Buldoci a třešně

Co mohla dát tato komedie na začátku 80.let tehdejším divákům, kteří zde parodované mafiánky většinou neměli možnost vidět, těžko posoudit. A dnes- na žádném jiném filmu se tolik nepodepsal čas, divím se co nám před třiceti lety připadalo vtipné. Děj často postrádá logiku. Točeno stylem ,,na první dobrou". Jen průpovídky Araba Dirigenta a kočičí výzkum Morelanových vylepšují celkový dojem. (28.10.2009)

Za tenhle film měl Herz dostat rovnou Nobelovu cenu. Přimět partu velmi dobrých herců, aby v něčem takovém hrála, to vyžadovalo značný kus umění. Sehnat peníze a všechna povolení k výjezdům do různých koutů Evropy, tu už chtělo nejen umět, ale především mít minimálně strýčka na ÚV. Nejvíc mě na tom mrzí, že kvalitní filmy, které by si zasloužily, aby se v nich herci nemuseli producírovat před kašírovanými západoevropskými městy, na tuto možnost nedosáhly. A k završení vší té tragédie se ještě jeden z našich nejlepších hudebních skladatelů rozhodl vykrást sebe sama, aby se vzápětí rozmáchl k ještě husarštějšímu kousku a vykradl rovnou Morriconeho. Kratochvílová sice tvrdí, že byla k emigraci donucena, ale já se přikláním k názoru, že i tato ufonka se styděla za účinkování v příšernosti jménem Buldoci a třešně. Jedinou radost mi tento snímek způsobil v momentu, kdy Veškrnová otáčí hlavu zpět ke stánku s třešněmi. Pak už mě přestal Herz štvát. (08.12.2022)

Již strašlivá expozice napovídá, že diváka čeká deprimující podívaná, a toto očekávání se také naplní vrchovatou měrou. Ani nevím, co mě na této „komedii“ skličovalo víc, zda to, jak se neúspěšně snaží parodovat italské (mafiánské) kriminálky (dokonce i přiléhavě mučivou Hapkovou hudbou), ukrutenstvím kostýmů a masek (z nichž odpudivostí vyniká zvláště ta Hrušínského), samoúčelnými nedějovými intermezzy, která se úporně snaží navozovat autentickou atmosféru, a nebo právě tou náladou, kterou skutečně vyvolává: normalizační. A věru – jak se tomuto rozpadajícímu se souboru scén, epizod a retardujících vsuvek naprosto nedaří vyvolat zdání parodie, vstřebat originalitu mafiánského filmu a vytvořit svůj vlastní, tak normalizaci vtěluje dokonale. (22.12.2019)

Poměrně často reprízovaná komedie není až takovým propadákem, jak našeptává zdejší hodnocení, nicméně Oskarův příměr "české Casino Royale" v negativním slova smyslu je na místě. Narozdíl od mnou velice oblíbeného britského počinu u nás zůstalo akorát u dobrého úmyslu natočit špionážní parodii, čemuž odpovídá například vynikající úvodní melodie z dílny Petra Hapky. Celkem prosakují dvě nejzřetelnější nečistoty, které byly vyčítány i Casinu - za prvé: chatrný a evidentně mnohokrát přepisovaný scénář. Je mimochodem zajímavé, že se to o hodně více projevuje v případě práce dvou scénáristů, byť omezených silnou cenzurou, než u poslepovaného díla sedmi píšících, kteří ještě k tomu navzájem o sobě nevěděli. Za druhé: bezúčelný výskyt mnoha známých tváří. Kdybychom z Casina vystřihli camea Belmonda nebo O'Toola, objektivně vzato by se nic nestalo, jenomže když obojí je tak půvabně vypointované... Tady sice divákovo oko zaregistruje mimo jiné Lábuse, Krampola, Šimka, Menzela či duo Satinský - Lasica, nicméně kdyby tyto konkrétní štěky obsadili méně známí herci, kvalita této komedie by výrazně neklesla (respektive by i vzrostla, jelikož ve filmu platí přímá úměrnost - čím známější tvář, tím významnější prostor). Nicméně jsou zde i tací, kteří se zde sice objeví jen na chvíli, ale jejich potenciál zůstává nevyužit - mj. František Filipovský asi nejvýrazněji spojil komedii s gangsterkou, L+S vyfasovali jeden z nejslabších skečů celého příběhu, stejně tak tvůrci se mohli zaměřit také i na sex-appeal Simony Stašové - v mých očích není moc příkladnějších tuzemských femme fatale jako ona při svém kratičkém výstupu. Přesto je právě herecké podání tím, co Buldokům kraluje, mimo té nesympatie či špatného zasazení se něco málo povedlo (to by ani nemohlo být správně nadpočetné obsazení, aby zde někdo nevynikl) - mimo již zmíněných je to především corleonovský Rudolf Hrušínský a jeho suše podané repliky s nielsenovskou grácií, dále třeba zaujme arabský kolega s tváří Juraje Herze, který snad nikde jinde není takto úchvatný, co se týče jeho příležitostného účinkování před kamerou. Myslím, že se Buldoci nikterak neodlišují od většiny komedií z období normalizace a ačkoli pana režiséra radši vidím ve spojení se žánry magického realismu, oceňuji jeho typickou odvážnost i při zdejší realisaci, co na tom, že za to zaplatil daň v podobě Hrzánova úmrtí plus častého přepisování scénáře (které mj. zapříčinilo, že film odkazuje i na nechvalně proslulé "sociálně-kritické" komedie z téže doby). Rozdíl oproti jiným dobovým snímkům vidím akorát ve větší trpělivosti diváka, pramenící z nesourodé ústřední trojice (v případě pana Labudy budu předstírat, že jsem jeho mafiánskou kreaci nezaregistroval), cestopisných záběrů nebo ne zrovna dvakrát příjemné hudební vložky Jany Kratochvílové, jinak nic urážlivého, abych po čase sáhnout i k hodnocení nejnižšímu, nevidím. 50% (16.12.2010)

Skvělá ryze česká parodie na žánrovku zvané gangsterský film. Český humor je tu využit na maximum a různé odkazy na gangsterské motivy ocení je opravdový znalci tohoto žánru. Škoda jen té přemíry typické roztržitosti ve stylu - na co sáhnu, to pokazím -. Zkrátka, čeho je moc, toho je příliš.  Jinak takový černý humor je zcela na místě a jistá naivita zrovna tak. Parodovat daný žánr není žádná legrace, ale Juraj Herz si s tím poradil velice obratně. Ano, nedoceněný snímek, ke kterému by se současní tvůrci komedií ani nepřiblížili. (02.08.2015)