Zvuk metalu

Už keď film o hluchom bubeníkovi nedostane sošku za zvuk ( myslim, že tento rok je strih zvuku a mix zvuku spojený v jednej kategórií ) tak potom ja nevjem uš. A to bolo aj jediný dôvod, prečo som to dopozeral. Bavilo ma sledovať, ako sa zvukári s tým hrajú. Inak ťažká žánrová dráma o všetkom možnom, od náhlej straty sluchu, cez náročné začiatky, neustály boj so sebou samým až po zmierenie a uvedomenie si problému. Zbytočne dlhé, moslimský Deák ma nebavil, ten druhý sa tiež veľmi nenadrel ( aj keď spomeňme si na Most špiónov ) a už len tým úvodom to vo mne spravilo nie príliš priateľsky feeling. Objektívne slabučké dva, ale jednu samostatnú si zaslúži zvuk. 3 z 5 (03.04.2021)

Ze všech letošních na Oscara nominovaných snímků je rozhodně Sound of Metal námětem nejoriginálnější. Žádný takový ani podobný film jsem nikdy neviděl ani o žádném podobném neslyšel. Nejsilnější pasáže vnímám úvodní vyrovnávání se s šokující situací a závěr za účasti Mathieu Amalrica s francouzským hudebním doprovodem. Film bych zkrátil jako asi skoro všechny letošní oscarové filmy. (24.04.2021)

Kvůli nominacím na Oscary jsem se nevyhnula ani snímkům, kterým bych za normálních okolností nevěnovala vůbec pozornost - a tohle je jeden z nich. Už dlouho jsem neviděla film s tak nepřístupným a nesympatickým hlavním hrdinou. Neměla jsem jediný důvod neslyšícímu hudebníkovi fandit a sledovat více než dvě hodiny jeho snahu naučit se žít s postižením pro mě bylo čiré utrpení. Rozhodně ale musím ocenit práci se zvukem, která právem prestižní ocenění získala. Pokud vám nevadí snímky s méně (nebo vůbec) sympatickými hrdiny a rádi se místo rozvíjení zápletky zaměříte na psychologickou sondu do duše člověka, který se právě stal neslyšícím, směle do toho. Jen ještě upozorňuji, že zde uváděný žánr hudební je poněkud zavádějící, protože kromě úvodního koncertu se tady s hudbou vůbec nesetkáte. (05.05.2021)

Naturalistické komorní drama o muži, který se musí ze dne na den začít vyrovnávat se svou postupující hluchotou. Režisér Darius Marder nám tuto nosnou myšlenku prezentuje skrze táhlé záběry, dusivé, místy až nepříjemné ticho a výtečný výkon Rize Ahmeda, jenž bez debat aspiruje na jeden z jeho nejlepších. Celý tento výjev poté eskaluje hořkosladkým finále, které za celým snímkem zanechává působivou a zádumčivou tečku. Za zmínku zde rovněž stojí i malá role Mathieu Amalrica, jehož účast mě velmi mile překvapila. Co tedy dodat na závěr? Snímek Sound of Metal se zkrátka moc povedl, pročež byste ho rozhodně neměli minout. Skvělá práce! „ Like, what does it matter? What does it matter? It just passes. Yo. If I disappear, like, who cares? Nobody cares, man. Seriously. Yo, and that's okay. That's life. That's life. No, for real. Okay? It just passes. It just fucking... fucking passes.“ (05.01.2021)

Čekal jsem, že to bude mnohem více z hudebního prostředí. Jde spíše o intimní proces vyrovnání se s hluchotou. A i to je velice působivé převážně díky velice působivému Ahmedovi. Věřil jsem mu vše. Strach, paniku, frustraci, radost i klid. Prodal mi to bez potíží. Část v komunitě neslyšících na mě velice příznivě zapůsobila. (20.03.2022)