Zjazvená tvár

Zbrklé, jednotvárné (přivítal bych zapojení exteriérů) a psychologicky nevěrohodné. K dobru přidávám hutně vykreslenou atmosféru prohibice a především nesmím opomenout přínos, který "Zjizvená tvář" v žánru zanechala. Filmem se nechalo inspirovat spousta následovníků, z nichž jedním byl Brian De Palma, jehož megalomanský remake je o třídu lepší než tento originál. 7/10 (17.01.2010)

Jeden z prvých gangsterských filmov, ktorý písal pravidlá žánru a podľa ktorého narácie sa pokračovalo....vlastne natáča až dodnes. Vzostup a pád gangstra, ktorý sa javí ako spoločenský hrdina. Reakcia na hospodársku krízu, prohibícia a výpalníctvo. Amorálna postava ako hlavný hrdina, ktorý ale nakoniec musí dostať to, čo mu patrí a pekne zostra. O dva roky bol zavedený morálny kódex na zobrazovanie zločincov vo filmoch. Hawks to ešte stihol...:) Absolútna a možno aj najdôležitejšia klasika gangsterizmu vôbec. (05.06.2012)

Gangsterský snímek, nekompromisně zrežírovaný H.Hawksem, zůstává dodnes (viz např.Scorseseho Skrytá identita a hrátky se značkou X) nejinspirativnějším dílem žánru. Mimochodem, pokud neuvidíte Scarface, nemáte šanci pochopit nádherně ironický vtip G.Rafta v Někdo to rád horké ("Kdo tě naučil tenhle lacinej trik?"). (10.04.2007)

„The world is yours.“ Znaky kultu na seba nenechávajú dlho čakať. Pred popravou sa pískajú tóny opery. Hlavného hrdinu vidíme po prvýkrát zakrytého plachtou u holiča a je tak drzý, že si neváha zapáliť zápalku na cigaretu o policajtov odznak. Brutalita tu nie je veľmi viditeľná, dočkáme sa menších bitiek a zaúch, ale nič výnimočné, rovnako ani pri prestrelkách krv nestrieka prúdom tak, ako to má rád Quentin Tarantino. Do žánrov by som pridal aj fantasy, lebo taká neuveriteľne hlúpa postava bez pudu sebazáchovy, ako Tonyho sekretár, ktorý sa nekryje pred guľkami, keď volá z telefónu, by v realite nemohla existovať. Výhradu mám voči nedostačujúcej kamere a výprave, s ktorými vie tento kult dnešná konkurencia prevalcovať. Film sa nestratí ani medzi dnešnými mafiánskymi kúskami, ktorým na dlhú dobu ustanovil vzor a kultové scény. Víťaz medzi filmami Scarface je jednoznačne De Palmov kúsok s Al Pacinom. (26.04.2020)

Upřímně řečeno, ony ty „žánrotvorné“ předkodexové gangsterky jsou ale strašně na jedno brdo – ve všech se opakuje stejná dějová kostra i jednotlivé peripetie, všechny jsou jistě svým způsobem autentické díky tomu, že vyprávějí tehdejšími prostředky o tehdejší žhavé současnosti, všechny přímočaře sázejí na diváckou atraktivitu zlobivých hochů, všechny to stejně průhledně vydávají za tepání zlořádů (tu vysvětlujícími titulky, tam nějakou tou neorganicky vlepenou scénou s rozhořčenými občany) – když jste viděli jednu, viděli jste všechny. Nicméně kdybych si měl teď zpětně tu jednu vybrat, byla by to nejspíš právě Hawksova Zjizvená tvář, která už je stylově vykrystalizovaná, velice slušně odsýpá, Paul Muni v hlavní roli strká živelností a šířkou hereckého rejstříku do kapsy Cagneye i Robinsony a působivost závěrečných scén v obleženém domě, kde se Hawks vrací k expresivitě němého filmu (míněno jen v dobrém – na vytřeštěné oči Ann Dvorakové hned tak nezapomenu), je zcela nadžánrová (alternativní konec se soudem a popravou je nejen pokrytecký, ale navíc tuhle působivost nepěkně rozmělňuje). (16.02.2019)