Veřejné lži

"Shromažďuju informace, aby vláda mohla britský lid ochraňovat. A nikoli proto, aby mu mohla lhát, jak se teď děje." Když jsem poprvé uviděl animaci kamionů a vlaků, o nichž Džordž Dabljů Křoví zaníceně plácal, že si v nich Saddám po Iráku přesouvá zbraně hromadnýho ničení, tak jsem se smíchy neudržel. Tehdy jsem nevěřil tomu, že tenhle idiot dokáže rozpoutat nesmyslnou válku, zabije spousty lidí a americký ovce ho znovu poslušně zvolí do úřadu. Leč stalo se. Od tý doby už nepodceňuju míru manipulovatelnosti s veřejným míněním. Ovšem až z tohoto snímku jsem se dozvěděl, že jedna odhodlaná dáma se pokusila v Anglii zabránit vypuknutí války. Byl to sice boj s větrnými mlýny, ale moje uznání rozhodně má. Bylo to hodně zajímavý a ještě dlouho mi z toho bude na zvracení. Ať žije mír! (24.09.2021)

První polovina filmu je dost utahaná, v polovině přichází příjemný zlom. Nicméně hlavní hrdinka měla víc štěstí než rozumu. Každý kdo dělá pro vládu, tak moc dobře ví, že když vláda něco chce, tak to prostě udělá a jestli si myslela, že Rada OSN a vlastně celá OSN má nějaké slovo, tak byla fakt naivní, což vlastně i v příběhu sama o sobě řekla. (08.08.2020)

V krátké době jsem shlédl dva snímky zabývající se otázkami 11. září a následného dění (první byl The Report). Oba jsou velmi dobré a považuji je za vyloženě žádoucí, protože ukazují jestřáby z Washingtonu v plném světle. V souvislosti s tím jsem si uvědomil, jak relativně málo diváků filmy vidělo, v porovnání s každou komiksovou a blockbasterovou stupiditou. Přitom právě události, které filmy popisují, rozhodují o životě či smrti milionů lidí, rozhodují i o tom, jak se máme my sami, protože jasně poukazují na to, co politické elity opravdu řeší. Ale světový průměr se raději mrkne na tisící pokračování Hvězdných válek či Spidermana a pak začne naříkat jak se má blbě. (28.03.2020)

3,5*. Mix politického dramatu a thrilleru z prostředí investigativní žurnalistky ( ala Spotlight ) rozhodně funguje. Problém je ale samotná tematika, která se snaží působit jako šokující. Konflikt se Sadámem je ještě poměrně čerstvý a všichni si ho dobře pamatujeme, žádná šokující odhalení se tedy nekonají, po celou dobu filmu víte, kam se to ubírá a jak to dopadne a to filmu značně odebírá thrillerovou složku. (12.12.2019)

Státní tajemství je poměrně jednoduchým a přímočarým příběhem ženy, která se rozhodla postavit nezastavitelnému, zásadní pro mě každopádně ale je, že je to celé zpracováno srozumitelně a přehledně, tudíž má divák šanci dopodrobna pochopit jak celou tu kauzu, tak motivy a charaktery jednotlivých postav, což beru jako vážně pozitivní věc, jelikož filmy s politickými tématy tvůrci většinou zahltí hromadou informací a postav, v kterých se pak vyznají skutečně jen ti nejzasvěcenější, ovšem v tomto případě může proniknout do hloubky toho případu téměř každý, a o to víc si ho pak užít a prožít. Proto je i velká škoda, že se tvůrci dopustili tolika lapsusů při jeho zpracování, jako velmi pozvolného, nezáživného tempa odvyprávění, ignorování dramatických momentů, s čímž následně souvisí i emoční prázdnota, nepochopím ani naprostou absenci atmosféry, či napětí, a v neposlední řadě musím zkritizovat i obsazení Keiry Knightley do ústřední role, do které se ani trochu nehodila. V rámci politických filmů se tak jedná o slušný průměr, který svým vyzněním může možná i názorově publikum rozdělit, mě to každopádně zaujalo, samozřejmě ale s neochvějným přesvědčením, že to mělo ještě rozhodně mnohem na víc. (21.01.2021)