Na streche

Snímek Na střeše mě velmi překvapil tím, jak je napěchovaný vtipnými dialogy a úžasnou chemií mezi Aloisem Švehlíkem a Duy Anh Tranem. Snímek málem vyhrál diváckou cenu deníku Právo na 54. Karlovarském filmovém festivalu a myslím, že by si rozhodně zasloužil větší pozornost nejen kvůli tomu, že byl do titulní role původně obsazen zesnulý Jan Tříska, ale zvláště kvůli tomu, o jak povedený tuzemský film se jedná. 7.5/10 (12.07.2019)

Coby herci jsem Jiřímu Mádlovi nikdy nefandil, ale jako režisér si u mě tímto počinem získal pozornost a jeho příští autorský film si příště určitě mnohem lépe „pohlídám“, bude-li možnost navštívit ho v kině. Na střeše je malý velký film, který by v zahraniční konkurenci možná lehce brzy zapadl, ale v současné české kotlině představuje nevídaný zázrak. Smysluplný příběh plný pocitově pestrých chvilek jako ze života obdaroval Mádl nápaditou režii. Ten film má svou duši, serióznost i vtip, a současně dobře zvolené tempo i způsob vyprávění. Bavilo mě sledovat postupný vznik a vývoj vztahu mezi dvěma lidi náhodnně sešlými... Vietnamec, ilegálně přebývající v Praze a kriminálník v jedné osobě + starý morous, před rokem '89 aktivní komunista, k němuž se téměř všichni staří známí dávno otočili zády. Ti dva měli spočátku společné snad jen pohlaví a město pobytu, přesto jim nakonec osud dopřál prožít spolu nezapomenutelné společné chvíle. Těch je ve filmu poměrně dost, možná škoda, že to úplně nelze říct i o dialozích (s výjimkou jednoho, kdy se Rypar mladého Songa ptá, jaké je to představit si, že jste nemohoucím staříkem...), které ve srovnání s režií možná občas pokulhávají. Ale jinak jsem byl velmi spokojen, včetně hereckých výkonů. Aloise Švehlíka jsem měl spojeného především s televizním filmem „Píšťalka pro dva“ (1974), který znamenal jeho první hlavní roli před kamerou. Teď si jeho jméno budu takyhodně pojit se skvělým výkonem ve filmu „Na střeše“, v němž se dočkal velké a skutečně úctyhodné role možná naposled. Jak symbolické...80% (27.10.2020)

„Teď můžeš jít někam za Prahu do lesíčka…“ Na střeše je dokonalým příkladem toho, jak může jedna osobnost (alespoň co se týče herecké stránky) s přehledem utáhnout celý film. Švehlíkovi se to podařilo, zcela srostl se svou rolí. Nemá sice k sobě úplně důstojného spoluhráče, ale jeho vietnamský kolega svou úlohu plní dobře, takže postupné sbližování jejich postav a hledání vzájemné důvěry nejenže vyznívá poměrně uvěřitelně, ale i baví. Čímž ovšem nechci tvrdit, že Na střeše považuju za komedii, pár míst k zasmání by se tu sice našlo, ale film je žánrově trochu někde jinde. Je v něm stejně naděje jako smutku, přitom působí docela svižně a jistě natočený. Mádl to totiž zvládl i na podruhé znovu dobře, dokonce ještě o trochu lépe než prve. A je nesmírně osvěžující vědět, že nějaký mladší český tvůrce točí zrovna takhle a minimálně na české poměry kvalitně. Před kamerou Jirku nutně vidět nepotřebuju, ale jestli bude pokračovat za ní, tedy na režisérské stoličce, budu znovu rád u toho. Protentokrát to bude za solidní 4*. (15.09.2019)

Na filmu je hodně znát, že Mádl situaci nepodcenil, téma i formu studoval a vycizeloval si pro svůj projekt Na střeše nejuniverzálnější příběh světové kinematografie. Setkání dvou generací, setkání dvou národností, hledání smyslu života v bezvýchodné situaci. Alois Švehlík a Lukáš Duy Anh Tran se stali ideálními představiteli dvou odlišných světů naprosto přirozeně. Není proto nutné truchlit po Třískovi, protože s ním by to byl zase docela jiný zážitek. Společně s Miss Hanoi zaceluje Na střeše další bílé místo na naší kulturní mapě. (04.10.2021)

Přirozené a uvolněné, stejně jako u prvotiny Jirky Mádla Pojedeme k moři. Tehdy výtečně střídal žánry, byl osobitý a velmi hravý. Na střeše je něco jiného. Ač platí zmiňovaná nekřečovitost a uvolněnost, výhradně se zaměřujeme na vztah mezi nerudným bývalým učitelem a vietnamským imigrantem. Zatímco první žije v zakonzervovaném systému a do konce svých dnů nehodlá nic měnit, druhý pláchl před policií z pěstírny marihuany a netuší, co bude zítra. Cynický komunista-důchodce mladíkovi nakonec pomůže. A ten zase nevědomky pomáhá z bubliny jemu. Oživením jejich „pouta“ (a pro mě osobně příjemné zpestření v uloudané první polovině) je pak klukovská hra se sympatickou sousedkou, která právě vykopla svého milého. Mádl pracuje s prostými motivy, nijak neexhibuje, dává vyniknout herectví Aloise Švehlíka, několika detailům i poměrně milému humoru. Ale ani nic nikam moc neposune (příběhově nebo myšlenkově), to si musíme zase na rovinu přiznat. (22.09.2019)