Sherlock: Ohavná nevesta

65%. Zatím nejrozpačitější díl, který by u mě funkci nalákání na další sérii příliš nesplnil, kdybych se na ní pochopitelně netěšil už dva roky dopředu. Překombinovaný případ, který nebyl v kontextu původní linie moderního Sherlocka nutný a pro další dění prakticky o ničem nevypovídal, byl opravdu jen narychlo psanou nedostatečnou výpní dlouhé čekací doby mezi třetí a čtvrtou řadou. Možná by bylo pro příště lepší zůstat u několikaminutových speciálů a nepouštět se do experimentů, protože ani pokus o transformaci Londýna do doby viktoriánské se příliš nevyvedl, resp. nepůsobí patřičně specifickou atmosférou a pozornost od brilantní výpravy odvádí nepochopitelná (i když jako kompromis vůči absenci času asi tolerovatelná) nepřizpůsobivost tehdejší době třeba v řeči a chování postav. Škoda zbytečné snahy o uspokojení divácké obce, tento díl je fanouškovským kompromisem, na který rád zapomenu a doufám, že tvůrci dál nepůjdou podobnou cestou, která není špatná, nezajímavá nebo bez potenciálu, ale v mých očích chemicky tolik nefunguje a není to asi Moffatův šálek. Abych ale jen nenegoval, tajemnost případu a tradičně dokonalý Moriarty přispívali ke skvělé režii, díky kterým je alespoň Sherlock stále Sherlockem, a tak lze chemickou dysfunkčnost tohoto speciálu považovat za stejně nedůležitou, jako je speciál sám. Škoda, ale zase tolik nehoří a věřím, že příští Sherlock už bude zase tradiční... tedy, tradičně moderní. (02.01.2016)

Ve výsledku je to drobné zklamání v tom smyslu, že se nejedná o samostatný speciál, ale je to nakonec docela podstatné pojítko mezi 3. a 4. sérií. Sice pořád jen pojítko (děj se ve výsledku nijak zvlášť neposune), ale pořád divák musí znát pro plné pochopení události posledních 3. řad. Jako samostatný film to prostě nefunguje. Fandové na druhou stranu dostávají skvělý doplněk s parádní meta atmosférou, cool vizuálem a typickým sherlockovským humorem. Za ty roky to už nějaký ten nášup rozhodně chtělo. (02.01.2016)

Tři díly první řady byly vskutku originální, svěží a inventivní. Náhle však nápady došly, pak ještě víc a začalo se vatit, nadstavovat a vymýšlet popkulturní pičoviny, ze kterých si Ártý Onan, t.č. šest stop pod zemí, určitě pomačkal pohřební kvádro vzteklým otáčením. Poté ale došla i vata a pičoviny a nadešel čas sáhnout po kokainu. Tudíž se to, co tak nadějně začíná jako fajnové dobové retro, záhy zvrhne v kokotsky užvaněné Halušky Šerloka Holmse, které se začínají nápadně blížit k narkáčským fantasmagoriím Geje Ryčího, a já už jsem jen zvědav, ve kterém díle se objeví čínští kataristé, Džek Rozkuřovač, Lejdygaga a zjistí se, že Moriarty je celou dobu ufon. Ani pár zdařilých filmařských fines, ani charismatický Benedikt Okurkáč, ani sladce infantilní Hobit tuhle intenzivní pernikiádu a vaření z hoven tentokrát už nevytrhli. (22.01.2016)

To je tak, když chce někdo reflektovat svoji vlastní reflexi svojí vlastní reflexe vlastní reflexe, že je tak strašně meta, že už ani mlha není opravdová, tapety nejsou opravdové, mrtvoly nejsou opravdové, nic není opravdové. Ať jdou s tímhle do háje. A vzdávat hold feminismu tím, že v rámci feminismu je možno vraždit mimo zákon mi nepřijde nijak extra feministické, spíš právě naopak. (02.01.2016)

Sherlock je tam kde patří, mezi drožkami, dýmkou a divným loveckým kloboukem. A aktualizace případů samotných se skvěle hodí i na konec 19 století, navíc alespoň jako divák nečuchám rozuzlení (ne že by bylo nějak extra, ale co). Jenomže Moffat s Gattisem se rozhodly kašlat na stvoření samostatného filmu a místo adekvátního finále narušují čtvrtou stěnu a to příběhu vůbec nesluší, veškeré napětí je pryč a ani pětset padesát oknírovaných Watsonů to nespasí, vážně, tenhle film prostě nemá adekvátní konec a jako takový funguje jenom jako hodinu a půl dlouhej teaser na další řadu. byť je to teaser skvělej. A znovu tam není ani jedna vesmírná vydra s chapadly. (02.01.2016)