Spojenci

Film, na který můžete pozvat drahou polovičku, když si chcete udělat hezký večer a naladit se kultivovaným filmovým zážitkem s poutavým příběhem, napětím, romantikou, dojemnými okamžiky, s oku lahodícím Bradem pro ženské publikum a Marion pro to mužské. Jen si nedovedu představit za války mejdlo s plnou chalupou lidí a připalujícím se stroganoffem v troubě na prahu náletu. Každopádně určitě doporučuji, Spojenci jsou film působivý, natočený vkusně a decentně do samotného konce. (22.02.2017)

Něco mě říká, jestli se tady náhodou neopisovalo z Casablancy, tu jsem ovšem bohužel nikdy neviděl :(, což se mě zrovna v tomhle případě vůbec nehodí, protože bych moc rád přišel na kloub záhadě, zda-li podobný příběh už náhodou nebyl jednou zfilmovaný. Brad Pitt stále neklesá pod svůj vysoký standard a své si uhraje i tady. Naproti tomu Marion mě vůbec nepřesvědčila. Nepředvádí tady nic, kvůli čemu by za ni měl Brad tolik bojovat. Na filmu je znát, že jej vede natolik zkušený režisér jako Zemeckis, ale bohužel i přesto se jeví první hodinka jako úplně zbytečná, naproti tomu ta druhá výborně napínavá. 65% (22.02.2017)

Kdyby nebylo plastikovýho Brada Pitta a některých vysloveně hollywoodských scén, kde se například pár bez skrupulí pomiluje uprostřed písečné bouře v Maroku a následně Marion Cotillard porodí během náletu na Londýn, tak bych z filmu byl vysloveně nadšený. Dlouho jsem se totiž nesetkal s lepší válečnou atmosférou, jako u tohoto filmu, čemuž se teda popravdě nelze ani moc divit. Robert Zemeckis je velký režisér a kvalitní atmosféry má vysloveně v malíčku. Závěr filmu je také vysloveně za jedničku s hvězdičkou, ale Angelina Jolie by se mnou podobné nadšení asi nesdílela... (09.03.2017)

Jejda, nevtáhlo. Nevěřil jsem oné osudovosti, postavy mi nepřirostly k srdci, nedržel jsem jim palce. A závěrečné vyústění tak nějak přišlo a jeden jakože vášnivý páreček odvály vyběhnuvší titulky. Francouzka a Kanaďan. Setkali se za války, v marocké Casablance měli předstírat manželství, přitom se do té doby vůbec neznali. Cílem jejich snažení je atentát na nacistického důstojníka. Z role nevypadnou, přičemž se do sebe (jak jinak) zamilují. Na první pohled všechno klape. Jenže na druhý záhy odhalíme, že scénárista Steven Knight absolutně zklamal. Z příjemně vypadajícího retra čiší chlad. Ať jsou postavy v posteli, na večírku, s potomkem na dece nebo si to rozdávají v písečné bouři (bože). Výsledek působí strojeně i trochu neupřímně. A hlavně nemá pražádnou tvář. Nedozvíme se nic o jejich motivacích, odveta za útok nepřichází, na předchozí dění zapomeneme a přichází další ze změn žánru odstartovaná křečovitým porodem a pokračující něčím, co se neliší od toho, co oba hrdinové měli předtím pouze předstírat. Přitom (ano, přijde dějový zvrat) by tvůrci mohli v divákovi mnohem umněji šponovat nejistotu, lépe pracovat s dvojsmysly a náznaky. Vedlejší herci prakticky nefungují, děj nikam neposouvají (proč lesbická sestra?). Brad Pitt a Marion Cotillard jsou sice elegantní, ale měli mnohem lepší chvíle, Pitt navíc překvapivě pokulhává s emocemi. Robert Zemeckis si vybírá velmi odlišné látky, a co si budeme nalhávat, přiblížit se Forrestu Gumpovi, Trosečníkovi nebo úžasné trilogii o cestování časem, je sakra těžké. I tak má ovšem na víc, než nás napínat chemickým vzorcem, který nacisty zatraceně zajímá. (08.02.2017)

"My oba známe lidi, co spolu šukali a pak to posrali a jsou mrtví." Jenže tady prý nejde o šukání, ale o emoce a já zcela výjimečně s tímto ženským pohledem na svět souhlasím. Mě se to totiž líbilo, protože jsem poměrně dlouho neoplýval jistotou, zda jde o zkoušku, provokaci nebo zradu. A přestože se obvykle rád tvářím jako cynik, tak tentokrát jsem i já toužil slyšet klavírní verzi Marseillaisy, což tímto samozřejmě popírám. A taky popírám, že bych na konci přistihl slzu ve svém levém oku, protože jsem vůči filmovým emocím imunní a Marianne Beausejour rozhodně není můj typ. Tedy fyzicky, protože do jejího chování bylo velmi snadné se zamilovat. Mě prostě baví německá přesnost a tady jí rozhodně nebylo málo. (21.04.2017)