Jánošík - Pravdivá história

Juraj Jánošík je klasická, zidealizovaná legenda, ktorú stvorili slovenské dejiny. Ľudový hrdina, čo bohatým bral a chudobným dával. Charizmatický zbojník. V jeho prípade ma nezaujíma nejaká pravdivá história. Chcem svojho mocného, kladného hrdinu, tak ako ho zahral a neskôr aj zrežíroval Paľo Bielik. To bol Jánošík tak ako ho chcem vidieť. Nie som zvedaví na podivný experiment poľskej režisérky, nechcem vidieť coolového, českého Jánošíka pri orálnom sexe, ani pri mimozmyslovom bodyjumpingu, nechcem tam žiadne samoúčelné holotinky, rúhavé spodobnenia panny Márie, nepáči sa mi nadržaná, promiskuitná Anička, či trapné prdy do zapálenej sviečky. To mi ku tejto téme naozaj nesedí. Veľmi mi vadili aj tie hlúpe dialógy. V podobnom štýle sa rozprávajú zahnojení burani niekde na disco zábave. Tento film nezapôsobil na mňa dobrým dojmom. Je rozťahaný, nudný, nezáživný. Škoda. ** (12.11.2011)

Jánošík? Ani rebel, ani hrdina, ale tuctový mladý zloděj, který divákům stěží připomene legendu, navíc snímaný falešně líbivou, romantickou ženskou optikou. Možná, kdybych odešla z kina před poslední nejapnou scénou, která trapně shodila předchozí předlouhé dvě hodiny, ještě bych byla schopná vnímat pozitiva. Ale pravda je jen jedna: "Jánošík" vede mou topku největších letošních zklamání. Dobře mi tak, neměla jsem se těšit. Taky bych ráda věděla, kam zmizelo těch 6 milionů euro...vidět film v televizi, lehce by mi splynul s kousky, co oprašují z archivu pro deštivé nedělní podvečery. Mám ráda umění, fascinaci surreálnem a především folklor...nedožaduji se blocbusterů, ale právě na Jánošíkovi mi vadí, že film je všechno, jen ne divácký. (29.09.2009)

Od roku 1921 se Jánošík pravidelně znovu a znovu vrací jako hrdina stále nových a nových filmů. Jakoby nestačilo vždy podtrhnout technický pokrok a mít všechny Jánošíky v každé fázi filmového pokroku – v němém a zvukovém, v barevném a širokoúhlém. V hraném a animovaném. To by bylo příliš snadné a proto se současná Jiráčkova tvář zapsala jen do galerie mezi celou řádku adaptací, které se realizují napříč celou střední Evropou. V Polsku už také byl (1974), nejčastěji samozřejmě na Slovenku jako Jánošíkov dar (1989), Juro Jánošík (1987), Zbojník Jurko (1976), Jánošík I. a II. (1962) a v Československu Jánošík (1935). Nejideálnější zřejmě ale navždy zůstane ta úplně první verze, protože se nemusela potýkat s takovými absurditami jako je odlišný český a slovenský dabing. Dnešní Jánošík je snahou o překonání tradice a určení nového směru, ale na to je film Hollandové a Adamikové příliš roztříštěný s nepříliš dobře vyřešením vztahem ke své slavné konkurenci. (04.10.2011)

Ako nepriateľ všetkých stereotypov najväčšmi oceňujem obsadenie hlavnej postavy. Ani Agnieszka evidentne nepatrí k tým, ktorí vidia pseudopriamu úmeru medzi "veľkými" činmi a "veľkými" chlapmi. Takže namiesto trápneho hláškujúceho golema tu máme melancholický lyrizmus takmer dievčensky útleho Jiráčka. Všetci chlapi ho nenávidia, lebo "zničil legendu" (v skutočnosti preto, lebo je krajší). Dôležitejšia než obdiv mužského publika je však hercova prirodzená schopnosť dodať príbehu strednoprúdového filmu zdanie väčšej autenticity než by človek čakal. (12.11.2011)

Tak předně, jedno je jisté. Jánošík bohatejm bral a chudejm taky. To jen na začátek... Nevím jak ostatní diváci, ale já jsem od tohoto výletu na počátek osmnáctého století čekal víc. Tvůrci nám sice nabídnou nádherné scenérie slovenských velehor, prostotu kolib, salaší a krásu roubené lidové architektury, národopisec (dnes etnograf) zaplesá nad ukázkami lidových zvyků, tanců a písní... Mimo jiné se také dozvíme, že zbojník má rád sex prakticky kdekoliv, kdykoliv a za jakéhokoliv počasí... To je ale vlastně v souhrnu vše. Děj je splácaný dost zoufale protože toho tvůrci asi k legendě víc hmatatelného neměli. O to více mne fascinuje brutální stopáž 137 minut.... Divák se dočká několika přepadení povozů i závěrečné napíchnutí na hák lapeného Jánošíka (doufám, že nespoileruji - tohle snad zná každý!). Ale o nějakém napětí, strachu či emocích tu nemůže být vůbec řeč. Naopak slavnou legendu film dle mého názoru kazí. Divák se vlastně dozví, že kámoš Uherčík už nechce zbojničit a tlupa nemá šéfa. Tak řekne Jánošíkovi, kterej do té doby živ jest poctivou prací, aby to za něj vzal... Hodnej kámoš (nebo blbej) Jánošík řekne - tak jo a začne s tlupou zbojníků přepadat boháče. O nějaké mstě, odporu proti útlaku atd.. zde není řeč. Krade se jen pro lup. I když pravda jednou ve snímku došlo i na rozhazování naloupených věcí prostým vesničanům. Lupičství je hojně kořeněno nahlížením do intimního života zbojníků a jejich rodin. Ten čeká děcko, ten se uchází o tu, ten zase o onu, ten už se bude ženit, ten zas má trable s ženou cikánkou.... Sem tam do toho nějaké přepadení, taky zrada ...no a jelikož na každého jednou dojde, lup od kata hák pod žebro, šup nahoru přes břevno, poslední pohled na východ slunce nad Gerlachem a šmytec... ----------- Je to celkem škoda. Od brutální Bathory je tohle posun o jeden stupeň k lepšímu, interiéry, exteriéry, výprava - vše bylo celkem dobré. Bohužel scénář, divný střih a v neposlední řadě i šílený český dabing však jakýkoliv potenciál nekompromisně zazdil. Za to zívání dávám jen * * (03.10.2012)