Reklama

Reklama

Jánošík - Pravdivá história

  • Česko Jánošík - Pravdivá historie (viac)
Trailer
Poľsko / Slovensko / Česko, 2009, 137 min

V roku 1711 cisárske vojská krvavo potlačia povstanie Františka II. Rákociho proti Habsburgovcom a prenasledujú zvyšky povstalcov. Keď zajmú Juraja Jánošíka (Václav Jiráček) a naverbujú ho do cisárskej služby, otec ho vykúpi. Mladík však podľahne naliehaniu svojho priateľa, zbojníka Tomáša Uhorčíka (Ivan Martinka) a stane sa kapitánom zbojníckej skupiny. Okolo mladého sympatického zbojníka sa pohybujú krásne ženy - vidiečanka Anička (Táňa Pauhofová), krčmárova dcéra Zuza (Katarzyna Hermanová) a emancipovaná dcéra evanjelického farára Barbora (Sarah Zoe Cannerová). Po dvoch rokov zbojníckeho života sú obaja muži zradení, zatknutí, odsúdení a v roku 1713 popravení... V našom príbehu stretávame Jura Jánošíka ako vojaka povstaleckého Rákocziho vojska, ktoré bojuje proti cisárovi. Počas jednej bitky sa dostane do zajatia a pre zmenu ho začlenia do cisárskej armády. Novú službu začína na bytčianskom zámku, kde správca zámku Krištof Ugronovič (Marián Labuda) väzní slávneho zbojníckeho kapitána Tomáša Uhorčíka. Medzi oboma mladými mužmi sa rýchlo rozvinie priateľstvo a Jánošík pomôže Uhorčíkovu pri úteku. Ten z vďaky daruje Jánošíkovmu otcovi vykúpenia syna z armády a Jánošík sa po rokoch vracia do rodnej Terchovej. S Uhorčíkom zostanú v kontakte a keď sa Tomáš rozhodne oženiť a zanechať zbojnícke remeslo, vyberie si Jánošíka za svojho nástupcu v družine. Juro sa stane novým zbojníckym kapitánom a veľmi sa preslávi, lebo zbojníci sa zvyknú o časť lupu podeliť s chudobnými. Ľudia majú nového hrdinu, o ktorom sa začnú rozprávať už za jeho života legendy. (TV JOJ)

(viac)

Videá (2)

Trailer

Recenzie (444)

2-Xtreme 

všetky recenzie používateľa

Trailer bol neskutočne dobrý. Bolo to fajn zostrihané s tými najlepšími zábermi a doprovod tvorila pútavá hudba. Veril som, že to môže byť dobré a môž to prekonať aj Bathory. Realita je iná a Jánošík - Pravdivá história(zaujímavý podtitul, ktorý je totálne bezpredmetný až zavádzajúci) je slabý film. Film čo má 140 min musí o niečom rozprávať, keď už je tak dlhý tak by som usúdil, že má čo povedať a aby sa niečo nevynechalo tak sa to trochu natiahlo. Jánošík je ale iba 140 minútová nuda bez scenáru a deju. Nečudoval by som sa tomu keby v scenári bolo napísané iba toto: "Jánošík sa stal zbojníkom, potom ho chytili a popravili na ľaví bok."pretože film nám ukázal len toto. Film bez akéhokoľvek deju, ktorý má roztrasenú kameru neustále zobrazujúce detaily tváre. K tomu si prirátajte, že jednotlivé scény sa opakovali(točenie kamery pri tancovačke, zábery pod vodou, stále tam niečo lietalo(dokonca aj samotný Jánošík)). Toto naozaj nie. Technická stránka filmu viac menej hrozná i keď niektoré scény boli ozaj vydarené. Keď už ide o samotného Jánošíka, toho hrdinu ľudu, ktorý bohatým bral a chudobným dával tak... tento Jánošík bol zakríknutý rojko, ktorý nemal žiaden rešpekt toho obávaného zbojníka a jeho predstaviteľ Václav Jiráček je hrozný. Jánošík je založený na legendách a žiaľ film sa toho vôbec nedrží a vynecháva všeobecne známe a dosť dôležité fakty, ktoré robia dej o Jánošíkovi zaujímavým. A slávnny Jánošíkov výrok: "Keď ste si ma upiekli, tak si ma aj zjedzte" vo film tak isto nezaznie. Zbytočné vyhodenie peňazí. [Videl v Kine] ()

