Kimi no na wa.

Nejpřeceňovanější anime roku 2016. Příběh nepřináší nic nového. Mistrně poskládané střípky nepříliš okoukaných klišé, skvěle odvedená řemeslná práce, emoce naladěné tak, aby film rezonoval ve vaší vlnové délce. Ale aby bylo jasno, stále je to výborná podívaná. U první poloviny jsem se náramně (neironicky!) bavila, ta druhá se na můj vkus už trochu táhla. Obávám se, že máme tendenci promíjet animovaným filmům mnohem víc, než by prošlo u hraných. Asi proto, že reálněji působící fikci budeme rozpitvávat ze všech hledisek, kdežto zde se necháme unést do jiné dimenze a když přistoupíme na režisérovu hru, zapomeneme na pozemské zákony a na konci nám zůstane jen ona melancholická rezonance... K žebříčku filmů mého života má však toto mooc daleko. (10.02.2017)

A to už jsem málem zanevřel na člověka, o němž jsem byl přesvědčen, že zažívá postupný úpadek tvůrčích sil a míří nevyhnutelně na dno umělecké propasti. Pakliže si lze vysvětlit všechny Makotovy tvůrčí nezdary posledních let utápějící se v matnosti a vyšeptalosti tím, že si jen šetřil a sbíral síly na tento skvost, budiž mu tyto nedomrlosti odpuštěny a nadšeně poplácán po zádech. To, co jsem od něj čekal, jsem přirozeně dostal i nyní: vycizelovaná vizuální stránka, plynulá animace, západy slunce a malebné oblohy hraničící s kýčovitostí, spousta záběrů na vlaky, plno melancholie a vynikající hudba, byť tentokrát v podání mých oblíbených Radwimps; to vše ovšem nyní ruku v ruce se zajímavou zápletkou, která ač zdaleka není kdovíjak originální a kdekdo by ji mohl označit za směs nejrůznějších anime klišé, je zpracována nadmíru zdařile a nabízí nejrůznější interpretace příběhu, čímž v divákovi film silně doznívá i po zhlédnutí. Je to hravé, milé, vtipné, ale netlačí to prvoplánově a hloupě na city. Je to typicky makotovské, všechny jeho trademarky jsou tu a ve vysoké míře, ale zároveň je to svébytné a v kontextu Makotovy tvorby nezaměnitelné dílo. Je to eintopf, který balancuje na tenké hraně povrchní líbivosti, kdy v něm lze vidět jak pouze audiovizuálně podmanivou příběhovou patlanici, tak mnohovrstevnaté dílo, jež vás nenechá ani na minutu v klidu a bude ve vás rezonovat delší dobu – a Micuha a Taki si mě jasně přetáhli k sobě na tu druhou stranu. Po hodně dlouhé době konečně jeden hype, se kterým souzním a na jehož vlně jsem se taky nechal svézt. Malé bezvýznamné plus za to, že mě Šinkai donutil si po devíti letech koupit jak nějaký film na DVD, tak jeho soundtrack. A menší mínus za to, že jsem se tím fenoménem nechal semlet opravdu drtivě a nedokázal odolat vypláznutí nechutného množství jenů za návštěvu tematické kavárny a koupi hromady blbostí typu bločky, propisky a pohledy. Takový drzý film! (Viděno v Tóhó Cinemas Nidžó, Kjóto, 11/2016.) (20.10.2018)

Kdybych neměl nakoukanou anime řadu Rascal Does Not Dream... dal bych filmu i vyšší hodnocení, ale takhle nemůžu. Příběh je rozhodně zajímavý a nedivím se, že mnoho lidí zaujal, ale zas tak moc to mé srdce nezasáhlo. Taki a Mitsuha jsou fajn dvojice a všechno tam dává svůj smysl, jenže se to chvílemi i docela táhne a dílku bych tak ubral takových 10 minut. Animace je ale jinak nádherná, hudba vše skvěle podkresluje a je tu i pár zajímavých twistů. Na druhou stranu je film ale trošku nadhodnocený a celkově tu máme kvalitnější příběhy s různými paradoxy, jako je právě Rascal. 75% (09.09.2020)

Celá Shinkaiova tvorba v jednej celovečernej kompilácii. Množstvo odkazov na predchádzajúce snímky, množstvo historických, kultúrnych vsuviek, množstvo japonských tradícií. Najväčšie pozitívum je však animácia, ktorá je skutočne ohromná a vyvoláva emócie. Takže aj keď film má nejaké svoje chyby (najmä scenáristické), vo výsledku to nahradzuje vec, ktorou Makoto Shinkai vyniká a ktorá už bude jeho rukopisom - perfektný vizuál. Vizuál, ktorý ma v záveri dojal až k slzám. (07.08.2017)

Vůbec mě to nebavilo asi někdy v půlce jsem byl už uplně otupělej, ještě víc než klasicky a bylo mě to celý u prdele, a ty časový paradoxy jak píše strejda dadel jsem nepobral. Alespoň jsem si procvičil svou japonštinu. Jak tam asi po desátý začala hrát ta otravná hudba měl jsem chuť zavolat dělostřelectvo. (30.01.2019)