Ilja Muromec

Vcelku souhlasím s komentářem Cervenaka. Umělecký film, ruská bylina v obrazech, vzhledem k době vzniku jsou některé scény opravdu pozoruhodné (triky, poetické obrazy, množství postav atd.) - ovšem nad tím patosem a "mládencem" Iljou Muromcem se musí přimhouřit oči...Podle tradice byl Ilja až do 33 let chromý, ale pak se uzdravil a vynikal obrovskou silou. Pro zajímavost: v pravoslavné církvi je uctíván jako ctihodný. (27.02.2010)

Prvé zábery ma na film neskutočne nalákali. No po vizuálne úchvatnom rozjazde to nakoniec začne trochu opadávať. Začne nudiť a záverečný bojový ´´masaker´´ s umelým drakom ( nič v zlom ) už situáciu nemá šancu zachrániť. Ale klobúk dolu za tú celkovú výpravu a aj napriek tomu dávam vyššie hodnotenie aké si možno film zaslúži. (27.10.2010)

Ztvárněna jen některá dobrodružství tohoto nejznámějšího bohatýra z bylin, zde brání zemi proti nájezdníkům ve službách knížete Vladimira. Tento film byl prvním ruským širokoúhlým a byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů pro počet účastníků - 106000 vojáků (statistů) a 11000 koní, což bylo nejvíce v historri filmu. Bylo opravdu zajímavé vidět tu obrovskou masu lidí ve scéně pochodu na Kijev.V hlavní roli Boris Andrejev. (19.03.2005)

Zápis do mojej osobnej TOP 10 vizuálne najúchvatnejších filmov vôbec. Nie kvôli tým dekoráciám, kostýmom a davovým scénam, ktoré by dnes stáli asi miliardu dolárov, ale kvôli vysoko štylizovanému obrazu - prakticky každý záber je komponovaný v duchu ruských maliarov a ilustrátorov, od Vaznecova cez Bilibina až po Repina. V každej sekunde nádhera. A príbeh tiež nie je zlý, celkom zručne kombinuje roztrieštené motívy z bylín do obstojne kompaktného príbehu. Aj tá teatrálnosť a megapátos s neustálym bitím sa do pŕs a ochraňovaním Matičky Rusi patria k veci. Akurát film trpí "syndrómom Jackieho Chana" - hlavného hrdinu vo všetkých životných obdobiach hrá jeden nemotorný dedo. Keď toho šedivého chlapa oslovujú "junák", tak ide čaro filmu mierne pod fialky. (25.05.2009)

Z vlastencova přadena.¬         Ruské byliny a Jiráskovy Staré pověsti české jsou sice v mnohém odlišnou látkou historickou, leč jedno mají společné: přilnavost vlastencovu k nim, tam ruského, tu českého. Režisér "Ilji Muromce" Alexandr Ptuško byl proslulým tvůrcem filmového zpracování hlavně ruských, ale na příklad i finských bájí národních.¬                 Ač mne "Ilja Muromec" nezklamal, přec nemohu toto dílo označiti za počin mimořádné hodnoty umělecké. Byla odvedena dobrá práce, i nastíněny základní motivy týkající se vztahu k "matičce Rusi", ale celek trpí přílišnou vnějškovostí pohledu, zatímco příslovečná červená nit, která by diváka provázela nitrem ruského vztahu k otčině, chybí; její kousky se objeví na samém začátku a dál už jen útržkovitě. Hlubina tarkovského pohledu a jeho schopnost vybavování mystičnosti je prostě (alespoň v tomto díle) Ptuškovi odepřena.¬                 Na závěr nedá mi nepřipomenouti ke srovnání s "Iljou Muromcem" mimořádný snímek našeho Jiřího Trnky, vytvořený taktéž v letech padesátých 20. stol., "Staré pověsti české" podle A. Jiráska. V tomto díle sešla se mimořádná kvalita scénáristická, režisérská i hudební a ač dnes mnohým bude se tento snímek zdáti po stránce formy zastaralým a těžko přístupným, pravdou je, že jde o počin vrcholných kvalit, a to nejen po stránce vnějškového provedení, ale i po stránce niterné. Ač vlastenec, trochu mne mrzí, že totéž nemohu říci o snímku pana Ptuška… (01.04.2020)