Spalovač mrtvol

Scénář: Juraj Herz .. Silné! Opravdu silné kafe!! Božsky mile sadistický Rudolf Hrušínský předvádí nezapomenutelný herecký koncert. Výtečně temný příběh na jehož samotném konci přichází tak neskutečně mrazivé vyústění, zvláště když si domyslíte co by následovalo, nebýt to fikce.. Bravurní klenot (české) kinematografie. 100%. (13.04.2005)

Spalovač mrtvol je na tuzemské podmínky takřka přírodním úkazem. No, i v zahraniční kinematografii podobný film abys pohledal. Jeho výtvarná stránka a nadčasová kamerová práce pana Miloty je neuvěřitelná. Černobílá tomu sluší jako holkám bikiny a systém křivých úhlů a rybích ok se začal v kinematografii plně využívat až mnohem později. Celý film má také nepřehlédnutelný psychedelický nádech. O Rudolfu Hrušínském a jeho zdejším výkonu bylo už napsáno mnohé, nebudu se k tomu tedy vyjadřovat, ale přece jen, přečtete si nápisy na úvodní straně DVD. Ačkoli on je hlavním tahounem (ani na minutu nesleze z obrazovky), za zmínku stojí rovněž Vlasta Chramostová nabitá ženskostí a nesmělý a zatrpklý pan Dvořák v podání Jiřího Menzela. Spalovače mrtvol bych nikdy nenazval hororem. Nepůsobí děsivým dojmem (snad jen návštěva lapidária a scéna z krematoria s Kopfrkinglovou dcerou), spíše se jedná o morbidní černou komedii s vytříbeným humorem alá Tim Burton. Kultovní film, ve kterém si každý něco najde. 95%. (15.08.2008)

„Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není..“ Nezapomenutelný Rudolf Hrušínský jako velekněz vznešeného chrámu smrti. Jeho Karel Kopfrkingl se rozkládá, aniž by byl v zemi a morbidita ve spojení s Milotovým rybím okem a Liškovou hudbou pouští do éteru palčivý děs. Nebýt to celé v tom hávu grotesknosti, co abychom se, drazí, oběsili.. (21.03.2022)

"Co abych tě, drahá, oběsil?" a "Věneček, nebo rakvičku?" - to jsou citáty, které si ze Spalovače mrtvol odnesu. V první hodině podivný, morbidní a nudný film se v poslední třetině zlomí ve strhující podívanou s geniálně proměňujícím se Hrušínským, zblízka snímaným širokoúhlou kamerou. "Nic není v životě lidském jisté, jenom smrt a to, že v Evropě bude nastolen šťastný řád, šťastná Evropa." Spalovač mrtvol ale není a nebude můj šálek kávy. Ani s rakvičkou ne. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=N-Ypg0RSn30&feature=related nebo http://www.youtube.com/watch?v=rn_c878Muuw&feature=related (21.07.2010)

Jeden z nejsilnějších zážitků, který jsem v bohaté české kinematografii okusil. Ať už se jedná o výsledný pocit, herecký um Rudolfa Hrušínského (který už ve své filmografii nepřekonal), „fantaskní“ Milotovu kameru nebo dekorativní hudbu. Vše by klidně mohlo působit samo o sobě, ale obratným skloubením jednotlivých složek dostává film „vyšší“ rámec, nádech nadčasovosti. Hrušínský plně vystihl psychiku Kopfrkingla, jeho „humánní“ filosofii. Při poslouchání jeho ód na nejmilosrdnější a očišťující smrt zbavující lidstva utrpení člověku neustále běhá mráz po zádech. Je to dáno i precizně vybudovanou atmosférou, tím zamlženým, temně absurdním oparem. Jeho myšlenky začínají dostávat reálný charakter v momentu, kdy se o slovo hlásí nacistický režim. A zvrácená proměna jedince dostává ještě jasnější kontury. Je jasné, že jiné podobné dílo už nikdy nevznikne, a proto si vážím tohoto klenotu o to víc. (29.10.2003)