M.a.t.t. 

všetky recenzie používateľa

Remaky sú v kurze zjavne nielen v USA a čo najrealistickejší prístup k problematike tiež, takže nová verzia Jánošíka zbavená mýtov bola len zákonitým vyústením, za tie roky čakania a odkladov určite nestála. Snaha o historický epos nezlyháva na výprave, ktorej ako jedinej niet čo vytknúť ale prakticky na všetkom ostatnom. Pravdivá história postráda kvalitnú dramatickú fabulu a zmysluplné dialógy, väčšiu časť deja tvorí len sled často nepodstatných epizód zo života Jánošíka a jeho okolia, pričom to podstatné ako je napríklad jeho vzťah k družine odbíja. Vlastne o živote tejto legendy podáva len veľmi málo zaujímavého a Jiráček síce istú charizmu má, lenže v kľúčových okamihoch túto náročnú rolu netiahne tak, ako by asi chcel. Pár drsnejších scén otrlého diváka neprekvapí a režisérskej dvojke nejde uprieť snahu, ale niekto by jej mal oznámiť, že hlavne v akčných scenách na to reálne nemá. Nápad zbaviť klasický príbeh mytických prvkov tak ako celok vôbec neuspel, legenda by mala ostať legendou, dokým sa jej neujme niekto skutočne schopný. A tento filmový štáb na čele so scenáristkou bohužiaľ zrejme nie je, už len fakt, ako dlho sa písal vo výsledku nepresvedčivý a nekompaktný scenár o niečom svedčí. ()

