Fitzcarraldo

Problém a fakt, že je Fitzcarraldo o poznání horší než Aguirre, symbolizuje do značné míry jeho jazyk. Původně byl film natočen v angličtině a poté nadabován do němčiny. Prý kvůli snadnější domluvě mezi štábem a herci. Jenže němčina je díky dabingu nesynchronizovaná a méně věrohodná a angličtina zase chladná – přece jen Herzogovy filmy si žádají monumentální řeč Goetheho a Bacha a slyšet mluvit Kinského studenou angličtinou je přinejmenším faux pas. Klausovi tyhle peripetie očividně brání v rozletu. Nesálá z něj síla ducha a šílenství dovedený do krajnosti. Mamutí ego bylo zkroceno. I proto je Fitzcarraldo jediný film, kde ho herecky někdo překonal, byť se to nepovedlo člověku, ale stroji, konkrétně parníku. Technika překonává ducha i umění - pobíháni s teodolitem je pro Kinského podle všeho důležitější než christianizace domorodců a pro Herzoga je shánění bagru na vytažení obří lodi podstatnější než narativ. Ano, Herzog je mnohem víc jistější v polohách estéta a malíře než vypravěče. (28.03.2008)

Uhrančivá scéna prenosu parníka cez horu približuje film skôr k hororu. Predstavuje to jediné, čo si z Fitzcarralda pamätám. Už v detstve tá scéna desila. Presvedčivo totiž ukazuje ľudské zlo maskované tvorivým umeleckým zámerom. V skutočnosti ide vždy len o vrtoch nezodpovedného grázla a jeho epigónov, ktorí pri podobných záležitostiach neváhajú v mene vznešeného umenia zničiť akékoľvek prirodzené prírodné prostredie. Mediálna prezentácia ospravedlní všetko, lebo však nápad je taký čačano utešený. Vždy ide len a len o čisté ukojenie ega, ktoré tak často a radi marketingoví lobisti a im naklonení umeleckí žurnalistickí teoretici nazývajú prenikavým architektonickým vizionárstvom, či výnimočne nadaným duchom. Ako príklad môžu slúžiť konštrukcie zimných olympijských areálov, pri ktorých tvorbe sa vyrúbu tisíce hektárov lesa. Pár rokov po hrách ostávajú spustnuté strediská a nezvratne poškodená príroda. Druhou vecou sú škody, ktoré s buldozérom v pralese napáchal samotný Herzog so svojim štábom. (22.08.2014)

Nic není nemožné, ou jé... aneb cimrmanovský projekt skutečného Carlose Fitzcarralda nemohl přenést na plátno nikdo menší, než výstřední Werner Herzog, triumfujíc nejen monstrózní akcí samotnou, ale i fascinujícím spojením operních árií s divokou přírodou a především postavou rozsévače pomníků neúspěchu po celé peruánské Amazonii, ve které by leckdo mohl být vystaven posměchu diváka, ne tak pološílený Klaus Kinski. Dílo samotné (ano, označení dílo je zde zcela namístě) mě inspirovalo k podrobnějšímu zkoumání skutečné osoby, jenž podnikla riskantní přesun (jeho parník však vážil desetkrát méně, než ten filmový), a která se, není divu, dožila jen třiceti pěti let. Filmování samotné provázelo napětí, jehož hlavním zdrojem byl Klaus Kinski se svými výbuchy hněvu, dokonce jeden z kmenových náčelníků učinil Herzogovi nabídku, že pro něj Kinského zavraždí, ten odmítl kvůli dokončení natáčení... :-) (30.09.2013)

Je fakt že to bylo o poznání slabší než Aguirre, ale pořád je to výjimečné dílo. I když ne tak dechberoucí a hypnotický. Německý dabing mě vyloženě sral, navíc jim to často vůbec nesedělo do pusy. Věřím že Herzog s filmem nebyl spokojený a mohlo to být velké dílo kdyby vyšlo podle jeho představ. Jeho záměr trochu připomíná plány titulního Fitzcarralda, který je v podobě Klause Kinského výborný a tu jeho zarputilost jsem mu bezezbytku uvěřil. (30.03.2008)

Operu zrovna nemusím, takže celý ten nosný motiv šel trošku okolo mě..ale jinak je to úžasná podívaná=Fitzcarraldo jde za svým snem vytrvale a odvážně, podporován vlastním pološílenstvím..a právě takovíhle lidi klidně pohnou horou-často zbytečně, na blbou stranu nebo víc než chtěli..ale minimálně ten kulervoucí fakt, že pohli horou jim ve výsledku upřít nelze. (24.06.2011)