Noc Oscarov

Pár vtipov odvážnych, drvivá väčšina trápnych, moderátorov hlas mi trhal uši. Hudobné čísla vydarené, predovšetkým to Grohlove. S rozdelením cien som tiež spokojná, aj keď môj tip na film bol iný a cenu za najlepší mužský herecký výkon vo vedľajšej úlohe by som udelila všetkým nominantom ... ale to je už môj problém. Takže máme to za sebou, život ide ďalej. (01.03.2016)

Děkuji České televizi, že mi umožnila sledovat nejprestižnější meeting hollywoodské smetánky živě, z pohodlí vlastního gauče s naším slintajícím rozmazleným kocourem věčně pod nosem. Nemám zkušenost s předchozími ročníky, ale já se cítil v té hvězdné společnosti zkrátka až moc příjemně na to, abych se nechal otrávit jednorozměrným humorem žvanila Chrise Rocka, lajdáckým českým komentářem, desítkami reklam nebo samotným rozdělením zlatých plešounů, které je jako tradičně diskutabilní.... Na jednu stranu mě potěšilo tolik sošek pro Mad Maxe, takhle autorsky osobitý velkofilm většinou spíše prodělává, a podle mého očekávání byli oceněni Emmanuel Lubezki, Ennio Morricone (zřejmě nejdojemnější letošní Oscar), Leonardo DiCaprio (po těch stovkách vtipů na jeho adresu se mi ale bude stýskat) i Brie Larson. Moc jsem nepochopil speciální efekty pro Ex Machina, ale okey, největší botu si akademie ušila zvolením Marka Rylance nejlepším vedlejším hercem - nic proti němu, je to hodně velký sympaťák a skvělý herec, ale ze všech pěti nominovaných měl on ve svém filmu nejméně prostoru a předvedl emocionálně jednotvárný výkon, jeho výhra je výsměchem pedantskému Ruffalovi i jednoduše geniálnímu Hardymu a krutou ranou pod pás srdečnému Rockymu, který si tu blyštivou cetku na důchod už bezpochyby za všechny předchozí zásluhy zasloužil. A nejlepší film.... Spotlight se mi moc líbil, jedná se zřejmě o nejzajímavěji napsanou a nejzkušeněji zrežírovanou žánrovku za dlouhá léta, ale rozladil mě ten náhlý obrat ke konvencím a jistotě - po úvodní dominanci Maxe a Iňárritově triumfu jsem čekal zasloužený souboj zmrzlého Hardyho se spáleným Hardym i v nejdůležitější kategorii, ale akademie opět po americku zvolila snímek sice nesporně kvalitní, ale přece víceméně řadový, s nulovým potenciálem stát se kultovní klasikou, kterou jsou dva výše zmíněné tituly již dnes, a to já zkrátka nechápu... Na závěr snad jen vyhodnocení mé pozorné sledovací ankety, podle níž to nejvíce slušelo božské trojici Rachel McAdams, Reese Witherspoon a Charlize Theron, s nimiž bych si na áftr party opravdu rád cmrndnul deset dvanáctek a můj osvědčený maturákový taneček. (29.02.2016)

Rozumím kritickým hlasům, ale osobně je nesdílím. Já jsem si tuhle dlouhou noc maximálně užil, popíjel u toho vínko, koukal v telce na moje oblíbené herce pohromadě, a vrcholně se koncentroval, aby mi nic neuniklo. Do diskuzí o (ne)zaslouženosti jednotlivých ocenění jsem se vždy odmítal zapojovat, protože je mi to v podstatě ukradené, Oscary pro mě nikdy nebyly žádným měřítkem filmové kvality, beru to jako velkou show, kde je hodně politiky, intrik, pokrytectví a kdo ví čeho ještě, ale čert to vem - ten večer je prostě svátek pro každého správného filmového fandu, a nic lepšího a většího prostě není, to mi nikdo nevymluví. Chuť se Oscarů zastávat u mě vždy roste při srovnání s ubohostí Českých lvů, kterými jsem odjakživa opovrhoval - jejich provinčnost (nechápu prostě smysl filmových cen v zemi, kde se ročně natočí max. několik desítek filmů), trapní moderátoři a samotný vkus "akademiků" pro mě byly vždy dobrým důvodem, proč se přenosu udílení lvů vždy z dálky vyhnout. Naopak Oscary si už několik let po sobě nenechám nikdy ujít - pokud jsem si u nich letos uvědomil něco nového, je to můj dojem, že o nějaké (ne)zaslouženosti u nich vážně nikdy nemohla být řeč, protože prostě dobrých filmů se každý rok celosvětově natočí tolik, že na každého se Oscar prostě dostat nemůže, takže to beru spíš jako takovou slepou volbu Štěstěny, na koho se ten který rok usměje - třeba letošní Oscar pro Morriconeho je toho nejlepším dokladem. Ten chlapík měl dostat Oscara už dávno, za nádhernou hudbu k filmům jako HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ, TENKRÁT NA ZÁPADĚ nebo MISE. To, že ho dostal až za OSM HROZNÝCH, kde té jeho hudby není ani půlhodina (je to myslím něco kolem 26 minut a v tom filmu jsem ji skoro ani nezaregistroval) a zdaleka mi nepřijde tak zdařilá jako v jeho zmíněných starších filmech, je v podstatě absurdní. Mimochodem dva vrcholné momenty večera pro mě byly 2 spoty - sestřih loňských filmů a sestřih loňských úmrtí. Jeden z komentářů zde tvrdí, že Oscary už do dnešního světa světa nepatří - já s tím nesouhlasím, a naopak si myslím, že dokud zde budou existovat, bude svět - tak jak ho mám rád - v pořádku. (02.03.2016)

Chris Rock zahazardoval, vsadil všechno na jednu kartu - a kdyby to šlo, prohrál by i vlastní kalhoty. Už po úvodním monologu přestalo být šití do černobílé problematiky posledních týdnů vtipné a i potenciálně silné momenty (Gaga) tak kvůli rozpačité kolektivní vině smutně zapadnou, v horším případě pak zavání parodií. V kombinaci se skutečností, že mnou nijak oblíbený Šílený Max dostal šanci stát se nejúspěšnějším snímkem večera, jsem nakonec překvapivě často zůstával slušně otrávený. Díky alespoň za zaslouženou sošku pro Leonarda, moje nervy při každé jeho nominaci tak konečně dostanou pohov. (03.03.2016)

Chris Rock, stejně jako Ellen DeGeneres předminulý rok, katastrofálně nezvládl svou úlohu moderátora. Přičtěte si k tomu, zřejmě na poslední chvíli přidanou, přednášku o rasové rovnoprávnosti, a máte zde jeden z nejhorších přenosů cen Filmové Akademie. Co se samotných Oscarů týče, pro mě osobně, až na pár výjimek (Spotlight), to nebylo žádné velké překvapení. Avšak konečně, KONEČNĚ si ho Leonardo DiCaprio také odnesl! Gratuluji všem výhercům! (29.02.2016)