Môj sused Totoro

Já chci taky takovýho krásnýho huňatýho lesního démona jako mazla a kámoše a kočičí plyšový autobus, co mu nápis s příští stanicí osvětlují dvě krysy :o) Roztomilost a optimismus srší na všechny strany, ale nesklouzne nikdy ke kýči nebo infantilnosti. Totoro je sympaťák až to bolí, vždycky když se objevil na obrazovce, uvědomila jsem si po chvíli, že se usmívám jako debil a jsem úplně nadšená. Scéna s deštníkem na zastávce tenhle pocit vzbudila asi nejvíc, Totorův obří úsměv a jeho vykulené oči mě naprosto odzbrojili. Přestože jde o pohádku vhodnou i pro hodně malé děti, je to prostě originální, neotřelé a zábavné i pro mě. Opět zjišťuji, že Miyazakiho fantazie nezná hranic a začínám si jeho díla víc než zamilovávat. (18.12.2007)

Elitné a jedinečné animé s magickými prvkami, ktoré pôsobí ako balzam na detskú aj dospelú dušu. Roztomilé postavičky si veľmi ľahko získavajú priazeň, jednoduchými gestami rozžiaria úsmev na tvári a ku všetkým postavám je možné vybudovať si kladný citový postoj. Z tejto rozprávky dobro priam sála. Páči sa mi ako tento detský film narába s prvkami reality a fantázie. Vykresľuje fakt, že byť zdravý nie je takou samozrejmosťou, na dobré si treba vedieť aj počkať a že detská fantázia je úžasná a nepozná hranice. V rozprávke je dôležitou súčasťou aj emócia strachu, ktorá k vývinu patrí, prejde si ním každé dieťa. Strach z neznámeho, z odlúčenia, z bolesti a zranenia, z tmy, zo smrti blízkych. Strach však prekoná odvaha a zvedavosť. A aj obyčajný detský deň môže vďaka fantázii vyzerať ako nezvyčajné dobrodružstvo. (21.03.2020)

Miyazaki, který se mi doopravdy líbil a nad kterým jsem uvažoval za plný počet. Nestalo se tak, protože moje averze na dvě uječené sestry přerůstala ke konci do těžkého extrému, kdy jsem si musel občas vypínat zvuk, čímž jsem přicházel o nádhernou lyricku hudbu, kterou film nabízí. Krásný příběh, kouzelné potvůrky, barvitá animace. (21.02.2009)

Zatial som videl od Miyazakiho 3 filmy: PRINCEZNA MONONOKE (1997), CESTA DO FANTAZIE (2001) a ZAMEK V OBLACICH (2004). Totoro je moj stvrty film a cim viac som sa nan tesil, tym viac ma sklamal a opät preto, lebo som mal uplne ine ocakavania. Prvych 50 minut som sa pozeral na hodinky a cudoval sa, preco sa v tom filme vlastne nic nedeje, okrem prveho stretnutia Totora asi po polhodine. Teraz neviem, ci som ten film mal brat prilis vazne, ako nejaky animak o rodinke, kde matka lezi chora v nemocnici, otec sa stara o 2 deti, ktore sa hraju a zoznamuju sa s niecim nadprirodzenym v ich novom dome, ale aj mimo, alebo ma to malo strasne bavit. Samozrejme, keby som mal 10 rokov, vnimal by som to uplne inak, ale tie spominane predchadzajuce filmy, ktore som od Miyazakiho videl ma bavili omnoho viac, pretoze vsetky 3 filmy mi hned od zaciatku ukazali, kam sa budu poberat. Od Totora som nevedel, co mam ocakavat a zial z mojho pohladu sa mi zdal byt ten pribeh prilis nudny a pomaly, bez nejakych dobrodruznych napinavych postav, pretoze najnapinavejsi tu bol asi ten telegram z nemocnice... 09.02.2010 ______ V anglickej verzii: Dakota Fanning - (Satsuki) +++ Cheryl Chase - (Mei) +++ Paul Butcher - (Kanta) +++ Pat Carroll - (Pestúnka) +++ Tim Daly - (Profesor Kusakabe) +++ Steve Kramer - (Farmár) +++ Lea Salonga - (Pani Kusakabeová) +++ Gregory Snegoff - (Otec) +++ Frank Welker - (Totoro) +++ Hudba: Joe Hisaishi +++ (09.02.2010)

Jeden z nejznámějších tvůrců anime Hajao Mijazaki za léta natočil spousty velmi kvalitních animovaných filmů. Princezna Mononoke, Cesta do fantazie, Zámek v oblacích.... Mijazakiho filmy většinou představili kreativní a půvabné světy, které představili spousty ikonických postaviček. Jednou z těch největších (a dost možná i největší) je poté rozhodně duch Totoro, titulní hrdina dalšího slavného Mijazakiho animáku Můj soused Totoro. A právě ten patří mezi největší Mijazakiho pecky.   Mijazakiho mistrovské dílo z roku 1988 představilo jednoho z nejroztomilejších a nejsympatičtějších animovaných hrdinů všech dob. Jde o neskutečně hřejivé a milé dílo, které předvádí fantastické dobrodružství, které sice cílí spíše na dětské publikum, rozhodně to ovšem neznamená, že by pro starší diváky existovala nepřekonatelná bariéra. I díky tomu ve finále vznikl vrchol japonské kinematografie s nádherným příběhem, vtahující animací a neskutečně sympatickým hrdinou s neodolatelným úsměvem.   Poctivě ručně animovaná práce, která pocitově neskutečně rezonuje. V příběhu mého souseda Totora absentuje jakýkoliv záporák či nebezpečná hrozba, celý příběh je složen ze zkoumání pozoruhodného světa. Je to zábavné, v jistých momentech smutné a v součtu různými pocity bohaté. Mijazakiho představivost je neskutečná, už zde se navíc projevuje jeho schopnost do fantasy světů přivádět jistá poučení a krom půvabné animační stránky tak mít i silný obsah.   Mému sousedu Totorovi už je 33 let, přesto má jeho animace dodnes neskutečné kouzlo a minimálně se vyrovná těm největším animovaným peckám současnosti. Především je ovšem pořád pocitově silný, ať už v silně vyobrazeném vztahu dvou sester či fungujícímu rodinnému dramatu. Je to ovšem především skutečně neskutečně kouzelný film, kterému by jeho kouzlo mohlo většina dnešních filmů cílené na dětské publikum závidět.   Kouzelná záležitost s mistrovskou animací. Jeden z vrcholů animovaného filmu i japonské kinematografie, plnohodnotně fungují záležitost i po téměř 40 letech a především film, který Mijazakiho tvorbu ztělesňuje dost možná nejvíc. Dodnes naprostý klenot, který o své kouzlo nepřijde snad nikdy....... (04.12.2021)