Cesta do fantázie

Dobrá, po mnoha a mnoha letech přidám komentář. Tohle bylo moje první setkání s japonskou animací (v dospělosti, jinak jsem třeba Včelku Máju samozřejmě znal). Zavedlo mě ke Ghibli, kde mě totálně získal Totoro a nakonec jsem sehnal prakticky všechny filmy i seriály z ruky Miyazakiho. Byla to jedna z inspirací, proč se učit japonsky (u čehož jsem vydržel spoustu let a dostal se na slušnou úroveň, která mi umožnila novějším Ghibliovkám i dělat titulky, které nebyly zmršené přes čínštinu a angličtinu). In medias res, hlavním neporozuměním tomuto filmu je považovat jej za dětský film. Japonec, má-li jej komentovat, ošívá se a je mu nepříjemný kontext dětské exploatace a práce v sexuálním průmyslu (jo, lázně...). Což má velkou tradici a stejný schematický průběh, kdy nebohé děvče tělem splácí dluh své rodiny. Miyazaki si spoustu témat nedělá jednoduchými a zápaďanům bez znalosti kontextu dost často "nálada" uchází. Poměrně málo filmů je opravdu pro děti, jsou adresovány spíš tomu dětskému, co zbylo v dospělých. Což bych viděl jako velmi zjevné hlavně u zmíněného Totora, nebo u nádherného a neznámého Pompoko (příběh + scénář), Conana i dalších. A potom filmy méně tlačící na infantilní metodu výpovědi (Porco Rosso, Kaze tačinu...) uvádějí diváky v rozpaky nemístné. P.S. a čisté srdce vítězí. (04.01.2020)

Díky Bohu, že Hajao Mijazaki nepatří mezi tvůrce, kteří nenechávají svou bohatou fantazii uzavřenou před okolním světem. Tento film je úžasným důkazem toho, jak právě rozlehlá a barvitá lidská fantazie může být. Takže pokud jste doposud tenhle film neviděli, rozhodně to napravte. Pokud se podvolíte fantazii Hajaa Mijazakiho, zažijete nezapomenutelný zážitek. :) (05.11.2009)

Povznášející, jedním slovem povznášející. Nádherné kresbičky a hudba, to je v této autorské skupině pravidlem. Ale ten příběh, prostě báseň v obrazech. Od Miyazakiho jsem viděl jenom Můj soused Totoro a ten mě tedy nezaujal ničím jiným, než právě vzhledem a hudbou. Příběh tam ale skoro nebyl. Jenže Cesta do fantazie je naprosto jiná. Zezačátku mi sice všechny ty fantastický postavičky přišly podivný, zdálo se mi jich tam opravdu hodně, ale za okamžik si mě příběh chytil. Ta pohádkovost, ale zároveň drama a okořeněné romantikou naivního dětství hlavní hrdinky. Neustále nové podněty a postavy, které se objevují po celou dobu. První dětská láska, nevinná a nejčistší, jaká může v životě vůbec být. Proměna charakteru hlavní postavy, která je tak pozvolná, že si jí všimnete až už je dokonána. Přestože se mi zdálo, že Chihiro na svých deset let jedná hodně dospěle a že konec je trošku nedodělán, líbilo se mi to. I to pozvolné tempo, menší akčnost, občasné mystično či spousta neobvyklých postaviček (aspoň pro mě neznalce asijské kultury) byly fajn. Vždycky se na to podívám rád znovu. Jindy Dodatek: Vždycky se na to podívám rád znovu, pokud to nebude mít českej dabing. Ten to opět úplně ničí. (24.08.2006)

Právě Cesta do fantazie byla mým prvním skokem do vod anime a už tenkrát jsem zůstal fascinovaný tím, kolik toho Miyazaki dokáže vložit do jediného filmu. V úvodu jsem se několikrát přistihl, jak jen žasnu nad tím, co se v ději objevilo, jaká postava, jaké prostředí a kroutím hlavou, že tolik nápadů se vtěsnalo na tak malém prostoru a pořád je ještě tolik v rezervě. Postavy mají přirozenou hloubku, klasická pohádková schémata s dobrými skutky a kletbami jsou podána neotřele. A mírumilovné a těžce dojímavé poselství je třešničkou na dortu. (24.02.2006)

Japonské animáky nejsou zdaleka můj šálek čaje (alespoň jsem si to myslel) a proto mi Cesta do fantazie ležela dlouho doma ladem. Prostě jsem na film tohoto druhu neměl pražádnou chuť. .... Přeskočím na závěr. Cesta do fantazie je úžasná podívaná s originálním nepřehlédnutelným příběhem a ještě mnohem zajímavějším zpracováním. Těžko se dá vyjádřit pocit, který divák zažívá při sledování tohoto dobrodružství. (26.08.2009)