Liebe ist kälter als der Tod

Fassbinderův vstup do celovečerního filmového světa svou originalitou a smělým nekonvenčním přístupem předznamenává celý zbytek autorovy práce. Srovnání s Godarem je v lecčems na místě. I když Fassbinder přirozeně na něj navázal v místě, kde byl v druhé polovině 60. let, sám Godard debutoval s filmem, v němž naopak rychlý svěží střih a stopování vnitřního života postav skrze jejich typicky godarovsky víceznačně, na první pohled místy banální a zároveň tajemné dialogy patřily k hlavním zdrojů jeho úspěchu. Ve Fassbinderově prvotině ve zkamenělých tvářích hlavního tria postav nevyčte to, co se odehrává v jejich nitru, ani nejlepší psychoanalytik. Zbývá tak jen sledovat dlouhé záběry kamery, hru kontrastů černé a bílé a gangsterský příběh "o přátelství, lásce a zradě". A ono to bohatě stačí. Krátké doplňující info: http://www.youtube.com/watch?v=RLQwe1LcvsI (18.09.2013)

Fassbinderovo celovečerní cvičení může, ve svém množství nápadů, mnohde působit nedotáhle, však i bez filmové průpravy a s krátkým časovým obdobím vzniku filmu se režisérovi povedlo odstartovat svou tvorbu jasně a pevně. Zkrachovalé postavy, jejichž nevydařený život je většinou umocňován perfektní prací kamery (i k jejím dlouhým jízdám později došel ve svých filmech Béla Tarr), se stávají středem Fassbinderova zájmu. (05.04.2012)

Film Láska je chladnější než smrt se stylově vyznává ze svého okouzlení estetickým výrazem Nové vlny. Rainer Werner Fassbinder svůj první celovečerní film vyzbrojil rytmickou strukturou a stylizovanou podobou estetického vlnění v nutkavé potřebě vymezit se vůči konvenčním způsobům, obvyklým výkonům a stavebním konstrukcím filmu. Tématem je odcizení, niterná osamělost a víceznačnost při stimulaci intimní podstaty lidstva. Prostředkem je fascinace zločinem ve smyslovém uchopení výsostného svobodného postavení a sadismus vztahů i pocitů při ochraně soukromých vnitřních světů. Formou výrazu je poezie komponovaných obrazů i přímého uchopení fází staccatového pohybu. Nejvýraznějším výtvorem stylizace je Bruno Straub (zajímavý Ulli Lommel), mladík, uvyklý metodám a způsobu vychování zločineckého světa. Uvolněnost pro dosažení vlastních cílů jde přes stylizované přijmutí potřebné role. Zdrojem pohybu je Franz Walsch (režisér Rainer Werner Fassbinder), mladík v egoistickém přesvědčení kuplíře o svobodné lidské vůli. Smyslové potřeby dokáží udržet kontrolu ve způsobech působení. Hlavní ženskou postavou je zde Joanna (pozoruhodná Hanna Schygulla), Franzova přítelkyně i jeho poslušná živitelka. City a potřeby umí pozměnit pravidla rozehrané hry dychtivého života. Z dalších rolí: svobodomyslnost tělesného uvolnění vyznávající žena z vlaku (Katrin Schaake), švec a pokoutní prodejce střelných zbraní (Peter Berling), v nevhodný okamžik službu vyžadující pravidelný Joannin zákazník (Hannes Gromball), potřebnou adresu prozrazující malá prostitutka (Ursula Strätz), nad míru znejistěná prodavačka slunečních brýlí (Irm Hermann), vedoucí náborového střediska Syndikátu (Peter Moland), po krevní odplatě toužící Turek (Anastassios Karalas), vraždy vyšetřující policejní komisař (Yaak Karsunke), či nebohá kavárenská servírka Erika Rohmer (Monika Nüchtern). Film Láska je chladnější než smrt je osobitým otevřením dveří do světa filmu, Rainer Werner Fassbinder prokázal svůj cit pro poezii, estetiku a provokativně nekonvenční přístupy k filmovému umění. Zajímavé to načrtnutí autorových možností a schopností! (19.12.2019)

Myslím, že Jean-Luc G. by měl Rainera Wernera F. žalovat za plagiátorství. — Fassbinder zvládl vtěsnat celoživotní režisérskou dráhu do pouhých třinácti let, takže bavíme-li se o jeho raném období, jsou to vlastně jen první dva roky. Předtím, než se zformoval jeho osobitý styl (zhruba v době vzniku Obchodníka se zeleninou, když objevil Sirkova melodramata), jsou jeho filmy přímým pokračováním francouzské nové vlny. Nikde to asi není vidět tak jasně jako v jeho debutu Láska je chladnější než smrt, gangsterce, která ovšem víc než ty původní americké používá jako vzor francouzské šedesátkové filmy. Bruno (Ulli Lommel) jako by z oka vypadl Alainu Delonovi v Melvillově Samurajovi, styl (a do jisté míry i příběh) jednoznačně kopíruje Godarda (U konce s dechem, Banda pro sebe), další režisérovy vzory jsou zmíněny v úvodních titulcích, nebo přímo ve scénáři (zavražděná servírka se jmenuje Erika Rohmerová). Kamera je až na občasné godardovské jízdy statická, ale Fassbinder skvěle využívá širokoúhlého formátu a jeden z jeho trademarků – pečlivě komponované záběry – je přítomen v každé scéně. Příběh je navíc o něco přímočařejší a lépe uchopitelný než v některých jeho dalších raných dílech. — Sympatické, krátké a svěží, i když na francouzských vzorech těžce závislé zahájení kariéry režiséra, který ze sebe bude následující dekádu chrlit jeden vynikající film za druhým a stane se synonymem německé nové vlny. (05.05.2024)

Fasssbinderův první film působí ještě hodně prkenně a minimalisticky, chvílemi koukáte jen na postavy s bílou zdí na pozadí, scény jsou útrpně dlouhé, trošku mi to připadalo ovlivněné Godardem a Melvillem. Jednání tří hlavních postav vysvětlil sám Fassbinder: "Tento film je proticitový, protože věřím, že city se dají zneužít a ve skutečnosti se také zneužívají. Bruno, Franz a Joanna hledají lásku, ale nejsou schopni artikulovat popř. komunikovat. Proto imitují role z gangsterských filmů, aniž by si to sami uvědomovali: jejich jednání a uvažování je takříkajíc z druhé ruky." (12.07.2009)