Deváté srdce

Můj osobně nejoblíbenější pohádkový horor z rukou režiséra Juraje Herze vypráví o komediantech a studentovi, který (ne)zachrání princeznu. Podle mne hodně k již tak dokonalému vizuálu (nejen kamera Jiřího Macháně, ale i výprava manželů Švankmajerových) přispěla i hudba Petra Hapky - zvláště ten motiv rozvrzaných houslí mi zněl jako dítěti hodně dlouho v uších. Deváté srdce je pohádka, u níž se bojíte. Jenže tak nějak mile bojíte. Zatímco některé pohádky děsí a vyvolávají spíše hrůzostrašné sny (a to převážně ty moderní, české a českotelevizní), tahle sice straší, ale bez následných zlých nočních můr. Mladý student se zamiluje do dívky od potulných komediantů, které vede charismatický stařec v podání Josefa Kemra. Přijedou však do města, kde se dějí podivné věci - lidé se ztrácejí, princezna chodí jako tělo bez duše a hradní mág (dokonalý Juraj Kukura) mládne... Student, aby se vyhnul trestu, souhlasí, že princeznu v noci pohlídá. Pomáhá mu nejen hradní smutný šašek (František Filipovský), a tajemství, které odhalí, je může stát i život. Film se natáčel současně s filmem Panna a netvor (kde myslím se hranice pohádky a hororu překročily víc k tomu hororu, minimálně úvodní scénou s povozy obchodníků), zajímavostí je, že dekorace Vladimíra Labského sloužily posléze i pro filmy Tajemství Ocelového města a Kočičí princ. (11.02.2009)

Nechybí krásná princezna, sympatický mladík v podání Ondřeje Pavelky ani nechutný záporák (Juraj Kukura). Ale pohádka? To opravdu ne, marně byste tu hledali špetku naděje a optimismu, všechno je tak temné a podkreslené démonickou hudbou. Komedianty nemám ráda ani v reálu, natož ve filmu. Ovšem síň času je dost depresivní. Dlouho jsem váhala nad hodnocením, ale ty loutky a divadlo mě opravdu iritovaly. A pro princeznu to asi zas tak dobře nedopadlo ;). (11.09.2010)

Vítejte v depresivní hororové, snově zamlžené vizi Juraje Herze, kterou bůhvíproč někdo označil za "pohádku". Vítejte ve světě, kde se potulný student, tragický klaun a jedna krásná povrchní hraběcí dcera stanou podivně nesourodou trojicí souputníků v bludišti chodeb pod zámkem, v němž tančí mrtví. A do toho všeho duní úžasná ponurá hudba Petra Hapky, která nemá v československé kinematografii obdoby... Kouzlo velkolepější, dějově pestřejší, drsnější a realističtější ze dvou Herzových pohádek, po jejichž shlédnutí by každé dítě do 10 let potřebovalo odbornou pomoc psychoterapeuta, jsem docenila až s poměrně velkým časovým odstupem. A dnes můžu jen konstatovat, že takovéto umění se u nás už prostě netočí... (07.12.2013)

Zajímavá nevšední pohádka s úžasně temnou atmosférou. Navíc je zde k vidění krásné město a zámek Litoměřice, a další půvabné zámky v Ploskovicích, Mnichově Hradišti a Praze-Tróji. Pohádka se věnuje temné stránce lidské duše, která je zde spojena s touhou po věčném životě a temných činech konaných z ryze osobních pohnutek. A samozřejmě jde o záchranu princezny z té nebezpečné temné moci. Potulný bezstarostný student Martin (dobrý Ondřej Pavelka) se díky své hravé lehkovážnosti dostává k nebezpečnému úkolu: záchrany dcery velkovévody. Vyzbrojen pláštěm neviditelnosti a s pomocí starého zámeckého šaška (František Filipovský) pak bojuje proti mocným temným silám, které vycházejí z touhy po nesmrtelnosti a zabíjení nevinných smrtelníků. Z dalších rolí: pouťařka Tonička (Anna Maľová), trpělivě čekající láska Martina, rozmařilá princezna Adriena (půvabná Julie Jurištová), snadně podléhající lákavým temným silám, pouťový loutkoherec (Josef Kemr), laskavý otec Toničky, astrolog Aldobrandini (dobrý Juraj Kukura), původce všeho temného zla, utrápený velkovévoda (Přemysl Kočí), toužící po záchraně své dcery, velkovévodský hejtman (Josef Somr), velkovévodský policejní rada (Lubomír Černík), lakotný hostinský (dobrý Václav Lohniský), Aldobrandiniho převozníci (Jan Přeučil a Augustín Kubán), a nový astrolog (sám režisér Juraj Herz). Zábavné, poutavé, správně strašidelné, s dovětkem, že prostý lid nikdy nebude zcela přijat mezi vrchnost, a s dobrým koncem s varováním. (13.09.2012)

Oproti pohádce Panna a netvor, která byla natočena ve stejném roce, je Deváté srdce slabým odvárkem. Nezabrala na mě jako na malýho kluka a ani dnes mě některé scény moc nebraly. A hlavně spousta nesmyslných věcí (ikdyž je to pohádka, tak to vyloženě bije do očí). Nejlepší stránka filmu je hudba Petra Hapky. Absolutní souhlas s uživatelem Kalidor, ten to trefil naprosto přesně! (09.03.2014)