Taliančina pre začiatočníkov

Italian for Beginners je v pořadí vzniku dvanáctý film, natočený dle přísných pravidel manifestu Dogma 95. Je to první dogma-film, který jsem viděl. Proto se mi asi zdá toto pojetí tak moc lidské, svěží, nenásilné a hlavně svobodné. Je to hořkosladký příběh o prostých lidech, ty dohromady spojuje kurz italštiny, kam se rozhodli docházet z důvodů, které jim samým často unikají. S postavami tohoto "neobyčejně všedního" příběhu se seznamujeme, jako bychom se s nimi právě spřátelili. Poprvé jsou nám cizí, neznáme je a nevíme jací jsou doopravdy. Ale postupem času je začneme mít rádi a najdeme si ke každé vlastní vztah. Italian for Beginners je svazek osudů jednotlivě prachobyčejných, ale v kontextu s celkem naprosto neuvěřitelných. (18.02.2006)

Italština pro začátečníky je dalším filmem ze vzpomínek na má artová léta na gymplu, kdy jsme s partou chodili do kina na projekt 100. Líbila se mi tak, že jsem si ji po několika letech sehnal, abych se mohl mrknout znovu. Líbila se mi i po těch letech. Nejvíce si mě získaly postavy příběhu. Skupina nepříliš úspěšných prostých lidí z malého města se domluví na kurzu italštiny. Důvod není moc jasný a ani podstatný. Podstatná je ta zvláštní chemie, která mezi nimi vznikne. Je to nenásilné, lidské, hravé, naivní a příjemně to uběhne. Vlastně ani nedokáži přesně popsat jednotlivosti, co se mi líbily. Je to zkrátka jeden z těch filmů, který naprosto skvěle funguje jako celek. Přesto, že některé jednotlivé složky nemusí být dokonalé, dávám čtyři hvězdy a rád doporučuji. Kdybych na film opět někde narazil, určitě si jej znovu pustím. (03.06.2021)

Nemám rád filmy podle manifestu Dogma 95. Jsou tmavé, roztřesené, bez pořádné hudby, a všechny jsou si podobné. Naštěstí si jsou podobné i v tom že v nich hrají výborní přirození herci v uvěřitelných rolích. A Itaština pro začátečníky není výjimkou. Je plná ne až tak obyčejných lidí kteří si žijí svoje obyčejné životy. Někdo je osamělý, někdo nesmělý, někdo by zasloužil pořádně vyliskat aby se probral. A všichni chodí na lekce italštiny. Scénář je sice až příliš naivní, zápletka je až moc průhledná, ale film ve své, na severské poměry ani ne tak moc depresivní atmosféře funguje skvěle. Romantické komedie má raději ty tradiční, plné ztřeštěných situací, vyhrocených momentů a prudkých změn nálad, ale někdy nezaškodí vidět i něco jiného, zvlášť když je to tak skvěle natočeno. (29.12.2011)

Obyčejné příběhy obyčejných lidí, jež se "náhodou" propojí tomto trochu zvláštním severském snímku od Lone Scherfigové na jednom kurzu italštiny. V podstatě jsou to takové příběhy o lásce, rodinných problémech a běžných starostech života, které, sice s trochu pomalým rozjezdem, dokáží vyvolat na tváři úsměv, sympatie a pochopení. 70% (09.08.2011)

Zaskakující pastor, nesmělý recepční, bývalý fotbalista, fešná kadeřnice, nešikovaná pekařka – pětice obyčejných, ale zase ne příliš, lidí, které spojuje mnohem víc než navštěvování jednoho kurzu italštiny. Italština pro začátečníky mate názvem a opravdu není filmem italským, nýbrž dánským. (Jiný dánský film se pro změnu jmenuje Číňan, takže asi půjde o nějaký fetiš tamějších tvůrců.) Že půjde o film „seversky syrový“ poznáte docela snadno již od prvních vteřin, kdy kamera chvíli zabírá manifest Dogma 95 (detaily např. zde). Podle manifestu tedy Italština nemůže být romantickou komedií (tzn. žánrovým filmem), ačkoliv právě k tomu, co běžně vnímáme jako romantickou komedii, má nejblíže. Hlavní rozdíl od žánrově spřízněných snímků z americké produkce tkví v maximálně autenticitě zobrazovaného. Všechny postavy jsou velice plastické, patrně už v životě něčím prošly (není tedy opomenuta jejich minulost) a ačkoliv nemají make-upem „vyretušované“ obličeje, jejich sledování je velice příjemné. Jako sledovat své dobré známé. Lidé, kteří nejsou dokonalí, ke kterým však pociťujete nějaký vztah a nejsou vám lhostejní. Vtipů není mnoho, spíše jaksi přirozeně vycházejí z dané situace a z chování postav. To samé platí o scénách romantických. Opravdu jsem věřil, že kdyby se sešla podobná partička lidí, mohly by se spárovat podobným způsobem. Takže až na pár ryze filmových situací (italské „dolce“ finále) je to opravdu film jako ze života. A navíc má jedny z nejoriginálnějších závěrečných titulkových sekvencí (ať šlo o nouzové řešení nebo o něčí geniální nápad). 80% Zajímavé komentáře: Heraldika, Anakikin (13.02.2008)