Z Paríža do Paríža

Film "Z Paříže do Paříže" je nenápadným filmem s dějem zasazeným do II. světové války a zabývá se konečnou rasovou otázkou z trošku jiné strany, než jsme zvyklí.. Hlavní postavy jsou dva kluci-bratři, které spíše než politické dění zajímají samozřejmě klukoviny.. Příběh zachycuje pozvolné rozpínání fašištů, odstřižení Židů od společnosti (hvězda, oddělená výuka, rasově rozdělené obchody a služby aj.), útěk za hranice, skrývání až na samotný konec války.. Jde spíše o ukázku chlapectví a bratrského pouta v době "temna" než o krvavé záběry a krutost koncentračních táborů.. Děj se odehrává především ve Francii a Itálii.. Bylo to fajn, avšak znám na podobné téma silnější filmy, z tohohle mi moc husí kůže nenaskočilo.. (07.11.2017)

Ani sám nevím, jestli je mi milejší tahle prosluněná verze dětského roadmovie, se zpočátku pouze tušeným nebezpečím, klukovskými alotrii a až prázdninovým přímořským feelingem, nebo bych dal radši přednost něčemu temnějšímu, drastičtějšímu a více Schindlerovoseznamově bezvýchodnějšímu. Kluci hrají skvěle a typická francouzská plejáda rázovitých postaviček se neomrzí, kamera i střih je opravdu bez chyby a poslední třetina je vážně napínavá. Ale první polovina filmu moc neodsýpá, scénář se až moc mazlí s téměř impresionistickými záběry, a nálada se buduje trochu nuceně. Nemůžu posoudit jak moc to v okupované Francii vypadalo, mám srovnání pouze s například českými filmy, ale útěk dvou židovských kluků připomíná spíš výlet, jde více o náladu, joie de vivre, než o drsnou realitu. Což nijak neubírá díle na kvalitě, někdy je to vysloveně ku prospěchu věci. Patosu je jen rozumné množství , ovšem nebýt konce který je konečně trochu dramatický, bylo by ve výsledku o další průměrný film více. (07.07.2017)

Taková pohodová road movie dvou kluků, která se ovšem odehrává na pozadí 2 Sv.války... Takže samozřejmě nejde o nic veselýho. Tenhkle tejden sem si v pondělí střelil Pianistu, což beru jako absolutní vrchol filmů o židech. Den poté sem si střelil tohle. No a rozhodně zajímavá podívaná. Hlavně mazec, že je to podle pravdy. JE vidět, že ne všichni židi šli bezhlavě do lágrů. Někteří měli koule na to zdrhnout... JAsný, žádná sranda, žádnej med, hlavně teda rozdělit vlastní rodinu na 3 party. Ale fotřík věděl, ten věděl. _Není to zas tak drsnej film, ale rozhodně je pořádně hlubokej... (22.10.2020)

Po prevažne televíznych projektoch režisér Duguay dozrel a ponúkol nám strastiplnú cestu dvoch chlapcov, ktorí utekajú pred represiami voči židovskému obyvateľstvu. Celé poňatie príbehu je skvostné, má prívetivú nadsádzku, romantiku nezbedných chlapcov a hoci je vo vykreslení fašistického teroru umiernený ( skoro všetko je točené z pohľadu mladšieho z bratov ), pozorný divák vníma nebezpečenstvo a hrôzy vojny aj tak. Potešili ma aj scény s francúzsko-nacistickou domoobranou, predsa len tieto veci nie sú vidieť v podobných filmoch. Duguay vsadil na istotu a vyplatilo sa mu to, zbytočne netlačí na pílu, príjemné alebo dojímavé scény strieda s nebezpečenstvom a tak si s istotou ide pre divácky úspech. Možno sa mu práve tento aspekt dá vytknúť a niekedy mohol pritvrdiť, mne sa však jeho prístup páčil, lebo sa nesnažil o vytĺkanie diváckej pozornosti za každú cenu. Jeho film je kompaktný, drží pohromade a divák má po zhliadnutí príjemný pocit, že videl hodnotný film plný odvahy a rodinnej súdržnosti. (24.06.2017)

,,A PŘÍSAHEJTE, ŽE NIKDY NIKOMU NEŘEKNETE, ŽE JSTE ŽIDI. TO NENÍ ZBABĚLOST…“ /// Čestní a hrdí Židé v Paříži. Všeho do času – řekli si Němci a zavedli tu parádu s hvězdou na voblečení. Ti moudřejší pochopili. A vydali se na cestu… Žádný ponurý ukrejvání, ale zdrhání na čerstvým vzduchu, s nebezpečím a bratrskou péčí (láskou). Osud (kterýmu jdou kluci vobčas naproti) se snima nesere (stejně jako Němci). Ale děcka bojujou… Takový pohádkový vyprávění s dětským (klukovským) podtextem, plný hrdinů (a trochy Vašuta), u kterýho se dá celkem stoprocentně upustit kroupa. (Což by nemělo překvapit ani cyniky.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Autobiografickou knihu „A Bag of Marbles“, kterou v roce 1973 napsal Joseph Joffo, ani film z roku 1975 neznám. 2.) Na vlastní bulvy zjistím, že je lepší přijmout bolest z fackování, než přijít o život ze strachu z něj. 3.) Thx za titule „katrab“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (28.10.2017)