Láska a smrt

Scénář: Woody Allen .. Co bude po tom, až umřeme? --- Budou tam holky? Rozpustilé, sarkastické, empirické, geniální. Hlubokomyslné filozofování o lásce, sexu, náboženství a smrti. Allenův scénář je prostě protkán božskými narážkami a neuvěřitelnou otevřeností v těch tzv. nejzásadnějších otázkách lidského žití. Podáno je to pak místy ve výbušně humorném tempu, kdy režijně nápadité scény, oduševnělé monology a otevřené dialogy jedou jeden za druhým. Woodyho závěrečný tanec se Smrtí i to co k němu vede je mnohonásobně působivější než v případě Sedmé pečeti. No, takhle nějak by měl vypadat každý pokus o remake nudných evropských artů. (05.10.2007)

"Můj otec vlastnil vzácný kousek půdy. Nosil ho všude s sebou." Zločin a trest, Voja a mír, Láska a smrt. To vše v jednom filmu, nabitém gagy a hláškami k prasknutí. Woody Allen v jednom rozhovoru řekl, že celý život nedělá nic jiného, než vykrádá Groucha Marxe a Boba Hopea a demonstroval to na tomto filmu. Pravda je, že záklaní princip je stejný. Tváří v tvář nějaké autoritě (vojenský velitel, vyzyvatel na souboj atd.) odpovídá na milionkrát položené otázky novým, nečekaným způsobem. Tam, kde někdo pronáší patetickou řeč, zahleděn kamsi do neurčita, Woody situaci shodí něčím prozaickým. Ale cosi je jinak. Chci se vyhnout obvyklému klišé a nenazvat to "intelektuálním humorem", protože každý humor je a priori produktem intelektu. Spíš to řeknu takhle: na Lásku a smrt se můžete jednou podívat jako na bláznivou komedii, podruhé jako na romanci, potřetí mrazivou válečnou satiru atd. atd. Na první pohled to není tak zjevné, ale to vše tam opravdu je. 100% (12.01.2006)

Láska a smrt je v podstatě neuvěřitelně zábavně natočená blbinka, která sice v kontextu Allenovy pozdější tvorby otvírá jeho oblíbená témata, ale sama o sobě je nekomunikuje natolik, aby mohly být výrazněji sdělné a nosné. Zůstává spíše jen řada gagů a především zpravidla velmi vypečeného slovního humoru. V tomhle punktu si ovšem daleko výše cením předchozího Allenova filmu Spáč... Celkový dojem: 75% (20.01.2012)

Natočit filosofující parodii na Vojnu a mír, to už chce dost fištrónu. Překvapí, že se toho zdárně ujal Allen? Vlastně ani ne, protože jak jedu jeho filmografii postupně od začátku, perfektně se mi odhaluje jak se svými předchozími filmy vypracoval až na tohle. Vypiloval své umění sociální kritiky trefně, vkusně a včas prošpikované naprostými absurdnostmi na únosnou a zábavnou míru (a že mu to v předchozích filmech tu a tam nevyšlo), zherečtil sám sebe, už to není takový slon v porcelánu a počkal si, až naplno pronikne šarm a herecký um Diane Keaton, která je v tomhle filmu obdivuhodná. A my, milovníci ruské literatury 19. století mu to sežereme i s navijákem, protože se u toho uchechtáme smíchy. (31.10.2015)

Mé nekritické já by asi napsalo, že se jedná o výbornou satirickou komedii, kde 5 z 10 vtipů způsobuje nebezpečné záchvaty smíchu, že dialogy mají úžasný spád a šťávu a že rozcuchaný a obrýlený Woody Allen je pro svou roli typově nepřekonatelný. Mé kritické já by ale oponovalo, že je to za vlasy přitažená slátanina, kde 5 z 10 vtipů působí přiškrceně a ohraně, že šťavnaté dialogy jsou v mnoha případech ztotožněním stupidity a že Allen je naprostý pošuk, jehož charakter je schovaný za hromadou velkohubých keců a moralizování. A protože přiklonění k jedné straně by znamenalo částečně definovat styl hodnocení pro další Woodyho filmy, což by bylo trochu nefér, a také dál složitě rozepisovat "proč, co a jak", zůstanu tentokráte neutrální a tuto Woodyho konfrontaci s profláklým bytím a nebytím si uschovám na dobu neurčitou do složky "Druhá šance". Až potom se snad uvidí. :-) (22.08.2013)