Môj sused Totoro

Nejbáječnější příklad zábavného optimismu! Z Tonari no Totoro prýští všemi směry dětská nevinnost, hra a radost takovou silou, že ve mně pět minut po začátku filmu společně uhasily veškerý pesimismus a mrzutou náladu. Jakmile se dvojice roztomilých dívčích sester poprvé rozesmála a začala skotačit po louce, můj obličej prozářil tak tupý úsměv od ucha k uchu, až mne to zaskočilo. A nebránil jsem se mu! Tento snímek je pravým opakem filmů, jako je např. Requiem za sen nebo 21 gramů - těch nejsyrovějších depresivních příběhů. Všemu také pomáhají hodně veselé barvičky a děj, situovaný do panenské, kouzelné přírody. A když už jsem si myslel, že mne nedokáže nic překvapit, objevil se na scéně rozkošný Totoro se svými vtipnými, imbecilními, infantilními výrazy, začal poskakovat s deštníkem po lese jako bláznivý skřítek v těle sloního monstra anebo se smát jako zhulený teenager, a já věděl, že vtipnější animák jsem doposud neviděl. BOMBA! (Ale táta koupající se se svými dcerami v pidivaně byl trochu mimo mísu. WTF?) (08.09.2009)

Konečně! Konečně jsem zhlédl japonský animák, kterému dám plný počet bez jakéhokoliv zaváhání! Tonari no Totoro je opravdu krásně pozitivní snímek, který i přesto, že svůj původ nezapře (opět je ve snímku spoustu zvláštních situací a postav) má v sobě něco navíc, něco pro co dávám plný počet. Například scéna, kdy děti a příšerky v noci tancují, aby jim semínka vyrostla, byla naprosto parádní, vlastně celý film podkresluje naprosto geniální soundtrack. Nemám co více napsat, snad jen, že cestu tím kočkobusem bych rozhodně chtěl vyzkoušet! 100 %. (25.10.2012)

Nejsem zrovna člověk, který by se vyžíval v pohádkách. Ale na druhou stranu jsem velký fanda do anime. A tak jsem e uvolil shlédnout i tuhle infatilní báchorku. Být o 10 let mladší, asi bych neváhal dát plný počet. I zde můžu obdivovat Miyazakiho precizní animaci a fantazii. Tento snímek asi nedosahuje kvalit ostatních jeho filmů, ale je to kvalitní následovník filmů Naušika z Větrného údolí a Laputa. (25.11.2005)

Miyazakiho příběh o dvou holčičkách, jejichž maminka leží v nemocnici, a ony zatím v novém domově objevují netušená tajemství, je skutečně zaměřen na nejmenší diváky, ale má co říct i dospělým. Zvláště v závěru se děj dramatizuje a nabývá na vážnosti, takže posledních 20 minut je asi nejsilnější pasáž srovnatelná s působivostí Princezny Mononoke. Ovšem ta mladší holčička mi místy řádně lezla na nervy. (09.07.2003)

Jak to říkají ti Japonci? Kawaiiiii :-) Takový pěkný filmík, veseloučký, mioučký, něžňoučký s ukázkou lidového náboženství a pevnými, neotřesitelnými vztahy mezi rodinnými příslušníky a i se sousedy (ať už se jmenují Totoro či nikoliv). Začátek byl pro mě těžko zkousnutelný, neb jsem měla docela chuť na nějakou akci, tady se dočkáme tak leda běhání, přesto výsledný dojem byl velmi pozitivní, za což jsem ráda. Nejkrásnější byl stejně kočkobus, toho bych chtěla domů! (14.06.2009)