Ilja Muromec

Prvé zábery ma na film neskutočne nalákali. No po vizuálne úchvatnom rozjazde to nakoniec začne trochu opadávať. Začne nudiť a záverečný bojový ´´masaker´´ s umelým drakom ( nič v zlom ) už situáciu nemá šancu zachrániť. Ale klobúk dolu za tú celkovú výpravu a aj napriek tomu dávam vyššie hodnotenie aké si možno film zaslúži. (27.10.2010)

Velkolepá výpravná pohádka z ruských bylin. Ilja je správný ruský medvěd, bohatýr a hrdina, který se ani draka nelekne. Co na tom, že Ilja je od začátku o generaci starší, než by měl být? Na konci se to srovná a vedle Sokolíka vypadá už tak jak tatík Muromec vypadat má. Hrdina bez bázně a hany, který se nenechá zlomit ani tím, když ho jeho panovník, kníže Vladimír, Jasné slunéčko (tatínek Ludmily, i když to se tu pochopitelně nezmiňuje) nespravedlivě uvrhne do vězení. Proč by se taky lámal, když tam má ubrousek "chleb a solka", při jehož tkaní jsem konečně pochopila, jak vzniká ubrousku, prostři se. Prostě tam zdroje toho jídla musíte vetkat. Ta scéna tkaní ubrousku je moje srdcová záležitost. Veverky, bílý králík (který navíc umí bubnovat), lištička, čáp ..... (24.08.2010)

Uvážíme-li, že toto dílo je nutné srovnávat s výplody jako je SUPERMAN či různé velkosériové westerny, jde o veskrz zdařilou filmovou adaptaci ruské hrdinské epiky, která v měčítcích doby svého natočení reprezentuje určitě vysoký nadprůměr. Vedle srovnatelných současných polských filmů (KDYŽ SLUNCE BYLO PÁNEM) i českých storchovských Schmidtových adaptací by toto srovnání sice nevyznělo zdaleka tak pochvalně, ale i tak na tomto filmu pořád ještě něco bude. Sloučení kumánských a tatarských vpádů do doby prvního ruského panovníka-sjednotitele sv. Vladimíra (978-1015), přijetí křesťanství (988) a současně respektování faktu, že Kijev, první velká metropole východního Slovanstva, byla směrem na jih otevřená východoevropskými rovinami k euroasijským stepím, táhnoucím se fakticky od Pacifiku až na již Moravu (podle historika Dušana Třeštíka jednotícím prvkem by měl být výskyt proslué traviny kavylu), jsou v MUROMCOVI odrazem historicky doložených kočovnických vpádů. PRSTEN NIBELUNGŮ, ještě pozdnější zpracování podobné germánské látky ze zhruba 6. století, nasvědčuje, že východoslovanská mytologie není v Evropě osamělou. ŘITKA VIDEO mělo v tomto případě šťastnou ruku. (22.11.2010)

Viděl jsem takřka bezprostřeně po přečtení trilogie Bohatýr, takže moje představa o Iljovi a ostatních knížecích družinících byla celkem jasná (kdo četl ví). O to víc mě rozesmál hlavní představitel, který měl do mladíka z Karačarova hodně daleko. A úsměv vzbuzovali klasický široký ruský patos, který celý film provází, rozmáchlé výkony a některé pro mě nezapomenutelné scény, jimž jednoznačně dominuje Aljošova lest. Ta mě vyřídila. :D Asi jsem se bavil trošku jinak, než tvůrci zamýšleli, ale bavil jsem se a to je to hlavní. 60% (20.02.2013)

Z vlastencova přadena.¬         Ruské byliny a Jiráskovy Staré pověsti české jsou sice v mnohém odlišnou látkou historickou, leč jedno mají společné: přilnavost vlastencovu k nim, tam ruského, tu českého. Režisér "Ilji Muromce" Alexandr Ptuško byl proslulým tvůrcem filmového zpracování hlavně ruských, ale na příklad i finských bájí národních.¬                 Ač mne "Ilja Muromec" nezklamal, přec nemohu toto dílo označiti za počin mimořádné hodnoty umělecké. Byla odvedena dobrá práce, i nastíněny základní motivy týkající se vztahu k "matičce Rusi", ale celek trpí přílišnou vnějškovostí pohledu, zatímco příslovečná červená nit, která by diváka provázela nitrem ruského vztahu k otčině, chybí; její kousky se objeví na samém začátku a dál už jen útržkovitě. Hlubina tarkovského pohledu a jeho schopnost vybavování mystičnosti je prostě (alespoň v tomto díle) Ptuškovi odepřena.¬                 Na závěr nedá mi nepřipomenouti ke srovnání s "Iljou Muromcem" mimořádný snímek našeho Jiřího Trnky, vytvořený taktéž v letech padesátých 20. stol., "Staré pověsti české" podle A. Jiráska. V tomto díle sešla se mimořádná kvalita scénáristická, režisérská i hudební a ač dnes mnohým bude se tento snímek zdáti po stránce formy zastaralým a těžko přístupným, pravdou je, že jde o počin vrcholných kvalit, a to nejen po stránce vnějškového provedení, ale i po stránce niterné. Ač vlastenec, trochu mne mrzí, že totéž nemohu říci o snímku pana Ptuška… (01.04.2020)