Veľká ryba

Film má dvě hlavní roviny: V realitě a současnosti se odehrává klasický vztahový příběh otce a syna a ve vyprávění se odehrávají příběhy ze života starého pana Blooma. Divácky vděčnější je pochopitelně otcovo vyprávění, protože to je přímo nabušené fantazií a s šedivou realitou toho nemá (?) moc společného. A hledali bychom někoho skutečně povolaného k vyprávění příběhů plných fantazie, pak na Tima Burtona by si člověk po filmech jako Střihoruký Edward vzpomněl mezi prvními.Chvíle, kdy sledujeme Ewana McGregora coby mladého Eda při jeho neuvěřitelných zážitcích patří k tomu nejzajímavějšímu, co film nabízí. Scéna s čarodějnicí a jejím okem („tak takhle teda umřu“) patří k mým nejoblíbenějším. Postupně ale graduje i linie ze současnosti, která vrcholí skutečně nádhernou závěrečnou scénou – dalo by se skoro říct katarzní. K nádhernému zážitku kromě hravé režie Tima Burtona přispívá krásná hudba Dannyho Elfmana a přesné herecké výkony zvláště McGregora a Finneyho. (12.09.2004)

Přemýšlím, přemýšlím, ale nakonec vycházím z toho, že Velká ryba je možná dost dobře tím nejlepším, co kdy Tim Burton natočil, a že konkurence v jeho filmografii je více než veliká dokazuje to, jak moc ho mám rád, a kolik pětihvězdiček jsem jeho filmům nasázel. Čím mě ale Velká ryba dokázala uhranout? Hlavně příběhem. Jeho nápadem. Tím jak vlastně vypráví o rodině vyprávěčů, kteří vypráví. Tou skvadrou herců. Tím jak jakákoliv smutná scéna dolehne a šťastná scéna potěší. Je toho hodně co by se dalo o tak velkém filmu jako je Velká ryba povídat. Každý svůj názor zde řekl. Já jen dodám jedno. Velké věci dělají velké ryby. Tak jak to nakonec tvrdí v tomto filmu. (10.06.2008)

Ňam ňam ňam... Můj nejoblíbenější Burton, film lehký jak vánek, který nenese o nic lehčí (ale o nic závažnější) myšlenku, než že fantazie je mocnější (nejen zajímavější) než suchá životní realita... To je samozřejmě dost zjednodušeně řečeno, navíc se tu objevuje další velké téma - komplikovaný vztah otce a syna. Tim se opět vytahuje se svými motivy - smrt (hlavní postava prakticky celý film umírá a pokouší se usmířit se s okolím), bizardní postavy (které zde ovšem nejsou na okraji společnosti, ale poměrně úspěšně do ní zapadají - že by nové optimističtější pojetí?), k nim přidává to nové, pro film ústřední - tj. vyprávění příběhů a cena jimi stvořeného světa... No jestli jste z mé mikroanalýzy filmu nervózní, nebuďte, nad těmito věcmi nemusíte vůbec přemýšlet... můžete film chápat jako jeden krásný, nepravděpodobný příběh muže, který měl rád život a jeho dobrodružství, výborně odehran a podbarvený nevtíravým, nezvykle veselým soundtrackem Dannyho Elfmana. Je na co se dívat, zahřeje u srdce! P.S.: Ani popáté jsem se neudržel a na konci jsem opět posmrkával... to se mi fakt nestává často... 100% (18.06.2006)

Příběh o střetu fantazie jednotlivce s racionalitou davu, to je něco pro mě. Ale scénář je IMHO napsaný tak, že sledujeme více méně reálný svět, jen na nás sem tam jukne zpoza rohu nějaká ta čarodějka nebo obr. A to neodpovídá Burtonovskému vidění. Není to další z jeho svobodných paralelních světů, je to voliéra, příliš těsná Burtonovu rozpětí. 70% (12.09.2006)

Můj nejmilovanější Burton. Laskavější, smířlivější, moudřejší, ale neviditelná křídla příběhu mají stále to šílené rozpětí. Fantasmagorie, která se tváří jako pohádková cesta od kořenů k potomkům.................. Albert Finney/Ewan McGregor a jejich osudové ženy společnými silami natáhli síť, ale Velkou rybu chytil na háček samotný Velký Tim, jeden z největších filmových poetů. Kontrasty otec-syn, realita-snovost, osud-volba ústí do závěrečné scény u řeky, jíž se koloběh uzavírá. I syn v chladném podání Billyho Crudupa konečně vstupuje do otcova barevného a barvitého světa... (25.04.2007)