Naušika z Větrného údolí

Budu-li na Naushiku pohlížet jako na dospělý film s důležitým poselstvím, kterému se občas nevyhne několik infantilních scének, pak jde hodnocení hodně vysoko. Ani v takovém případě ovšem nemohu ignorovat několik vyloženě "trapných" momentů, ve kterých dostávají na frak hlavně fyzikální zákony, a kde emocionálně vypjaté okamžiky působí nadmíru směšně. Nausicaä of the Valley of the Wind je moc milá pohádka pro notně odrostlejší publikum, ovšem když se neohrožená hrdinka (padesátikilová dívenka) vrhne nebojácně z letícího bombardéru na kluzáku střemhlav dolů, anebo když nad zničenou úrodou sborově pláče celá vesnice, to se mi vážně nepozdávalo. Zde ale výčet veškerých výtek končí, protože jinak je toto anime nezapomenutelným dobrodružstvím v exotické krajině s ještě exotičtějšími potvorami (které vlastně ani potvory nejsou), a hezky vymodelovanými charaktery. Miyazakimu se téměř pokaždé povede natočit snímek, po jehož skončení jsou diváci u vytržení nejen z řemeslně odvedené práce, ale navíc jsou ochotni nad problematikou jednotlivého filmu polemizovat v hospodě nad korbelem tupláku - v tomto případě je to důležitá otázka souznění člověka s přírodou. Co je režisérovi dále vlastní (a proč tak miluji jeho tvorbu), je fantastický nádech nenuceného optimismu, který do svých děl s láskou vkládá: jestliže jsem se u Tonari no Totoro smál pitomě roztomilým chlupatým mončičákům skotačícím na louce, u Naushiky jsem si užíval nevinnost a nevídanou neohroženost princezny Větrného údolí... Tohle je hrdinka s velkým H, statečnější filmovou postavu jsem snad neviděl. Doporučuji! (21.10.2009)

Kouzelný Miyazaki už v začátcích věděl, jak diváka zaujmout i dojmout. Motiv "chlapec a dívka zachraňují svět" je sice ještě nedořečený, ale dobrodružně ekologické motivy, později rozvedené v Laputě nebo v Mononoke, fungovaly už tady. Jediným zaváháním je příliš rozvláčná pasáž otevřené války, ve zbytku jsem se nechal vtáhnout do neodolatelného světa Ohmu, Pustiny a krásných podzemních jeskyní. (24.08.2007)

Staršia verzia Princezny Mononoke. Miyazakiho ústredný motív sa spravidla točí okolo neustálych konfliktov medzi mocným prírodným božstvom a bezohľadným ľudstvom, čo je, samozrejme, pri hlbšom ponímaní prenesenou metaforou, odraz našej vlastnej spoločnosti. Miyazaki má obrovský duchovný dar, jeho myšlienky sú odzbrojujúce. Skôr som však videla jeho neskoršie filmy, ktoré sú najmä po obrazovej stránke jednoducho krajšie než tento ranný a vizuálne trochu nepríťažlivý. Toto bol jeho sľubný štart, všetky podobenstvá dokonale rozvil v nasledujúcich snímkach, ale tu, napriek vynikajúcemu scenáru, som sa chvíľami pomerne nudila. Keby som tento film videla ako prvý, neviem, či by ma presvedčil natoľko, aby som sa odhodlala na jeho prekrásne diela ako Cesta do fantázie či Zámek v oblacích. Keď som tam dala 4*, tak tu musím ostať pri 3*. (19.07.2011)

Scénář: Hayao Miyazaki .. Tady se maestro ještě zahříval a tímto vlažným dílkem mě prostě neohřál. Nehostinné, divácky odtažité prostředí vybafne hned v úvodu a ta odtažitost mě neopustila po téměř celou stopáž, kdy jsem měl problém ke snímku přilnout a přesvědčivě se oddat vyprávění. Pořád to něco kazilo. Navíc mi Naushika neseděla ani obsahově, přišla mi dost poslepovaná z cizích motivů a příběh - proekologická pohádka, kde jedovaté rostliny a hnusný, přerostlý hmyz válčí s lidmi o nadvládu na planetě - není záchrana. Příjezd mistra Yupa do Údolí evokuje příjezd Gandalfa do Kraje, vše pohlcující Pustina dá zase vzpomenout na Nicotu z Nekonečného příběhu. Nesmím opomenout ani lišverku, jakéhosi pokémona, která je však možná jeho předchůdcem, co já vím. Dlouho jsem postrádal další Miyazakiho trademark, nějakého mladého parťáka k téměř všehoschopné princezně, aby jí pomohl z největších průserů, no dočkal jsem, jen až po více než hodině. (11.10.2007)

poetické postapo, kde se na plmé čáře ukazuje souhra a kvalita pánu Miyazakiho a Hisaishiho. Možná že Naušika není ještě tak propracovaná a celkově o něco lépe působící, než Mononoke, ale to Naušice rozhodně neubírá na zajímavosti a kráse, některé scény a scenérie patří k tomu výtvarně nejkrásnějšímu, co se kdy na plátně objevilo a celý Avatar se svým výtvarnem se může jít bodnout. A přemýšlení o tom, zda Naušika nosí kalhoty nebo ne, je taky docela zajímavé ((O=´ (17.02.2013)