Taliančina pre začiatočníkov

Lone Scherfig na pomalé cestě na vrchol. Jako první se ke mně z její tvorby dostal fascinující Wilbura, co se chce zabít, a stejně fascinující pocity ve mně vyvolala i Italština. Málokdy se podaří tak dobře skloubit romantickou komedii s dramatem, navíc ještě tak, aby vyvrcholení bylo hřejivé a nápadité a i přes svou naivnost v divákovi nechalo pocit krásy. Některá svalová zranění se dají léčit jen jediným způsobem. (24.07.2006)

Opravdu zábava k popukání. Obzlášť jsem se za břicho popadal, když histerická máma alkoholička natáhla brka, když se na onen svět poroučel psychopatický fotr nebo když se chová maník v barvách Juventusu celý film jako totální idiot. Absolutně nevtipné, totálně nijaké postavy, nudné dialogy, kde jsou všem aktérům snímány ksichty pěkně zblízka. Jak se tenhle film dopracoval ke svému hodnocení je mi záhadou. (16.10.2011)

Italian for Beginners je v pořadí vzniku dvanáctý film, natočený dle přísných pravidel manifestu Dogma 95. Je to první dogma-film, který jsem viděl. Proto se mi asi zdá toto pojetí tak moc lidské, svěží, nenásilné a hlavně svobodné. Je to hořkosladký příběh o prostých lidech, ty dohromady spojuje kurz italštiny, kam se rozhodli docházet z důvodů, které jim samým často unikají. S postavami tohoto "neobyčejně všedního" příběhu se seznamujeme, jako bychom se s nimi právě spřátelili. Poprvé jsou nám cizí, neznáme je a nevíme jací jsou doopravdy. Ale postupem času je začneme mít rádi a najdeme si ke každé vlastní vztah. Italian for Beginners je svazek osudů jednotlivě prachobyčejných, ale v kontextu s celkem naprosto neuvěřitelných. (18.02.2006)

Nemůže být snad markantějšího rozdílu mezi evropskou (skandinávskou) tvorbou a současným Hollywoodským mainstreamem. Natočit tento snímek Hollywood (troufám si rozhodně tvrdit), vznikne z toho sladkobolný kýč jako prase. V případě Italian for beginners se jedná o lehce uvěřitelný hořkosladký příběh skupiny „obyčejných“ lidí, jejichž osudy se v daném čase vzájemně propletly. Divák je postupně seznamován s jednotlivými postavami, poznává jejich „ jizvy“, kterými je jejich dosavadní život poznamenal, vytváří si k nim určitý vztah a postupně si (chtě nechtě) získávají jeho sympatie. Snad nejvíce je to markantní při scéně, kdy se dobrotivý Jorgen Mortensen vyznává z lásky. Všude jinde bych se silně ošíval v křesle, zde mu to divák (člověk), v kontextu citlivě a přirozeně vylíčených předchozích minut, bezezbytku věří a stejné je to i se snímkem samotným. * ubírám za ten „americký“ konec, nicméně těžko by se žilo bez NADĚJE...79% (07.03.2011)

Páči - nepáči, to je jediné kritérium, ktoré v hodnoteniach na ČSFD uplatňujem a hviezdičkami iba odlišujem mieru dojmu. Iba tak mimochodom vnímam počet Oscarov alebo iných ocenení, ktoré film získal, a u odlišných hodnotení mojich obľúbencov sa snažím v komentároch dopátrať sa toho, čo v danom filme videli a mne to uniklo. Taliančina pre začiatočníkov ma beznádejne znudila. Úsmev vo mne vzbudilo iba jej označenie za komédiu. Tých príbehov bolo na môj vkus veľa a ani jeden z nich ma nezaujal. Herci sa snažili, ale nebolo im to nič platné, lebo sa museli držať scenára. Takže Dogma - neDogma, dve hviezdičky a dosť. (18.01.2015)