Taliančina pre začiatočníkov

S trochou životních zkušeností si tento film zamilujete. Bez problémů se zapíšete do kurzu Italštiny pro začátečníky a vašimi spolužáky budou právě oni. Ano, jsou přesně takoví, jak se píše v obsahu. Jsou nešikovní, osamělí, nešťastní, zranitelní, bez partnerů, pláčou pro své ne zrovna ideální rodiče.....budete se s nimi učit, budete je chápat, budete jim přát jen to nejlepší a držet jim palce a na konci možná budete i umět trochu italsky.Ale tím hlavním je ,že ve vás alespoň na chvíli zůstne velmi příjemný pocit a to je to, oč běží..... (03.11.2008)

Italština pro začátečníky je dalším filmem ze vzpomínek na má artová léta na gymplu, kdy jsme s partou chodili do kina na projekt 100. Líbila se mi tak, že jsem si ji po několika letech sehnal, abych se mohl mrknout znovu. Líbila se mi i po těch letech. Nejvíce si mě získaly postavy příběhu. Skupina nepříliš úspěšných prostých lidí z malého města se domluví na kurzu italštiny. Důvod není moc jasný a ani podstatný. Podstatná je ta zvláštní chemie, která mezi nimi vznikne. Je to nenásilné, lidské, hravé, naivní a příjemně to uběhne. Vlastně ani nedokáži přesně popsat jednotlivosti, co se mi líbily. Je to zkrátka jeden z těch filmů, který naprosto skvěle funguje jako celek. Přesto, že některé jednotlivé složky nemusí být dokonalé, dávám čtyři hvězdy a rád doporučuji. Kdybych na film opět někde narazil, určitě si jej znovu pustím. (03.06.2021)

První záběr filmu (na certifikát Dogmatu) mě trochu zarazil - představa romantickýho filmu mi s timhle konceptem nějak dohromady nešla. Nakonec to ale fungovalo skvěle, a to navzdory začátku věnujícímu se po seversku klasicky jen poškozenejm, zoufalejm a hnusnejm lidem (rodiče hlavních postav, farář opilec, ale i třeba žalostně křečovitý Hal-Finnovo držení se vybledlý vzpomínky na to, jak jednou u nich na stadionu hrál ten Juventus atd.). Ten konec na vejletě v Benátkách, kterym všichni tak trochu trochu symbolicky vykročili z tý ubíjející maloměšťácký šedi toho jejich dánskýho domovskýho prostředí i jeho toxickejch vztahů, tehle konec to nakonec završil krásně - pořád jsem trochu (asi předevšim kvůli avizovanýmu následování principů Dogmatu) čekal nějakou závěrečnou ránu na solar, ale on je to naštěstí ve výsledku opravdu romatickej film: Někoho, s kym ten život bude snad o něco míň zprdele, si nakonec našli snad všichni, a bylo to tak sympaticky, nenásilně a nekýčovitě podaný, že mě to jenom potěšilo a z toho filmu (navzodry tomu naturalisticky šedavýmu začátku) jsem měl jen radost. (23.04.2019)

Příjemný hořkosladký příběh ze života těch obyčejnějších lidí. Každý má své problémy, svá skrytá tajemství a nepříjemná traumata, která sebou vleče a s menší, či větší úspěšností se je snaží překonávat. Nikdo nechce zůstat osamocen, každý chce mít svojí oporu v překonávání všedních těžkostí životní pouti. Každý chce nalézt svůj malý kousek štěstí, který by mu dodával odvahu a smysl žití. Je zde zastupující mladý kněz Andreas (Anders W. Berthelsen) s nedávnou životní ránou, submisivní prodejkyně v pekárně Olympia (Anette Støvelbæk) s despotickým otcem, osamělá kadeřnice Karen (Ann Eleonora Jørgensen) s neodbytnou matkou, neprůbojný a ochotný hotelový recepční Jørgen Mortensen (Peter Gantzler) s pochybností o své mužnosti, neurvalý číšník fotbalové hospody Hal-Finn (Lars Kaalund) se strachem z odkrytí své citlivosti, a italská servírka Giulia (Sara Indrio Jensen) s touhou po lásce. Jednotícím prvkem je městský kurz italštiny, který zbavuje každého jednotlivce jeho tíživé samoty. Kurzisty doplňuje realitní makléřka Kirsten (Karen-Lise Mynster), pragmatická zdravotní sestra Lise (Rikke Wölck) a napravená kostelnice (Elsebeth Steentoft) s hříchem z minulosti. Z dalších rolí: zahořklý a odstavený reverend Wredmann (Bent Mejding), Karenina nemocná a vydírající matka (Lene Tiemroth) a neméně vydírající a bezmeznou poslušnost vyžadující Olympiin otec (Jesper Christensen). V životě každého jsou smutné i radostné chvíle. V osamělosti se krize překonává těžko, a proto se všichni sdružují a hledají. Hledá každý sám i všichni společně, hledají se navzájem, přibližují se i se vzájemně vzdalují. Nacházejí se, aby se na život usmívali. Aby v objetí šli vstříc radosti ze života. S horoucím srdcem, nadějí v duši a vírou ve vlastní štěstí. (01.02.2016)

Každý z tých ľudí mal svoje problémy, prišiel o blízkeho, žil si ten svoj obyčajný život, boril sa so starosťami ... a to vlastne k Dogme a Dánom pasuje. Ale tentokrát vo filme na prvom mieste bola láska a nesmierne optimistický nádych. Herci zvládli svoje charaktery bravúrne a záverečné titulky na konci boli naozaj zaujímavé. (Filmová výzva 2016 - 1frida2) (24.01.2016)