básníky můžeme být jen jednou. Trochu jsem se u tohoto filmu bál Lindy Rybové a jejího unylého, leklého hereckého projevu, ale tentokrát naštěstí hraje uměřeně. Sice plácá nesmysly, co se vaření týče, ale to už nejspíš měla ve scénáři. Líbí se mi ale, jak je scénář jinak vystavěn - v podstatě si skládáme dohromady sami střípky toho, co se za těch 13 let stalo, a nechybí nic podstatného. A chápeme i samotné postavy a jejich jednání. Skvělá jsou camea českých režisérů (Ondřej Kepka, Jirka Strach), ale i dalších (Cimický, Mareš, Ringo Čech, Švormová...). A skutečně dojemnou poctou samotnému Josefu Somrovi jsou oslavy 80. narozenin filmového pana profesora. Vtipné je propojení s prvním dílem Básníků, i když se dalo tak trochu čekat. Celkově, přes jistou dávku chytrého (ale občas i laciného - viz opilá Holubová) humoru, je snímek spíše melancholický, posmutnělý, bilancující. Ale nevzdávající se. (22.04.2016)

Dvouapůlhodinová reklama na lékárny Dr. Max, Mazdu a jedno protonové centrum. Docela jsem se bál, aby to nebyly další Babovřesky, ale tak zlé to naštěstí nebylo. Jenže, to je asi jedna z mála pochval, jinak je to totiž nuda. V porovnání s prvními „básníky“ je to utahaná a nezábavná záležitost. Motto filmu by mohlo být „Je nám padesát, ale ještě na to máme!“. Nic proti, ale z povahy věci, tohle není zrovna něco, co by mi mělo co říct. Postavy dětských herců jsou otravně přemoudřelé, Pavel Kříž jede na neutrál a do toho se objevují vedlejší postavy a postavičky, u kterých můžu hádat, koho ze známých (a polozapomenutých) herců a zpěváků poznám. Scény s Josefem Somrem byly nejvtipnější z celého filmu. Nejzajímavější zase byla úvodní a závěrečná animační vložka Adolfa Borna. Ano, párkrát jsem pousmál, a dokonce i zasmál. Ne, není to zlé a k nepřežití. Jen je to prostě k uspání. (16.04.2016)