Reklama

sportovec 

všetky recenzie používateľa

Ženská kinematografie, plně zrcadlící svébytné ženské vidění světa, tedy to, po čem feminističtí mužové odedávna volali a upozorňovali na jeho nezastupitelnost, je dnes tu a má se čile - pro někoho snad až příliš - k světu. Před jejím pohledem nezůstávají nedotčeny ani „nejposvátnější“ tvrze tradičního patriarchalismu, k nimž nepochybně patří i jánošíkovské téma. Pro Slováky musí být vnímání a osvojování výsledku práce polského ženského režisérského tandemu o to nesnadnější, že je uchopen opravdu středoevropsky. A tak klíčovou úlohu národního hrdiny hraje Čech Václav Jiráček, jeho první lásku v Česku působící Slovenka Táňa Pauhofová, slovenské ženy mj. ztělesňují - nutno říci, že skvěle - přední polské herečky Maja Ostaszewska, Katarzyna Hermanová či Danuta Szaflarska, mezi herci se objevuje i český rocker Richard Krajčo a polský "superman" známý z filmů polského národního bájesloví Michal Zebrowski. Středoevropský čtyřúhelník dotváří i čtyřjazyčný dabing, s nímž je film uváděn do kin členských zemí Visegrádské čtyřky. V této souvislosti se logicky nabízí srovnání s klasickou slovenskou verzí Pala Bielika. Z tohoto hlediska obstojí výstup polského filmařského feminismu víc než dobře a současně zpětně pozitivně zhodnocuje dnes již klasický Bielikův koncept. Ve slovenském případě vítězí obsahově i v pojetí legenda nad sporou skutečností, která přesto do filmu vniká a sošnému – výbornému – Kuchtovu Jánošíkovi propůjčuje řadu zlidšťujících prvků. V polském případě zůstává hlavní osou sporá realita, která se neobejde bez folklórních prvků důsledně slovenských, ale pro oživení i doplnění děje využívá v mnohém rovněž prvky legendy. Odlišnosti ve výchozí optice mužského a ženského vidění přesto – soudím, že k prospěchu věci - zůstávají. Podobně jako v naprosto odlišném – rovněž feministickém – filmu CHARLOTTA GREYOVÁ do popředí vystupují intimní momenty a duchovní i obyčejový svět rustikální společnosti jánošíkovské doby. Asi víc, než režisérky i scénáristka Eva Borušovičová (narozena 1970 v západoslovenské Levici, ale národností Češka), mj. rovněž filmová režisérka a slovenský vklad do společného projektu, chtěly, pronikla do tohoto JÁNOŠÍKA poetika cyklického venkovského roku pozdního feudalismu, upomínající pro změnu na klasické dílo české spisovatelky česko-slovenské vzájemnosti Boženy Němcové BABIČKA. Zhruba v polovině filmu toto vidění téměř rozbíjí jánošíkovský příběh a relativizuje jinak pozoruhodný a až monumentálně působící trojautorský rukopis díla. Silným momentem je naopak výrok další klíčové postavy filmu Barbory, Jánošíkova pozdě nalezeného, avšak nenaplněného smyslu i výhledu dalšího života, ve výtečném podání Sarah Zoe Cannerové, začínajícího talentu zřejmě americké kinematografie hraného filmu, že je farářskou dceru neúměrně vysokého vzrůstu oproti sporým, nevysokým mužům Terchové a jejího okolí i celého údolí říčky Varinky, v níž tento severoslovenský městys leží. Tato věta vlastně legitimuje Jiráčkovu nominaci pro hlavní roli filmu a dále zpozemšťuje jánošíkovský mýtus. Oč více je na pověsti a folklóru založena větší část filmu, o to kronikářštěji vyznívá jeho závěr, který jde až do posledního naturalistického detailu. Ale ani tady, ani v intimních scénách, které rozhodně nejsou páteří filmu, jak tvrdí někteří recenzenti, nepřekračují autorky hranice vkusu a nejen ženské cudnosti a taktu. O to jednoznačněji a drtivěji vyznívá základní rovina filmu, kterou zahrnuje i Bielikův pohled, totiž jánošíkovský pocit nezvratného, osudového kroku, který se nikdy neměl stát, kroku, který smysl život nejenže nedává, ale naopak odnímá, kroku, který vede k zákonitému hrůznému předčasnému konci života. Jiráčkův Jánošík je v závěru filmu zlomený, fyzicky vyřízený muž, ztýraný právem útrpným, jak také lze eufemisticky nazvat institucionalizované brutální mučení, pro nějž je popravní exekuce vlastně vysvobozením, jak mu během blouznění našeptává lidová léčitelka, stoletá „krstná stará mama“. Slovenskému, ale i českému a středoevropskému divákovi se tak uzavírá jánošíkovský trojúhelník: po sošném bielikovském Kuchtovi a laskavě vlídném a odlehčeném poněkud letitějším – z tohoto tria herecky určitě nejsilnějším - jedinečném krónerovském Pachovi z podtatranských Hýb přichází jinošský a nejvíc pozemský jiráčkovský Jánošík, herecky především vděčná tvárná hmota v rukou svých feministických stvořitelek. Nezdá se, že by tím měl jánošíkovský mýtus utrpět. Spíše naopak. Hrdina zůstává legendou, která je v Boruševičové dikci realističtější, než by se mohlo zdát, ale současně i postavou z masa a kostí a také symbolem, naznačujícím, že slovenská společnost postupně – rychle – dozrává do svého svébytného evropského tvaru. Jen budoucnost dále doloží či naopak vyvrátí možnou nadčasovost tohoto pozoruhodného díla. () (menej) (viac)

