I trpaslíci začínali jako malí

Herzogovsky bizarní pseudodokument situovaný na haciendu, kde skřeti provedou svou malou revoluci. Dovádějí na dvoře, odstrkují prasátka od struků, pálí palmy, nutí své druhé k sexuálním hrátkám. Svržený INSTRUKTOR se skrývá uvnitř objektu a drží jedno rukojmí. Pidiapokalypsa, která mne ke konci uvrhávala do letargie a ospalosti a kde se jeden trpaslík neustále a otravně skřehoce chechce (nebo naopak). (23.01.2009)

V prvom rade bych tomu malému Derrickovi z rozbehu zajebal takú kopačku do ksichtu, že by to už nerozchodil, a potom by som ten zvyšok pomlátil palicou do jedného, nevládnych zviazal, polial benzínom a zapálil! Neviem, či som v tomto mal niečo hľadať, nejaké podobenstvá, ale toto sú a boli moje pocity z filmu. ' Odpad ' tomu nedám, lebo som to vydržal dopozerať do konca. (05.12.2009)

ľudská prirodzenosť nevychádza ani zo žiadneho prírodného zákona, ani zo "zhora danej" morálky. Je to iba zmes absurdity a bláznovstva, ktoré sa ľudská pýcha snaží usporiadať, vniesť do nich poriadok, disciplínu, řád, a tým ich v podstate iba umelo kumuluje. Niet potom divu takýmto občasným anarchistickým výbuchom ..... Buď je človek pyšný, a preto "malý", alebo ho trpazlíkom robí jeho nekontrolovaná absurdnosť a bláznovstvo...... tak isto ma napadlo vysvetlenie cez prizmu doby vzniku filmu, násilné štrajky mladých (68 etc.) proti rodičovskej generácii, proti zaužívaným poriadkom, viera v socializmus - nádvorie na ktorom sa odohráva dej mi ku koncu pripadal naozaj ako dav rozvášnených demonštrantov rozbíjajúcich a podpaľujúcich všetko navôkol...... Každopádne, takýto drsný surrealizmus a zobrazenie nihilizmu som od mladého Herzoga nečakal, Bunuel mohol vcelku zírať. ... p.s. tá vyprahnutá lávová krajina okolo "liečebne" nie je nič iné, ako obľúbená dovolenková destinácia, ostrov Lanzarote (Kanárske ostrovy)... tou výpravou mi film vcelku pripomenul Antonioniho :) (25.11.2010)

Veškeré dobro umřelo, ať žijí trpaslíci. Tato Herzogova vize na mne zapůsobila víc než drtivá většina jiných snímků, ale přesto vyšší hodnocení nedám. Ten film mě totiž skoro zabil. Neskutečně depresivní a neradostný pohled zblízka na něco, co má možná představovat lidi. Je postižení všech postav jen prostředkem pro navození stísněnější atmosféry, anebo přesvědčením, že takoví jsme všichni? Postiženi, nikoliv však fyzickým, nýbrž duševním, liliputánstvím. Být ty postavy "normální", měly bychom tendence brát film jako velkolepou oslavu boje o nezávislost nad utlačovatelem (místo útoku monster na bezbraného pečovatele)? Záleží na úhlu pohledu. A na tom, co člověku bude příjemnější. Není to špatný film, není to hloupý film, ale to, co jsem při sledování prožíval, mu neodpustím. (11.02.2010)

Sme uprostred vzbury. Skupina liliputánov sa nemôže zúčastniť výletu s riaditeľom ústavu a takzvaný učiteľ či inštruktor má jedného z nich za rukojemníka v budove. Východzia poloha tohto bizarného príbehu je jasná od začiatku a v podstate sa počas filmu nikam neposunie. Jediný posun je v náraste násilia a deštrukcie nespokojných trpaslíkov, ktorých telesný handicap je porovnateľný s duševnou nevyzretosťou. Neustále sa smejúci na svojich skutkoch, zvrátené zábavky so zvieratami ( záverečná scéna je odpudzujúca ) a rastúci fanatizmus násilia sú sprievodnými javmi filmu, ktorý je inak po filmárskej stránke veľmi kvalitne natočený. Hodnotiť ho nebudem. (08.10.2011)