Čokoľvek

Celý film je vystavěn na dialogu dvou Allenů - Allena staršího, který se snaží zužitkovat většinu bonmotů a mouder, která za život vymyslel a Allena mladšího, hraného Biggsem. Neurotický a vyšinutý mentor a neurotický učeň. Mezi tím poměrně plytká milostná zápletka, cynismus, pesimismus, antisemitismus, psychoanalýza, neurózy, komika a otázky tvorby, to už je pomalu Allenova ochranná známka, ovšem tyto motivy známe z jeho dřívějších filmů mnohem lépe zpracované. Občas mi přijde, že Woody se honí za svým vlastním ocasem. (20.04.2007)

tak jsem zas jednou odcházel z kina dosti spokojen! bavil jsem se celou dobu, Allen nezklamal a Biggs velmi velmi mile překvapil. pseudointelektuální žblepty + paranoia + panoptikum šílených lidí okolo... jediné, co bych snad vytkl, byly někdy až moc polopatické komentáře, kterými Biggs zasvěcoval do situace. ale to je jen drobnost - a spousta hlášek má podle mě těžce kultovní potenciál :) (16.10.2004)

Jak už to tak se mnou a s Allenem bývá. Buď jsem nadšen, nebo nejsem schopen pochopit, jak mohl takový filmař natočit něco tak průměrného. Tenhle film je bohužel ten druhý případ........ Když vám to ve sportu (i když jste jednička) nejde, dostanete nakládačku. Když jste u filmu, jste slavní a natočíte kravinu, spousta lidí vás ještě pochválí. V těchto případech jsem spíš milovník golfu. ... Sorry Woody zase vedle :) (17.04.2004)

Další neobyčejně obyčejný Woody Allen, který po svém a s velkou lehkostí vypráví o banálních problémech několika Newyorčanů. Co potěší nejvíc (stejně jako předtím a předtím a ještě úplně na začátku) je skutečnost, že se Allen, ač vypráví znovu to stejné, neopakuje a nevykrádá své starší skvosty. Tentokrát navíc herecky ustupuje do pozadí a je spíš občasným průvodcem Jasona Biggse, který se zrovna nachází v jednom hodně chaotickém vztahu. Po období „děláme to všude a kdykoliv“ přišel čas „nemám chuť a ještě do tvého bytu nastěhuju svou mámu a její piano“. Scénář je opět plný brilantních dialogů a paranoidních myšlenek, vše je navíc nasnímané zkušenou kamerou Dariuse Khondjima (Sedm, Úkryt, Funny Games USA) a okořeněné nejen překvapivě slušným Biggsem, ale hlavně výborně ujetou a neurotickou Christinou Ricci, která je i proklatě sexy. Slabší (ale pořád) čtyři hvězdy!! (06.08.2013)

Už v 90. letech se o Woody Allenovi v kruzích filmových kritiků tradovalo, že je trochu vyčpělý a značně se opakuje. I když to pochopitelně zdaleka není celá pravda o Allenově tvorbě, právě komedie Cokoliv je dokladem, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Když jsem Cokoliv začal sledovat, uvědomil jsem si po chvíli, že už jsem snímek cirka před třemi lety viděl, ale dokonale jsem ho vytěsnil z paměti. A i poté jsem si nedokázal vybavit, co bude následovat v dalších minutách. Vlastně byl pro mě film svým způsobem nový. Allen si pochopitelně udržuje stále určitou a ne právě nízkou laťku, takže svého fanouška vysloveně nezklame a diváka, který ho vidí poprvé, může upoutat, nicméně jde opravdu do značné míry o styl a motivy, které použil už mnohokrát v lepším podání. Film je tradičně založený na dialozích, z nichž některé vyloudí na divákovi úsměv, ale neutkví v paměti, a na kvalitním obsazení, kterému tentokrát vévodí Christina Ricci. Filmu ale schází nějaká výraznější dramatická zápletka a údernější pointa. A v neposlední řadě je Cokoliv dokladem toho, že Allen je ke stáru lepší režisér než herec. Celkový dojem: 60 %. (17.01.2009)