Môj sused Totoro

Tradične nádherný príbeh v podaní Hayaa Miyazakiho, u ktorého pojem anime vstupuje do umenia. U Totora miestami vidieť dnes už značne zastaralú animáciu, resp. kresbu, ale pri filmoch maestra Miyazakiho som sa od toho vždy dokázal odpútať a nechal sa unášať na vlnách fantázie a silných príbehov s prekvapivými súvislosťami v kontexte reality. Nebudem nič prezrádzať, schválne si sami vygooglite, čo vlastne niektoré veci v Totorovi symbolizujú. Tradične 100% (26.10.2013)

Myslela jsem si, že na Kiki a jejího roztomilého kocourka Jijiho nic nemá - a pak přišla Satsuke se svou úžasnou sestřičkou Mei - copatou špiónkou s věčně odřenýma kolenama a ušmudlanou pusou, rozverným čertíkem, jehož andílkovskému pohledu a stékající slzičce po buclaté tvářičce prostě nikdo neodolá a já jsem ještě teď v šoku z toho, jak moc jsem se v ní viděla... Tomuto já říkám dokonalá identifikace s hlavním hrdinou. (10.07.2007)

Nakreslený je to jistě krásně (nebo namalovaný? Občas se to nedá poznat). Jenže to je tak všecko. Děj? Doslova o ničem. Nejdřív se zabydlují, pak se ta malá ztratí. Mezitím najdou Totora a proletí se spolu ve vzduchu. Japonskej dabing je uřvanej, rozhodně pro neasiata až příliš (myslím to tak, že oni všichni mluví hrozně řízně, jak kdyby furt nadávali). Jenže kromě hezkýho zpracování jsem v tom neviděl pražáden důvod. Americký dabingy, ani jeden (pro společnost Troma a pro Disney), vidět nechci. Tím to musí zatraceně ztratit. Nejvíc mě dostalo, že ty hlasy těch holek patřily už tehdy třicetiletým ženským (a představitelka Mei byla dokonce o 3 roky straší jak Satsuke). (31.05.2006)

Tenhle Mijazaki je trochu jiný, než ty ostatní (no dobře, to je každý jeho film), fantasijních prvků je sice docela málo, ale za to jsou výrazné a neskutečně inspirativní (nebo lépe řečeno, je to na nich víc vidět, než jinde), ale dost záleží na tom, kterak je člověk naladěn, jinak může být trošku problém najet na tu správnou vlnu, která rozhodně není po celou dobu tak positivní jak by se mohlo znát (ještě teď si pamatuju, jak jsem neustále očekával nedobrý konec, v jedné chvíli jsem se skoro cítil jako u vrcholně depresivního Hrobu Světlušek). Sice tenhle film není to nejgeniálnější, co mág Hajajo vytvořil, ale i tak to znamená vrcholně dobrej film. To - to - ro ... (06.02.2014)

V podstate veľmi jednoduchý príbeh o dvoch dievčinkách, ktoré sa i s otcom presťahovali do malebného prostredia peknej dedinky s milými ľuďmi. A ako bonus získali za suseda dobráckeho lesného ducha, s ktorým zažívajú síce banálne ale celkom roztomilé dobrodružstvá... Aj napriek tomu, že sa tu nič prevratné nedeje - dievčinky si len pobehujú, skáču, alebo sa vozia na mačkobuse a ani po emotívnej stránke to nie je bohviečo, má to svoju zvláštnu, typicky ukričanú japonskú atmosféru, ktorá ma dokázala zachrániť pred nudou. 60/100 (26.10.2016)