Jeho dívka Pátek

Skvěle bláznivá novinářská komedie s neuvěřitelným tempem. Cary byl prostě úžasný, s jeho příchodem na plátno padá jedna parádní hláška za druhou a ty jeho obličeje a výrazy, skvěle jsem se nasmála. Tradičně výborná Rosalind Russell a Ralph Bellamy opět v roli roztomilého ťulpáska (Carefree, The Awful Truth) doplňují zdatnou sestavu. Tohle byla opravdu konverzační komedie, protože bych asi nespočítala kolik slov padlo v deseti sekundách. :) Každopádně výborné! Oh, that will be nice! Yes, yes, a home with mother - in Albany too! :) (21.07.2011)

Zábavná konverzační komedie, co člověku trochu objasní pozadí novinářského prostředí té doby se vším tím shonem a vymýšlením si blbin a překrucováním slov a podobně v honbě za senzací a to přitom v příběhu, který je především o tom jak se jeden šéfredaktor snaží znovu sbalit svou exmanželku, která má za dvě hodiny odjíždět, aby se další den vdala za někoho jinýho :). Takže přijde řada na spoustu různých přechytračování a oblbování a chytrých dialogů a podobně, aby teda všichni dosáhli svého a především, aby svého dosáhl Walter Burns zahraný Cary Grantem. A protože je Walter Burns takový ten elegantní šmejd, tak aby se mu povedl jeho plán, tak neváhá využívat všeho od obyčejného vymýšlení si a balamutění až po nafingování krádeže a podobných věcí a daří se mu to velmi zábavným způsobem :). Jsou to ale teda hlavně ty dialogy, které tu tvoří hlavní zábavu, a jsou vtipné, chytré a hlavně taky neuvěřitelně rychle odsýpají, že na to málem nestačí ani titulky :). A Cary Grant je navíc sympaťák, i když jeho Walter Burns je spíš chvílema takovej protivnej a hlavně je strašně falešnej a člověk by u takového člověka nikdy nevěděl, kdy vlastně mluví pravdu :). (14.08.2011)

Veselá komedie to sice byla, ale přece jenom je to už skoro osmdesát let staré, tudíž je většina fórů docela zastaralá a prostě mi to přijde vtipné jenom z toho popudu, že tenkrát to asi bylo vtipné hodně. I děj je takový průměrný, takže je z toho takový milý film, který se ale z hlavy vypaří okamžitě po zhlédnutí. 60% (09.08.2017)

Kvízová otázka na začátek (odpověď se dozvíte na samém konci komentáře). Jakou předlohou (v názvu) se nechal scénárista H. Hawks (volně) inspirovat?...... Jak je to jednoduché že. Stačí mít (všeho)schopného scénáristu, „dej Hitlera mezi vtipy“, který je zároveň režisérem s jasnou vizí a herce, kteří jsou ochotni resp. schopni jeho představy následně přetavit v realitu a (prostřednictvím filmového plátna) je předat (k) nadšenému divákovi. A teď mi řekněte, proč podobných případů (v současné době) je jako gólů, které letos F. Torres nasázel v anglické premiere league? Chápu, je jiná doba, točí se jinak, ale v drtivých počtech případů mám neodbytný pocit, že prvotním zadáním (úkolem filmařů) od produkce je, aby každý investovaný dolar byl zatraceně vidět. Scénář resp. dialogy jsou až na druhé (odstavné?) koleji, přičemž jako by se čekalo na náhlé vnuknutí shůry.[..už to tak vypadá, že ten nahoře bude pěkný cynik. Zřejmě opráším stařičké pero (absence čárky nad e je cílená) a poznámkový blok sám].Třeba je to však úplně jinak a trpím syndromem Gila Pendera z Allenovi Midnight in Paris. Kdoví. Zpět k filmu. Pokud by se mě někdo (ne nutně major Terazky) zeptal, co si představuju pod takým pojmom situační konverzačka, rozhodně by v mém výčtu nechyběl tento snímek H. Hawkse oslavující resp. obžalovávající novinařinu. Kadence jednotlivých slov zdejších dialogů je rychlejší než kalašnikov AK47 (rovnat se s nimi může snad jen B. Wilder resp. J. Cagney a jejich One, two, three), přičemž posledních cca čtyřicet min je hotový uragán, kde ústřední duo C. Grant- R. Russell předvádí „stand up“ výstup pod názvem „kdo z koho“ a ukazuje v praxi, že novinařina není zaměstnání, ale... poslání? Možná, rozhodně však posedlost. Přestat psát rovná se přestat dýchat. P.S. co se zdejšího „souboje“ H. H. versus B. W. týče, u mě to chlapcům vychází na plichtu. Nepohrdnu ani jednou verzí. Jak tou odlehčenější (H. Hawkse), s prvotním (nikoliv jediným) cílem pobavit, tak tou cyničtější s přesahem (B. Wildera), to zejména díky postavě W. Matthau coby W. Burnse. Byť přiznávám, mluvit zde (ve světle Esa v rukávu) o cynismu, je asi jako představa T. Savalase, coby typického playboye s kučeravými havraními vlasy, „křičícího na nás, svým umělohmotným křečovitým úsměvem, z úvodní stránky magazínu, sýr“. 79% P.P.S. málem bych zapomněl. Odpověď na kvízovou otázku z úvodu je samozřejmě D. Dafoe – Robinson Cruso. Prosím nesoudit. Nikdy nevíte, co s váma udělá samota (cely). (31.05.2013)

Pohoršují mne přímočaré lži bez užití fantazie, ale často s velkou chutí intrikuji, takže šéfredaktor Walter Burns mi po celou dobu dělal velkou radost svým podlým chováním. Rovněž jsem nadšen z toho, že cucání faktů z palce na levé na noze bude patrně stejně staré jako žurnalistika sama. A to nepřehlédnutelné jiskření mezi bývalými manželi ve mně zase vyvolávalo fantazie, že tato dvojice pravděpodobně vyrážela ráno na plac ze stejného karavanu. (09.06.2012)