Súkromné životy

Hanák v niektorých aspektoch uspel, v iných nie. Keď už sa tu porovnáva s Bergmanom, tak v tom pokračujme. Hanákovi sa podarilo zachytiť útrapy strednej generácie myslím celkom vierohodne a tomu zodpovedajú aj fajn napísané postavy. Horšie sú už napísané dialógy, ktoré častokrát s autenticitou života nemajú spoločné zase nič. Na otázku sestry, že čo to bude, tá druhá s vážnosťou odpovedá, že chlapec....tí sú úprimnejší....Helšus vstupujúci do jazera v šatách, uf...a tak podobne. Rodičia neprejavujú žiadnu radosť z narodenia dieťaťa, všetci vo filme sú permanentne v ťažkej depresii. Čo je ale najväčšia škoda, tak to je Helšusova postava a jej "neaktivita." Je to proste idiot na pohľadanie a niet dôvodu s jeho vnútornými démonmi súcitiť. Práve preto, že svoje životné sklamanie prenáša aj na ostatných a spôsobuje im ešte väčšie problémy. Hanák nakrútil ťažkopádny film, ale dokázal niekedy úspešne rozprávať obrazom. Keď sme v jednej scéne akoby mimochodom svedkami troch postáv rozdielnej vekovej kategórie v mizanscéne, vydá to viac, ako ďalší kvázi trefný životný bonmot. (11.05.2016)

Také tam vidím toho Bergmana, je to opravdu niterný a velmi smutný film. Scénář psala žena, ale předchozí taktéž ženský film, psal s Hanákem další muž a proto si říkám: jak to ten pán dělá, že se dokáže zcela oprostit od mužského pohledu na svět. Škoda, že ten film tak zapadl, rozhodně ho řadím k tomu nejlepšímu, co Hanák natočil a je tedy jedním z mála režiséru Nové vlny, který po pádu režimu umělecky nevyhořel. (21.02.2012)

Magda v převážně negativní roli (to jsem ještě neviděl! - ale sympatické je, že i jí lze chápat...). Šulcové sametový smutek. Krátké scény s pointou, skvěle prokomponovaný scénář – obrazové narážky na druhé významy replik, civilnost, přesnost. Ztvárnění porevoluční šedi - i v obrazu, výběru lokací... Celkově redukcionismus – Hanák od Růžových snů stále kontemplativnější. Zde dvě roviny příběhu – ženy / tvorba – „súkromné“ osamění / apartní svět umění – klamavá odposlouchaná literatura a herectví. Je to i v hudbě (modalita/jazz). A naopak: hudební zacházení s filmovými motivy – nakousnutá houska, jojo – vrací se v různých kontextech… A pak odkazy na nedávnou minulost – to mi trochu zestárlo – cenzura – dnes je jiná doba – cenzura penězi. Hanák si asi zažil své, že to musel ještě glosovat. Dnes už kotelny neživí intelektuály – obstarávají je firmy. Jediná scéna, které jsem nevěřil - "bujará" párty a telefon o Helšusovi.. Ale zářezy: „Bojím se, že už nebudu schopný psát…“ „Tak nepiš – kdo ti slíbil, že budeš spisovatel?“ – poslední Hanákův hraný film. (16.03.2012)

Dušan Hanák si ma získal svojimi tromi filmami a nad nimi čnejúcimi Obrazmi starého sveta. Jeho film 322 ma nezaujal a rovnako to bolo aj so Súkromnými životmi. Som citlivý na neprirodzene znejúce dialógy, na dokumentaristický prístup aj tam, kde nie je vhodný a najmä na to, keď nedokážem identifikovať zámer režiséra, pretože sa mi jeho film rozpadá na sled obrazov a scénok. Takže  tento film považujem iba za priemer, u ktorého som sa nevedel dočkať konca. (29.03.2023)

Jako všechny Hanákovy filmy, i tento otevírá čas a prostor současné době, reálnímu životnímu dramatu. Nenabízí jednooký pohled na to, co předkládá před diváka. Není to pohled klíčovou dírkou, poskytuje výhled hned z několika oken. Tři životy zpleteny do jednoho vrkoče příběhu. V Hanákových filmech nic není jednoduché, nic není "jen tak". Divák není vtažen do příběhu, aby se musel rozhodnout, kdo je dobrý a kdo zlý. Ukazuje různou sílu osobností a nastěhuje se do mysli. Hluboce a živě. Až tak, že po vzhlédnutí filmu jsem si chtěla sednout do tichého tmavého koutku, popovídat si sama se sebou a znovu se najít. (16.08.2014)