Neviditeľný

Neskutočná pecka. Minimálne tri razy som vyvalil oči a povedal som si „no dopr...“. Skvelé herecké obsadenie (Elisabeth Moss extra nemusím, ale tu sa hodila ako strom do lesa), asi tucet vynikajúcich scén, brutálne zlovestná a znepokojivá atmosféra plná príjemne nepríjemných hororovo-trilerových náznakov (v štýle „divák 10 sekúnd bez žmurknutia pozerá na isté konkrétne miesto a čaká na aspoň drobný náznak prítomnosti neviditeľného a možno sa ho dočká a možno nie“). Páčilo sa mi aj vyvrcholenie, ktoré o čo bolo komornejšie, o to bolo zaujímavejšie, pôsobivejšie a príjemne nejednoznačné. Na rozdiel od iných by som v tom nevidel nejaké brutálne logické kiksy, keďže nevieme, aké funkcie oblek mal. Áno, tvorcov by nezabilo, ak by ich vysvetlili dvoma-troma vetami, ale dá sa to prežiť i bez nich, hoc áno, to, že existuje oblek neviditeľnosti by som bol ochotný akceptovať bez problémov, ale už nechápem, prečo mnohonásobne znásobuje fyzickú silu človeka (ten, ktorý ho má oblečený, nie je očividne žiadna  väzba, a napriek tomu stvára veci, aké by mu mohol závidieť aj Terminátor) a "pohlcuje zvuky" (neviditeľný sa zjavne pohybuje v malej miestnosti, v ktorej vládne hrobové ticho a nie je ho počuť? OK, dych oblek asi tlmí, ale aj kroky?!). A úplne som nepochopil záhadu okolo psa: najskôr ho hrdinka pustí, aby ho predpokladám vzala so sebou, ale už o sekundu neskôr ho úplne ignoruje a zviera mizne zo scény, inokedy šteká na osobu, s ktorou v dome žila bohvieako dlho a tým pádom na ňu musela byť zvyknutá atď. A na základe čoho ju na konci vlastne oslobodili? Ako vyšetrili smrť v reštaurácii? To tam neboli kamery? V celom filme je totiž kladený dôraz na to, že žijeme vo svete, v ktorom sú kamery na každom rohu. Inak je to ale fakt v dobrom hnusný, nechutne napínavý horor. (23.03.2020)

„Je pryč, Cecilie. Viděl jsem jeho tělo. Poslouchejte, nenechte ho vyhrát tím, že ho přivedete zpět k životu.“ Jenže Cecilia to vidí trochu jinak…Novým hororům se spíš vyhýbám, ale proč nezkusit nového Whannella, který mě do teď nezklamal, že. Neviditelný mě hned od úvodu bavil budováním atmosféry, spíš takové nenápadné, ovšem právě v tom je její síla. Chvilky napínání a uvolňování jsou načasované tak, aby byl divák v pozoru, ale přitom netrpěl lacinými lekačkami. Navíc si Whannell vyhraje s mnoha detaily (třeba takový zvuk u „procházky“ před dům je naprosto vypiplaný). A s výjimkou 2 momentů (nevyužití nalezené „možnosti“ či „laciný“ kód) jsem se opravdu dlouho dobře bavil. Jenže po cca 90 minutách se náhle hned 2 postavy začnou chovat tak debilně, že to začne jít s filmem sice pomalu, ale jistě z kopce (i detaily váznou). Závěr dojem zachraňuje, ale tam mám zas problém s jistým rozhodnutím, které je zcela v rozporu s tím, jak se do té doby ona postava chovala. Předchozí výtečný Upgrade byl o level výš, za mě tedy „jen“ slabší 4*. (28.06.2020)

Tleskám! Je to opravdu strašidelné. Umí to skvěle podat představu, že i když jste sami v místnosti, tak to tak vlastně vůbec nemusí být. Vnímám v poslední době velkou péči o hororový žánr, že to už není jen o tom, že nějaký maniak běhá po lese s mačetou a likviduje nebohé lidi, jen z toho důvodu že ho to baví nebo že prostě chce. Tady se už dostáváme do zcela jiných scénáristických výšin. Neviditelný srší nápady, stříká z něj napětí a hlavní hrdinka sice není žádná modelka, ale to trápení má v obličeji zcela jasně napsané. 85% (26.05.2020)

Plánovala to do „detailů“ a nakonec pláchla z ultramoderní vily kdesi u San Franciska před manželem-tyranem. Řezal ji, organizoval život, nutil názory, psychicky týral. Ukryje se u svého kamaráda a jeho dcery a záhy zjistí, že její milý zemřel. Vlastní rukou. Nutno ale připomenout, že byl pracháč, expert na moderní technologie a optiku a v domě měl laboratoř s přístroji, které opravdu nestály 250 dolarů. Dvě a dvě jsou čtyři, a naše hrdinka, která se postupně dostává zpět do „normálního“ života, má neodbytné zdání, že ho pořád cítí a že jí chce dál znepříjemňovat život. Její pocit ohrožení a neklidného očekávání je skvostný, rozuměj, že prvních 45 minut je velmi solidních. Kamera volí nápadité záběry, v prázdných místnostech můžeme očekávat neviditelná nebezpečí, která jednou přijdou, jindy nás jen mile šponují. Úplně bych se nechtěl pouštět do toho, jak se cítí oběť domácího násilí, protože i tady ten neviditelný konflikt okolí nevidí, respektive mu nevěří. Jenže pak přijde druhá polovina, která naplno odkrývá hlavní slabinu snímku: scénář. Pitomé se stává pitomějším, každá třetí scéna drhne a vyskakují nejrůznější otázky. Opravdu ji chce její milý zpět, když dělá kroky, kdy je ona krůček od smrti/kriminálu? Elisabeth Moss prakticky pokračuje s depresivní postavou z dystopického seriálu Příběh služebnice. Hraje slušně, ovšem hodně mi neseděla změna rolí. Na začátku je bezmocnou troskou, která se bojí vyjít před barák pro poštu, za pár dní osnuje složitý plán pomsty. A pak zase dolů a nahoru. A není taková sama. Třeba u jejího milého skutečně chybí důsledky jeho konání. Navíc myslím, že měla příležitosti dokázat okolí, že není blázen. Jenže tempo se místy zadrhne (a celkově je to dlouhé), takže pro diváky je prostor o tom všem přemýšlet. Za mě nakonec jen slušná jednohubka. Vím, že leckdo nebude souhlasit, ale raději si dám 20 let starého, trikově vymazleného a lákavě zvráceného Verhoevena. (24.03.2020)

Od The Invisible Man som očakával desivý horor, no nakoniec som dostal iba zručne natočený thriller, ktorý vo mne ani na krátky moment nevzbudil strach. Kroky hlavného záporáka som navyše zakaždým vopred odhadol, a tak nezostal ani priestor na výrazné napätie. Palec hore však dávam za výkon Elisabeth Moss. (22.03.2020)