Opití láskou

Soundtrack Jon Brion: 1. Overture [2:09] ,2. Tabla [2:59] ,3. Punch-Drunk Melody [1:43] ,4. Hands & Feet [3:42] ,5. Le Petit Chateau [1:36] ,6. Alleyway [0:55] ,7. Punchy Tack Piano [1:25] ,8. He Needs Me - Shelley Duvall [3:31] ,9. Waikiki - Ladies K [3:56] ,10. Moana Chimes [3:02] ,11. Hospital [1:21] ,12. Danny (Lonely Blue Boy) - Conway Twitty [2:13] ,13. Healthy Choice [2:10] ,14. Third Floor Hallway [3:23] ,15. Blossoms & Blood [2:05] ,16. Here We Go [4:47] ,17. He Really Needs Me [3:11], (10.06.2011)

Postmoderně příznačně žánrově těžko zařaditelný film, v němž nadmíru osobitý režisér Paul Thomas Anderson umně a podivuhodně namixoval stylový filmový koktejl z romantické komedie, psychologického dramatu, kriminálního thrilleru a snímku o psychicky narušeném jedinci s obtížně zvladatelnými návaly agresivity a vzteku, který má mírné příznaky autismu či podobné psychické nemoci. Co Andersona dělá Andersonem (zasvěcení vědí, že podobně ,,divné" filmy točí i další Anderson - Wes, jehož snímky také ocení spíše divák artových či experimentálních filmů) - velmi originální práce s filmovou hudbou a střihem, která má navodit pocit psychického rozpoložení duševně narušeného člověka - tedy hlavního hrdiny (zvláště silná je až stresující scéna v první třetině snímku, kdy se na Barryho (a tím i diváka) doslova valí neurotizující stimuly z okolí jeho kanceláře - neodbytné telefonáty, cynická a nepříjemná sestra, právě dohazovaná nechtěná známost i karamboly v sousední dílně...). Na tomhle filmu je také nejlépe vidět, jaký kus cesty urazila americká kinematografie od dob tématicky podobného Rain Mana (lineární děj, klasická forma filmového vyprávění...) k Opilí láskou (linearita děje je záměrně několikrát narušena, mnohé v ději zůstává záměrně nevyřčeno, tvůrci experimentují s velmi originálními barevnými předěly atd.). Za zmínku rozhodně též stojí herecký výkon Adama Sandlera, kterému P. T. Anderson dal ve svém úžasném snímku možnost ukázat, že není hercem jedné role a že v sobě ukrývá i nezměrný dramatický talent (který později úspěšně rozvinul třeba ve Volání o pomoc...) Podobné filmy: Dedication, Rain Man (18.10.2008)

Výborná "romantická" podivnost, která ani na chvíli nenudí. Sandler v roli podivně znepokojujícího Barryho je až děsivě dokonalý (a to jsem se nejvíc bála právě tohohle "komediálního blbečka") a atmosféra snímku tak silná, že jsem tomu ani pořádně nemohla uvěřit - tohle že je ona "romantická komedie", na kterou jsem se znuděně chystala (aha, PTA, už chápu)? Víc takových romancí a začnu snad koukat jen na ně - krásně (i když pro opravdový "bezpečný" život možná až příliš) pošahaná láska, která je silnější než dveře od hajzlu a větší než vzdálenost z LA do Utahu a zpět. Jediné, co zamrzí, je tak krátká stopáž (jasně, hodinka a půl je běžná - ale tenhle snímek by snesl mnohem víc, a přesto by nestihl nudit) a snad i absence trochu většího množství milých divností typu "piano". I tak jsou to jasné 4*, mj. i za skvělou "hudebně-ruchovou" stránku. . . . . "I'm lookin' at your face and I just wanna smash it. I just wanna fuckin' smash it with a sledgehammer and squeeze it. You're so pretty." - "I want to chew your face, and I want to scoop out your eyes and I want to eat them and chew them and suck on them." (27.08.2007)

Opilí láskou.. Adam Sandler.. romantická komedie.. To co si člověk představí pod těmito slovy asi od filmu nedostane. PTA je jeden z nejlepších a nejoriginálnějších režisérů dneška a tímto filmem to jen potvrdil. Výborný soundtrack, který jen podporuje dost depresivní atmosféru hlavně z ůvodu filmu, kdy mě i napadlo srovnání se Synecdoche New York. Atmosféra se změní, když si hlavní hrdina najde lásku. Film do té doby vypadá jako ukázko o tom, kam až člověka může zahnat samota v dnešním světě, ale poté se hrdina vzepře a zlikviduje své problémy. Všichni herci si odvedli svoje a Sandler ukázal, že zvládne i něco jiného než retardované komedie. 90% (07.07.2012)

P.T. už svoju geniálnu Magnoliu pravdepodobne nikdy neprekoná, ale zase nemôžeme od každého jeho filmu čakať tú neskutočnú hĺbku a prepracovanosť, akou disponuje práve jeho opus magnum. Punch-Drunk Love je o polovicu kratší, má úplne jednoduchý príbeh... ale je neskutočne zvláštny a nádherný. Emóciami len tak prekypuje a výkon Adama Sandlera je jednoducho fantastický (nikdy som si nemyslel, že takúto vetu vyslovím). Emily Watson takisto nezaostáva (u nej sme na to ale zvyknutí) a Andersonovi dvorní herci Philip Seymour Hoffman a Luis Guzmán hrajú svoje menšie party tiež s presnosťou im vlastnou. Ale i tak, dôvodom absolútneho hodnotenia je predovšetkým Andersonova brilantná réžia. Krásne dlhé zábery, úžasná kamera a hlavne famózna práca s hudbou sa v tak dokonalom spojení len tak nevidia. Bravó, u mňa Anderson No. 2. 10/10. Update: PDL je Anderson No. 3, do cesty sa totiž priplietol There Will Be Blood. (08.10.2006)