I dva jsou rodina
Demain tout commence
Two Is a Family
Two Is a Family
Two Is a Family
Réžia:
Hugo GélinKamera:
Nicolas MassartHudba:
Rob SimonsenHrajú:
Omar Sy, Clémence Poésy, Antoine Bertrand, Gloria Colston, Anna Cottis, Barrie Martin, Attila G. Kerekes, Ashley Walters, Clémentine Célarié, Alice David (viac)Obsahy(1)
Vtipný a nonšalantný Samuel si užíva bezstarostný život na francúzskej Riviére. jedného dňa ho však navštívi víkendový flirt Kristin a oznámi mu, že dieťa, ktoré drží v náručí – je jeho. Odovzdá mu dievčatko a utečie. Samuel vyráža s malou Glóriou do Londýna, kde Kristin márne hľadá. Nakoniec mu nezostáva nič iné, než si nájsť prácu a vo veľkomeste sa usadiť. Samuel sa očarujúcim spôsobom púšťa do výchovy malej Glórie. Počas nasledujúcich ôsmich rokov sa ukáže, že je nielen milujúcim, ale tiež hodne neštandardným otcom. S humorom sa vysporiadava s nástrahami každodenného života osamelého Francúza v londýne. Rodinná idylka sa však rýchlo zmení, keď sa zničoho nič, pred jeho dvermi objaví Kristin... (Continental film)
(viac)Videá (14)
Recenzie (364)
Strašně mě mrzí, že jsem film nestihl v kině. Takovouhle dávku patosu si dám vždycky velice rád. Omar Sy je jistota a jakmile jsem zjistil, že se chystá ambiciozní kousek podobný Nedotknutelným, tak jsem se začal hrozně těšit. A nakonec jsem viděl přesně to, v co jsem doufal. Skvělý feel good kousek s mladou a fantastickou hlavní hrdinkou, který sice malinko ztratí dech před posledním aktem, jenže závěrem to bez problému vynahradí. Doufám, že přijdou Francouzi brzy opět s něčím tak suprovým...9/10 ()
Francouzský film s Omarem Sy v hlavní roli vystupující jako komedie se sociálním podtextem? Tak to si nenechte ujít. Tento vysoký charismatický dlouhán se opět připojil k projektu pojednávající o sociální problematice, tentokráte jde o rodičovství a opět mu to vychází. I přes poměrně depresivní téma v podobě odloučení dítěte od matky, střídavé péče a podobným záležitostem týkajících se daného tématu, se nekonají žádné emocionální výlevy či násilné slzopudné momenty. Práce s emocionální stránkou je vedena střídmou cestou a depresivnější části jsou protkány spoustou komedie, jako tomu bylo již u Nedotknutelných či v Sambě. Mladá slečna, dcera hlavní postavy, jejíž úsměv sám o sobě přidává do filmu emoce, působí neuvěřitelně přirozeně a mile, jen škoda té neomalené angličtiny narušující libozvučnou francouzštinu. Ale je to právě synergie mezi otcem a dcerou, co tvoří podstatnou části snímku, přičemž funguje naprosto příkladně a má jak dostatek fantazie, tak i zvratů včetně silných momentů, jejichž šperkem je hlavně závěr. Ten představuje nádherný pohled na život a svým způsobem ustavuje celý film, který není o přetahování se mezi rodiči, ale o radosti ze života jako takového a sdílení vlastního štěstí. I dva jsou rodina je snímkem, který si rozhodně zaslouží pozornost a jen potvrzuje francouzskou dominanci na poli dramedií. [80%] | Kino ()
Přirovnání k filmu Kramerová versus Kramer je trefné a vyloženě se nabízí (I DVA JSOU RODINA je ve skutečnosti remake mexického filmu Bez návodu); při sledování se mi rovněž vybavil francouzský snímek L'économie du couple, který se také se zabývá rodinným tématem. Nutno říci, že oba zmíněné referenční filmy mě oslovily mnohem víc. Tento film mi skoro nepřišel ani jako komedie - jednak jsem celý film shledal zoufale nevtipný a zasmál jsem se u něj snad jen jednou (a neměl jsem ani pocit, že by se lidi kolem mě nějak prohýbali smíchy - publikum v sále podle mě reagovalo na většinu situací, které zřejmě měly být vtipné, dosti vlažně), a jednak jsem celkově prostě nešel za těmi emocemi, které to ve mně mělo vyvolat (ačkoli si k nim film v mnoha scénách vydatně pomáhá emotivním soundtrackem). Nebavilo mě to, přišlo mi to celé takové nějaké povrchní (a snad i vykalkulované) a neoslovilo mě ani obsazení - herecké výkony jsem vnímal spíše rozpačitě, a celkově jsem z některých motivů v tom filmu neměl dobrý pocit. Věřím, že spoustě lidem se to bude líbit (a budou se u toho dojímat - když už ne smát) - samozřejmě obvzláště těm, kteří si oblíbili herectví Omara Sye, ale mě to bohužel dost minulo. ()
"Omar Sy" opätovne v hlavnej úlohe svojsky citlivého chlapíka. Po skvostnom opatrovateľskom "Intouchables", tento krát nečakane v roli otca. Veľký sympaťák je tento "mahagón", pričom "len" vďaka nemu zrejme tento snímok dosahuje tieto výšiny. emocionálne, i keď v mnohým prípadoch, totálne pritiahnuté za vlasy, nereálne, bez vysvetlenia, bez scenára, ktorý čokoľvek vysvetlí ... ()
Definitivně jeden z nejlepších,nejintenzivnějších a nejsilnějších filmů roku. Omar Sy po Nedotknutelných má další vynikající roli a dokazuje, že je jeden z nejvtipnějších černých herců vůbec. Hugo Gélin mu napsal opět roli šitou na míru a tentokrát místo nehybného seniora má na starosti malou holčičku, což je mi osobně bližší a celý film měl na mě obrovský dopad. Omar se vzdal svého života, aby své dceři věnoval vše- tedy splněný sen každého dítěte a myslím, že všichni se můžeme shodnout na tom, že otce jako on by chtěl mít každý. Nechybí vtipné momenty, napínavé momenty, momenty z filmového prostředí a dojemné scény, které především v závěrečných minutách dolují emoce tak silně, že mě oči štípou ještě dvě hodiny po skončení. Tak silně jsem neřval snad ještě u ničeho a přitom se o citovou vyďíračku nejedná. Neskutečný film a Francie opět v plné síle. 100% ()
Reklama