Môj sused Totoro

Nejsem zrovna člověk, který by se vyžíval v pohádkách. Ale na druhou stranu jsem velký fanda do anime. A tak jsem e uvolil shlédnout i tuhle infatilní báchorku. Být o 10 let mladší, asi bych neváhal dát plný počet. I zde můžu obdivovat Miyazakiho precizní animaci a fantazii. Tento snímek asi nedosahuje kvalit ostatních jeho filmů, ale je to kvalitní následovník filmů Naušika z Větrného údolí a Laputa. (25.11.2005)

To, že Miyazakiho filmy překypují neuvěřitelnou fantazií není nic překvapivého a nejinak je tomu i u jednoho z jeho nejznámějších filmů. Takřka komorní příběh vypráví o dvou malých sestřičkách, které se se svým otcem přestěhují do nového domu, který obklopuje tajuplný les. A nebyl by to Miyazaki, kdyby ten les neobývala neobvyklá stvoření v čele s lesním duchem Totorem, kterého objeví mladší sestra Mei. Neuvěřitelná animace vypadá skvěle i dnes, film je krátký a nenudí a konec s kočičím autobusem jen tak nezapomenu. Skvělá fantasy pro malé i velké. (09.04.2009)

Miyazakiho rozhodně nejpedofilnější film. Jeho záliba v mladých dívčích hrdinkách není žádná novinka, ale těch záběrů pod sukýnky Mei a Satsuke bylo už trochu moc a nahý otec ve vaně se svými dvěma nahými dcerkami mi už opravdu vyrazil dech;). Jinak je ale Můj soused Totoro film překypujicí pozitivní energií po všech směrech. I když se příběh odehrává na pozadí vážné nemoci maminky dvou hlavních hrdinek, naivní svět kouzel a lesních duchů v čele s chundelatým Totorem vám jakékoliv chmury okamžitě vyžene z hlavy. Oproti ostatním Miyazakiho filmům ale Totoro rozhodně zaostává a na vině je především jednoduchoučký příběh. Za hodinu a půl se toho na obrazovce moc nestane a i samotného Totora si užijete jen minimálně. Nemůžu se tak zbavit dojmu, že Totoro vznikal pouze na odskočku od Takahatova majstrštyku Hotaru no haka (Hrob světlušek), aby v důsledku posloužil jako jakýsi jeho doprovodný film, který měl navrátit divákům ztracenou doubrou náladu (a z vlastní zkušenosti můžu říct, že to opravdu funguje;)). (25.03.2007)

Já chci taky takovýho krásnýho huňatýho lesního démona jako mazla a kámoše a kočičí plyšový autobus, co mu nápis s příští stanicí osvětlují dvě krysy :o) Roztomilost a optimismus srší na všechny strany, ale nesklouzne nikdy ke kýči nebo infantilnosti. Totoro je sympaťák až to bolí, vždycky když se objevil na obrazovce, uvědomila jsem si po chvíli, že se usmívám jako debil a jsem úplně nadšená. Scéna s deštníkem na zastávce tenhle pocit vzbudila asi nejvíc, Totorův obří úsměv a jeho vykulené oči mě naprosto odzbrojili. Přestože jde o pohádku vhodnou i pro hodně malé děti, je to prostě originální, neotřelé a zábavné i pro mě. Opět zjišťuji, že Miyazakiho fantazie nezná hranic a začínám si jeho díla víc než zamilovávat. (18.12.2007)

Snímek je podobně jako nejnovější Ponyo on the Cliff také především pro mladší diváky (i když zcela sledovatelný i staršími). Ale toho Totora tu mohlo být více. Je to strašně roztomilá postava, která se ale ve filmu objeví celkem jen na pár minut..přitom je to hlavní tahák. Další nápady jako třeba Kočkobus mi dokonale sedly, ale na pět to tentokrát není. (13.01.2008)