Tretia generácia

Po všech těch filmech co jsem od Fassbindera viděl, musím říct, že mě Třetí generace zklamala. Je patrné, že nejsilnější díla vytvořil tento režisér zpočátku své kariéry a postupně jeho filmy ztrácely na síle. Možná je to i tím, že film je reakcí na události, které jsou spjaty s německou historií, ale spíš bych viděl problém v tom, že snímek není tak propracovaný jako ty předešlé. Postavy teroristů jsou zde vykresleny možná až příliš směnšně na to, aby člověk nad filmem nějak výrzaněji hloubal. Jediné co se mi líbilo bylo experimentování se zvukem. V mnoha záběrech se dialogy postav prolínají například s debatou v televizi. Nebo se mísí hudba ze dvou rádií atd. Zvuková kulisa tak tvoří mnohdy zajímavou koláž všemožných zvuků a monologů. (26.10.2009)

Tenhle Fassbinder je vedle Satansbraten asi nejnekompromisnější, co znám. Neuvěřitelná zvuková polyfonie je provázena spletí, kterou asi řada lidí tady vůbec nerozklíčovala. Já se nechal okouzlit a pak se na film díval podruhé, potřetí a pozvolna vstřebával "o čem vlastně je". Není toho málo. Přes tu nejstrojovější estetiku přelomu 70. a 80. let, přes godardovské parodické mezititulky s všudypřítomným rozkladem, pornografičností a obecně naprostou otevřeností jsme vrženi do Berlína doby My děti ze stanice ZOO, do Berlína trosek a rozdělení, do devalvace citů a motivací ke změně. Burlesknost tu ale prosakuje jen nenápadně. Oproti ostatním Fassbinderovým persiflážím je vše tak decentně natočené a zahrané - a usazené v estetice a výpravě - že si jen opravdu bystrý člověk uvědomí, kolikrát se nám směje Rainer do očí. Namátkou: scéna zkoušení halenky a referování o nové premiéře v divadle "dotažené do posledního detailu" - stejně si myslím, že řada scén byla tak nějak samozřejmě improvizována; entrée guerilla Paula s jeho knírkem, zastřelení manžela Petry - tak hysterické až k smíchu. Všichni dělají absurditu za absurditou, ale ta karnevalová pestrost je tak neutuchající, že to prostě skoro nejde pobrat. Zakončení filmu je jen další figurou do téhle féerie - absurdnost konec nemá, zbývá ji jen utnout. (07.04.2013)

Na pomezí terorismu a soap opery, aneb terorismus jako jedna z variant konzumního způsobu života. Pokud šlo první generaci o jakési ideály a generace druhá je byla ochotna prosazovat se zbraní v ruce, je pro Fassbindera třetí generace jakousi parodií na "otce a matky zakladatele." Nikomu není úplně jasné za co vlastně bojuje, dokonce ani proč bojuje. Revoluční hesla jsou stavěna na roveň s televizními zprávami, velkokapitál i ultralevice se ocitají ve stavu vzájemné závislosti, hodnoty jsou relativní-je to boj za svobodu, je to karneval nebo jde jenom o peníze? Nakonec největším hrdinou téhle smutné frašky je zrádce. (12.01.2007)

Příběh o (nejen) mladých lidech, kteří se z dlouhých chvilek a nudy uprostřed společenského marasmu postupně mění na kriminálníky (dobře, díky zdejším obsahům a komentům vím, že přímo aktivní teroristy), ve své době musel hodně šokovat. Ale pokud jde o mé dojmy, v tomhle podání ke mne obsah pronikl absolutně bez jakýchkoliv výrazných emocí. Na rozdíl od takového Mechanického pomeranče (na který jsem si taky díky scénam z gramofonové prodejny vzpomněl) žádné pocity děsu a šoku, žádný hlubší zásah, minulo mě to na sto metrů, navíc dějová linka mi připadala občas poněkud roztříštěná. I když na druhé straně je Fassbinderův snímek natolik osobitý, že díky osobité režii a řadě zajímavých momentů jsem z toho stejně po většinu času nemohl spustit oči. Dokonce mi po půlhodině skutečně došlo, proč je Třetí generace pokládana za komedii a občas se u toho dokázal i dobře (hořce) pobavit. Z panoptika intelektuálů či pseudointelektálů mne nejvíc bavil asi pan komisař v kloboučku... scény, kde mu při prohlídce bytu mladík doporučuje s ironií zatknout pozůstalou čepici, rukavice, nebo dokonce vánočku, nabídly pěkný absurdní rozměr. Přesto na mne prozatím příliš divný kousek, kterému momentálně nedokážu dát víc, než 3 hvězdičky. 65% (# Season Challenge Tour 2020: 2. téma – politické filmy) (09.01.2020)

Říkám to nerad, ale tento film se mi bohužel moc nelíbil. Od Fassbindera mě více baví jeho jiné snímky - s tímto jsem se z velké části minul, a zaujalo mě tam jen několik momentů (úvodní probleskující zelené titulky, citace nápisů z pánských toalet...). Po seznámení se s kontextem vzniku tohoto politického snímku nevylučuji, že jde možná o geniální film, ale osobně mě jeho filmový jazyk neoslovuje a při jeho sledování jsem se docela nudil. Kdo ví, které mistrovy snímky si budou lidé pouštět ještě za sto let... skoro bych se vsadil, že tento mezi nimi nebude. (30.12.2012)