Fitzcarraldo

Problém a fakt, že je Fitzcarraldo o poznání horší než Aguirre, symbolizuje do značné míry jeho jazyk. Původně byl film natočen v angličtině a poté nadabován do němčiny. Prý kvůli snadnější domluvě mezi štábem a herci. Jenže němčina je díky dabingu nesynchronizovaná a méně věrohodná a angličtina zase chladná – přece jen Herzogovy filmy si žádají monumentální řeč Goetheho a Bacha a slyšet mluvit Kinského studenou angličtinou je přinejmenším faux pas. Klausovi tyhle peripetie očividně brání v rozletu. Nesálá z něj síla ducha a šílenství dovedený do krajnosti. Mamutí ego bylo zkroceno. I proto je Fitzcarraldo jediný film, kde ho herecky někdo překonal, byť se to nepovedlo člověku, ale stroji, konkrétně parníku. Technika překonává ducha i umění - pobíháni s teodolitem je pro Kinského podle všeho důležitější než christianizace domorodců a pro Herzoga je shánění bagru na vytažení obří lodi podstatnější než narativ. Ano, Herzog je mnohem víc jistější v polohách estéta a malíře než vypravěče. (28.03.2008)

Další bláznivý film Wernera Herzoga s démonicky pošukaným Klausem Kinskim v hlavní roli. Kdyby mi nebyla opera tak cizí, dal bych i víc, jen je ještě škoda, že se nedostala více ke slovu tradičně geniální hudba Popol Vuh... 7.5/10 PS: uživateli Aidane, jsem rád, že nejsem jediný komu přenášení parníku připomnělo poslední kapitolu Tarkovského Andreje Rubleva o odlévání zvonu :) (14.08.2010)

Herzog a Kinski zabodovali v r. 1972 totálne šialenou výpravou do vražednej peruánskej džungle v pekelnej, nezabudnuteľnej snímke Aguirre, Hnev Boží. Nakrúcanie skutočne pripomínalo boj o holý život. Mojou najobľúbenejšou historkou z nakrúcania je tá, kedy mal Kinski brutálne vyčerpávajúceho nakrúcania uprostred ničivej prírody po krk a chcel to vzdať a odísť, na čo Herzog vytiahol búchačku a vyhrážal sa mu zabitím. Nakoniec film prekvapivo dokončili. Ešte nečakanejšie je, že o 10 rokov neskôr sa opäť stretli a keďže obaja boli blázni, len každý iným spôsobom, znova sa vrhli na mimoriadne náročné natáčanie v dusnej džungli plnej nebezpečenstva. Tentoraz pre zmenu amazonskej, ktorá je však ešte o čosi vražednejšia, ako peruánska a to už je vážne čo povedať. Príbeh o vizionárovi (alebo proste len šialencovi?), ktorý sa rozhodne priviesť operu do srdca amazonskej džungle, kde žijú len zvieratá, ktoré vás pri prvom stretnutí zabijú a Indiáni, ktorí to urobia ešte pred prvým stretnutím. Tá zápletka je sama osebe natoľko šialená a nepredvídateľná, že sa neviete odtrhnúť od obrazu a zabúdate dýchať. Áno, je pravda, že Kinski sa správal ako magor a pozér (napr. sa raz fotil so stromami v okolitej džungli a všade rozprával, ako miluje prírodu, ale počas niekoľkomesačného natáčania sa nepohol mimo tábora vo svojom osobnom voľne) a osobne si myslím, že psychicky ťažko chorý človek, ktorý žiaľ nebol pod dohľadom odborníkov, ale faktom je, že kto iný by s Herzogom podstúpil takéto natáčanie? Každopádne ho mali po čase plné zuby i miestni Indiáni, ktorí sa zúčastnili natáčania a ku koncu Herzogovi podľa jeho vlastných slov navrhli, že Kinského zabijú. Herzog totú krásnu a dojemnú ponuku prekvapivo odmietol. (02.12.2016)

Opera mocnější meče. Fitzcarraldo to u mě vyhrálo hned zpočátku, v momentě, kdy hlavní hrdina slibuje operymilovnému pašíkovi červený koberec a čestnou lóži. Podobné postavě prostě musím fandit. A i jinak mi jako obří snílek byl mimořádně sympatický, je osvěžující vidět v dnešní, materiálnem a konzumem prolezlé době, někoho, kdo je ochoten pro lásku k umění obětovat cokoli a přelézt třeba horu. A to říkám bez ohledu nato, že můj vztah k opeře je asi stejně vřelý jako k rannímu vstávání či komárům. Osobnost hlavního hrdiny pro mě byla pak pro vztah k celému filmu určující, tím, že jsem se s ním dokázal identifikovat a prožívat celé „dobrodružství“ (ostatně co jiného než tradiční dobrodružná podívaná to je, že) jako své vlastní, mi film krásně utekl a po celou dobu na mě působil přesně tak, jak měl. Prostě čirá filmová krása, kde stylový konec tvoří jen příslovečnou třešinku na dortu. (05.11.2013)

Příběh snílka, snažícího dostat se do nedobytných končin a přivést operu mezi divoké amazonské divochy. Nezapomenutelná je scéna přeněšení parníku po suché zemi přes kopec. Klaus Kinski má tolik charismatu, že by ho mohl rozdávat a prostě z něho po celou dobu filmu neodtrhnete oči. Za zmínku stojí také skvělá a jistě velmi nákladná výprava. (30.07.2002)