Zvuk metalu

Když člověk slyší ten název Sound of Metal a vidí k němu vševypovídající plakát, tak trošku čeká další nářez podobný Whiplashi. A ona to nakonec šleha je, nicméně nikoliv hudební, ale sociálně dramatická. Riz Ahmed je ve filmu naprosto výborný a ačkoliv je trošku divné, že se film původně vydaný na festivale v roce 2019 uchází o Oscary z minulého roku, právě Ahmed si tu nominaci zaslouží. Nicméně si myslím, že jistá soška je jen pro střih zvuku...80% (22.03.2021)

Kvůli nominacím na Oscary jsem se nevyhnula ani snímkům, kterým bych za normálních okolností nevěnovala vůbec pozornost - a tohle je jeden z nich. Už dlouho jsem neviděla film s tak nepřístupným a nesympatickým hlavním hrdinou. Neměla jsem jediný důvod neslyšícímu hudebníkovi fandit a sledovat více než dvě hodiny jeho snahu naučit se žít s postižením pro mě bylo čiré utrpení. Rozhodně ale musím ocenit práci se zvukem, která právem prestižní ocenění získala. Pokud vám nevadí snímky s méně (nebo vůbec) sympatickými hrdiny a rádi se místo rozvíjení zápletky zaměříte na psychologickou sondu do duše člověka, který se právě stal neslyšícím, směle do toho. Jen ještě upozorňuji, že zde uváděný žánr hudební je poněkud zavádějící, protože kromě úvodního koncertu se tady s hudbou vůbec nesetkáte. (05.05.2021)

Láká to trochu na něco, čím to není, protože o metalovou hudbu zde prakticky nejde. Jakkoli se zpočátku pobrodíme v kvalitním sludgovém bahně, které vychází z hudebního projektu Jucifer, kteří byli původně protagonisté Marderova nedokončeného dokumentu se stejným tématem jako tohle. Sound of Metal je zejména o problému bývalého narkomana, kterému se podařilo tendence k závislostem přeformátovat do intenzivní hudby, o kterou ho později připravila sluchová vada a tedy o jeho snaze zase nespadnout do starých neřestí. Sic v polovině se to trochu motá v klasických klišé o někom, kdo nejdřív něco nechtěl, ale pak to zkusil a po nějaké době zjistil, že to vlastně bylo dobře, tak i přesto prostředí, kterým se film věnuje, vykresluje věrohodně (z koncertních scén jde vidět, že Marderovi nejsou koncerty alternativní špíny cizí, v terapeutické osadě se zase obklopíme jejich reálnými obyvateli) a je to výborně zahraný. Riz Ahmeda pasivně sleduju téměř od jeho hereckým počátků a těší mě, jak konečně získává role, vyžadující více než jen vyjukaného Araba a hlavně jak perfektně si s nima dokáže poradit. (28.02.2021)

Silná výpověď o ztrátě sluchu metalového bubeníka inspirovaná skutečným příběhem. Ahmedův herecký koncert podporuje skvělá práce se zvukem, který dle potřeby přeskakuje mezi skutečností a vnímáním hlavního protagonisty. Průnik do komunity neslyšících a hledání sebe sama je působivě podané. Obraz hluchého bubeníka klepajícího do plechové skluzavky, ke které má přitištěné ucho hluché dítě má tu správnou sílu. Název Zvuk kovu je ve finále cynickou slovní hříčkou, když má typický Metalhead až do smrti slyšet jen plechovou ozvěnu. Neslyším tě, kurva! (20.01.2021)

Naturalistické komorní drama o muži, který se musí ze dne na den začít vyrovnávat se svou postupující hluchotou. Režisér Darius Marder nám tuto nosnou myšlenku prezentuje skrze táhlé záběry, dusivé, místy až nepříjemné ticho a výtečný výkon Rize Ahmeda, jenž bez debat aspiruje na jeden z jeho nejlepších. Celý tento výjev poté eskaluje hořkosladkým finále, které za celým snímkem zanechává působivou a zádumčivou tečku. Za zmínku zde rovněž stojí i malá role Mathieu Amalrica, jehož účast mě velmi mile překvapila. Co tedy dodat na závěr? Snímek Sound of Metal se zkrátka moc povedl, pročež byste ho rozhodně neměli minout. Skvělá práce! „ Like, what does it matter? What does it matter? It just passes. Yo. If I disappear, like, who cares? Nobody cares, man. Seriously. Yo, and that's okay. That's life. That's life. No, for real. Okay? It just passes. It just fucking... fucking passes.“ (05.01.2021)