Anihilace

Rád bych vysvětlil proč mám s tím filmem takový vážný problém: Tváří se totiž sice jako super komplexní dílo o všem, nakonec se však stane jen pouhým velkým načančaným hovnem, které samo obnaží svoji banalitu. Garland se příliš nechal unést svými ambicemi, ukousl si příliš velké sousto a z několika motivů a zápletek, ani k jednomu neřekne zhola nic. Celkový výsledný produkt je otravný,sázící pouze na nádherné záběry, perfektní obsazení a občas slušnou atmosféru. Jinak se jedná o opravdu načančaný výkal bez kterého by se vlastně všichni obešli. Věc, která se prezentuje jako hrozně chytrá věc, když je ve skutečnosti banální a ne tak chytrá jak si Garland za scénáristickým stolem myslel. A je pak úplně jedno, že kamera (a s ní spojené barvy) , zvuk a solidní casting fungují. Garland mi v tomhle vlastně přijde, že se hrozně opájí sám sebou přesvědčený o své scénáristické dokonalosti a doslova nad ní onanuje, i přesto, že se výrazně nedaří posouvat děj, není bohužel dostatečně zajímavý, dostatečně nevykreslí postavy a téměř vůbec ve svém závěru nedává smysl. A řeči o tom jak se jedná o geniální dílo a vůbec jsem ho nepochopil si prosím narvěte tam, kam já posílám tento film :) (21.08.2018)

Máte umělecké ambice udělat remake Pikniku u cesty a viděli (a nepochopili) jste Tarkovského vizi. Na druhou stranu, máte v kontraktu, že se má jednat o náborovou reklamu na US Army, kde budou kůl a nepřekonatelní profesionálové. Takže vymyslíte postavu ženské, která po 7 letech vymytí mozku vojenským drilem dělá profesorku biologie (a učí posluchače VŠ učivo základní školy). Jelikož dosavadní (jak jinak, vojenské) výpravy do zóny selhaly, pojmete podezření, že je to genderem a pošlete tam tentokrát jednu vysoce nekompetentní, feministickou. A vona neselže. Teda selže. Teda neselže. Když zóna působí lidem zdravotní problémy (viz navrátivší se chlap), stejně posíláte další oběti do mlýnku bez skafandru. Ale hlavně s arzenálem, chápete, to je na výzkumnou výpravu potřeba. Celé to proložíte mírným náznakem gore, vyšperkujete konstantně vypruzenou Portman a přidáte jí absolutně zbytečné postranní zápletky a postavy. Uvnitř zóny to chvíli je velmi zajímavé kvůli jinak fungujícímu pojetí evoluce. Super. Ale téma je uchopeno značně polovičatě a úzce. Štěk pro Benedikta Wonga a pro Oscara Isaaca jako obrana tvůrců proti obvyklému nařčení z whitewashingu, proto i velmi slabé herečky v týmu. Jo a na okraj, ty dva jmenované mám celkem rád. Hezký a kompromisní vizuál. Buď byl malý rozpočet, nebo to hrubě nezvládli. No, vlastně nevím, možná nejsem ani moc zklamán. Možná. (03.03.2019)

Některé filmy vlastně stojí za to si odložit na dobu, kdy pomine PR masáž, vlna recenzí i výkřiků na sociálních sítích a databázích. Člověk pak k nim může přistoupit do značné míry oproštěný od balastu ohlasů i očekávání. Zrovna "Annihilation" je případ díla, kterému právě čistá a otevřená mysl nejen prospívá, ale do značné míry ji vyloženě vyžaduje. Nejedná se totiž o sci-fi zakládající si na vědecké věrohodnosti, ale naopak na čirém úžasu z nových světů a forem, přičemž diváky vybízí k ponoření se do nich. Podoba fauny a flóry zde může evokovat apokalypticko enviromentalistické vize Hajaa Mijazakiho. Jenže na rozdíl od jejich ekologické logiky příčiny a následku, potažmo snahy posunout se z parazitismu směrem k symbióze, zdejší svět nemá logiku, smysl či cíl. Jeho jediným principem je asymilace a transformace bujením. Garland do své volné adaptace stejnojmenné předlohy vnáší motivy ztráty, sebedestrukce a současně doplňuje páteř možného výkladu celého vyprávění jako metafory pro turbulentní dynamiku vztahu dvou lidí a jejich složité cesty zpátky k sobě, přičemž na konci oné cesty nevyhnutelně nemohou být stejní jako na začátku. Nicméně nejen díky své záměrné enigmatičnosti "Annihilation" nejlépe funguje jako expedice do jiného světa, který je právě díky své groteskní monstrozitě, zneklidňující nestálosti i přízračné kráse nebývale podmanivý. V dnešní záplavě blockbusterů vydávajících se na nové planety, které ale zůstávají příjemně konvenční, se Garlandovi podařilo navrátit do filmu element fascinovaného úžasu. (25.09.2020)

Snad jen někdo, kdo nikdy o někoho nejbližšího nepřišel, může říct, že flashbacky plné těch nejsilnějších pocitů i nejpalčivějších výčitek, neplnily svou úlohu dokonale, nebo dokonce přecházely v nudu. Právě v nich se Natalie Portman ukazuje jako poklad a nejsprávnější volba pro hlavní roli. Její upřímné slzy nebo soustředěný výraz mě provedly po světě, kterým Garland naťukává všechny očividné či nenápadné zdroje (Příchozí, Vetřelci, Prometheus nebo Fontána), ale nikdy do inspirace nezabředne. Pokaždé z nastalé situace vybruslí originálně a než bys řekl maják, začíná snad i vážně tvořit onu novou klasiku, o které trochu zaskočeně mluvily zahraniční reakce, ať už díky vizuálu, žánrovému záběru nebo pointám. Jediné, co mě mrzí - a tvůrci jsou v tom nevinně - je fakt, že jsme si Annihilation mohli vyzvednout až na Netflixu. Hardyho kamera i neutuchající překvapení z nového světa byly určeny i pro evropské stříbrné plátno. (13.03.2018)

Tohle se hodně těžko dá uchopit, ale zase se jedná po dlouhé době o sci-fi, které mě připomnělo časy kdy jsem vědeckofantastickou literaturu hltal ve dne v noci. Přeci jen ono obsažené tajemno a dobrodružná výprava do místa, které se po dopadu meteoritu na Zemi rozpíná a pohlcuje původní ekosystém a hrozí že lidstvo bude proti němu zcela bezbranné. Místy ukázkově atmosferické a ani u druhého Garlandova filmu nehrozí, že by si jej divák zaměnil za 99% běžné Hollywoodské produkce. 50% (29.05.2018)