Po strnisku bosý

Je pro mě záhadou, proč Svěračové maj v oblibě dokurvit svoje filmy tim, že tam pořád cpou nějaký fakany. Třeba Kolju takhle pohřbili úplně, Obecnou školu částečně... No a tohle taky částečně. Film je vyprávěnej jakoby dětskym pohledem na svět a mě to prostě nebavilo. Poměrně zajímavý dospělý postavy dostaly zoufale málo prostoru a místo toho se ve filmu pořád dohadujou nějaký parchanti o tom, že někoho vyloučej z party a podobně. Navíc jsem nepochopil, proč ten kluk nosil celou dobu na hlavě tanga. (21.12.2017)

Dobré postřehy, čím se lze nechat zaujmout, vypočítává Matty, ale zdůrazňuji, že jde o celkem snadno odhalitené záměry tvůrců, které nefungují i z dalších důvodů, než Matty uvádí: ať už proto, že dramatické momenty v rodině neodpovídají povaze ani vývoji naznačeného a odkrývaného konfliktu, takže některá rozhodnutí vyznívají neodpodstatně, nechtěně směšně, absurdně či přímo rozčilujícně, anebo proto, že u dospělých herců je občas silně poznat, že hrají, jak jsou nepřirození (především Vetchý a Voříšková) - hlavně v komických (Vetchý) či sentimentálních (Voříšková) momentech. Čili tam, kde to divák cítí nejpalčivěji. Další nepříjemností je, že tam, kde stará poetika Zdeňka Svěráka byla nemilosrdně vtipná a úderná proto, že byla podložená silným příběhem a pointovala se v čase organicky stále více s tím, jak se rozvíjel děj a prohlubovalo nosné sdělení, v tomhle sledu epizodických scén a vzpomínek to působí trapně jako vyprávění vtipů, aby utekl čas, a poetika jako obšlehnutá, vykradená, či násilně vzorová - vyprázdněná. Frustrace, která přijde se závěrem, kdy pocítíte, že jste se nakonec dozvěděli mnohem méně, než bylo ve filmu naznačeno a slíbeno, a že jste vlastně vůbec nedostali příběh, a přitom je ve vás teď nahodile uloženo lecos, co nebylo nosné a dourčené ani pospojované, a teď to ve vaší hlavě straší jako nadbytečné a ztracené, je hodně nepříjemná a snadno převáží to celkem příjemné dobrodružství momentů strávených s dětskou partou, zájmem o postavu Vlka v podání výborného Oldřicha Kaisera nebo připomínáním si typických rysů tehdejšího venkova, těch poutavých, vlídných, přitažlivých, i těch syrových, krutých, až odstrašujících, ale každopádně jako celek konstitutivních pro každého, kdo ještě měl tu čest (jako o několikerých prázdninách u dědečka ještě zčásti i já) - to byla přitom nejpřirozenější a nejvýživnější linka, která udržovala pozornost a sympatie, byť nakonec se ukázalo, že poněkud uměle a podvodně, že totiž byla také spíše samoúčelně zneužitá a v celku díla nikam nedovedená. A film jako takový tedy považuji za nezvládnutý, nikoli pouze za nedotažený. *~ (18.08.2017)

Pro začátek je nutné si uvědomit, že až na pár scén to není vůbec komedie a až na pár okamžiků (škola, vrátka na hřbitov) to připomíná spíš Kachyňu než Svěráka (možná kvůli tomu, že Svěrák senior je pouze autorem předlohy, nikoli scénáře). Kamera Vladimíra Smutného je nádherná, řada scén je úžasných (za všechny ta, kdy se Eda s maminkou schovají před kroupami do stohu) a herecké obsazení stojí rovněž za pozornost. Tereza Voříšková se mamince v podání Libuše Šafránkové přinejmenším vyrovná a takhle opravdově zahraný venkovský drsňák jako Vlk Oldřicha Kaisera se snad v českém filmu neobjevil od dob Sekala. Snad jen Ondřejovi Vetchému chybělo v roli tatínka ono Svěrákovo roztomilé podivínství, ale po chvilce mi nevadilo ani to. Druhá Obecná škola se sice nekoná, ale přesto jsem neobjevil jediný důvod, proč film ztrhat. 80%. (10.05.2020)

„A to mu bylo hovno platný, Vlastíkovi.“ Už Obecná škola nemala ktovieaký „jasný“ scenár, ale mala skvelé postavy, atmosféru a SAMOSTATNÉ scény. Po strništi bos má len občas náznaky pôsobivej retro atmosféry a niektoré scény sú fajn a príjemne poetické. Ale je toho strašne málo a hoci je to bombasticky obsadené, naplno zaujmú len Ondřej Vetchý a Tereza Voříšková – a aj oni síce majú pekné, ale nie príliš výrazné úlohy. Od začiatku ma unovavovali chlapcove predstavy, sny a halucinácie. Ale potešili ma hlášky („Ja si to umím představit, ale chtěl bych to i vidět.“). (30.12.2017)