Morien 

všetky recenzie používateľa

Jánošík po dlouhém a bolestivém porodu přišel na svět, aby stejným procesem v kině či před obrazovkou domácího spotřebiče trpěl každý jeden divák a nakonec se musel rozhodnout, jestli to za to stálo. Já po delším přemýšlení říkám, že stálo, i když se film jako takový snažil urputně mi zabránit v tomhle verdiktu. Předně třeba nechápu, když film projevuje snahy být vyprávěn poeticky, proč začíná ufuněnou nemotornou sexuální scénou, která mimo jiné znamená široký pohled na zasněženou krajinu, v jehož středu se nachází do sebe zapletená těla navlečená v zimních úborech. Něco tak směšného už jsem dlouhou dobu neviděla, i když tady to "zpřirozeňování" postav skrze zobrazování intimního života jako něčeho (možná mnohdy) nechtěně směšného se stává jakýmsi standardem. Dále jsem jakožto nevěřící neznaboh měla problém s vkládáním náboženských symbolů. To mi připadalo jako násilím dodatečně narvané do hotového přírodně-milostného vidění světa a to se mi nelíbilo. Zvlášť úděsná byla v tomto scéna rozmluvy s panenkou Marií. A když už jsem u toho vyjmenování záporných bodů, tak také musím zmínit špatnou práci s hudbou a střihem. Přechodů, kdy nahlas zněl určitý hudební motiv a na obraze došlo ke střihu dvou naprosto rozdílných scén, bylo zvláště v první polovině filmu opravdu hodně, a jestli bylo snahou dané obrazy nějak sjednotit, tak na mě to působilo spíš jako štiplavá facka pokaždé, když jsem si toho všimla. Další výhradu mám vůči představiteli hlavní role, Václavu Jiráčkovi, který je sice nositelem atraktivní tváře potřebné pro přitahování potencionálních obdivovatelek, ale vedle svých charismatických kolegů jako byli Ivan Martinka, Adrian Jastraban nebo mnou nekriticky zbožňovaný Michal Zebrowski působil jeho štěněcí pohled a urputná snaha a o zavilý výraz poněkud nedostatečně. A teď už snad poslední stěžovatelský výkřik: "DABING? PROČ?!!?" __________Mezera, abyste si odpočinuli. No, vážně to vypadá, jako kdyby mi ten film opravdu neskutečně hnul žlučí, ale není to tak. Spíš mě to rozčílilo v tom smyslu, že jsem tam viděla tolik potenciálu, který byl neobratně rozmělněn ve zmíněných nedostatcích. Ale jako celek se mi film líbil, což je taky vlastně blbost říct, protože byl koncipován spíš jako epizodický. Myslím si, že čtyřdílná televizní série je ten pravý formát pro tento příběh, aby dostalo více prostoru moře vedlejších postav, které jsou někdy tak zajímavé, že si to podle mě rozhodně zaslouží. ()

dopitak 

všetky recenzie používateľa

Až na všechny podle mého názoru nadbytečné sadistické obrazy se jedná o poměrně zajímavý, vizuálně a aktusticky povedený film (skvělý 5.1 zvuk, zdařilé záběry krásné tatranské přírody). To je ostatně důvod, proč si nikdy neužiju filmy jako Save Private Ryan a podobné - to kvůli těm střevům, létajícím částem končetin, supům hodujícím na ještě živých obětech a podobných obludnostech. V takovou chvíli se chci chovat jako ten největší pokrytec, jako pštros, strčit hlavu do písku a nevidět. Uznávám, že člověk je někdy horší než dobytek, nesouhlasím ale s tím, aby mi to režisér ukazoval ve filmu, jehož primárním účelem není dokumentovat (hořící mrtvoly čekám v dokumentu z Osvětimi, nikoliv v detektivním thrilleru z New Orleans). ()

Galéria (54)

Zaujímavosti (28)

  • Pre potreby filmovania vyrobili 20 povozov, takmer 80 strelných zbraní, vyše 90 sečných a bodných zbraní a aj 2 delá. (marek.stone)
  • DOSAVADNÍ FILMOVÉ ADAPTACE:
    1. Jánošík (USA – ČSR), 1921, režie bratři Siakelové
    2. Jánošík (ČSR), 1935, režie Martin Frič
    3. Jánošík (ČSR), 1963, režie Paľo Bielik
    4. Zbojník Jurko (animovaný, SR), 1976, režie Viktor Kubal
    5. Jánošík (TV seriál, Poľsko), 1974, režie Jerzy Passendorfer (POMO)
  • Televízne práva na snímok Jánošík - Pravdivá história, pravdivá história získala televízia JOJ. (marek.stone)

Reklama

Reklama