Súkromné životy

Magda v převážně negativní roli (to jsem ještě neviděl! - ale sympatické je, že i jí lze chápat...). Šulcové sametový smutek. Krátké scény s pointou, skvěle prokomponovaný scénář – obrazové narážky na druhé významy replik, civilnost, přesnost. Ztvárnění porevoluční šedi - i v obrazu, výběru lokací... Celkově redukcionismus – Hanák od Růžových snů stále kontemplativnější. Zde dvě roviny příběhu – ženy / tvorba – „súkromné“ osamění / apartní svět umění – klamavá odposlouchaná literatura a herectví. Je to i v hudbě (modalita/jazz). A naopak: hudební zacházení s filmovými motivy – nakousnutá houska, jojo – vrací se v různých kontextech… A pak odkazy na nedávnou minulost – to mi trochu zestárlo – cenzura – dnes je jiná doba – cenzura penězi. Hanák si asi zažil své, že to musel ještě glosovat. Dnes už kotelny neživí intelektuály – obstarávají je firmy. Jediná scéna, které jsem nevěřil - "bujará" párty a telefon o Helšusovi.. Ale zářezy: „Bojím se, že už nebudu schopný psát…“ „Tak nepiš – kdo ti slíbil, že budeš spisovatel?“ – poslední Hanákův hraný film. (16.03.2012)

Jako všechny Hanákovy filmy, i tento otevírá čas a prostor současné době, reálnímu životnímu dramatu. Nenabízí jednooký pohled na to, co předkládá před diváka. Není to pohled klíčovou dírkou, poskytuje výhled hned z několika oken. Tři životy zpleteny do jednoho vrkoče příběhu. V Hanákových filmech nic není jednoduché, nic není "jen tak". Divák není vtažen do příběhu, aby se musel rozhodnout, kdo je dobrý a kdo zlý. Ukazuje různou sílu osobností a nastěhuje se do mysli. Hluboce a živě. Až tak, že po vzhlédnutí filmu jsem si chtěla sednout do tichého tmavého koutku, popovídat si sama se sebou a znovu se najít. (16.08.2014)

Také tam vidím toho Bergmana, je to opravdu niterný a velmi smutný film. Scénář psala žena, ale předchozí taktéž ženský film, psal s Hanákem další muž a proto si říkám: jak to ten pán dělá, že se dokáže zcela oprostit od mužského pohledu na svět. Škoda, že ten film tak zapadl, rozhodně ho řadím k tomu nejlepšímu, co Hanák natočil a je tedy jedním z mála režiséru Nové vlny, který po pádu režimu umělecky nevyhořel. (21.02.2012)

Místy je to těžkopádně pojaté a i dialogy jsou občas nedůvěryhodně napsané, ale i tak se podle mě jedná o celkem povedené psychologické drama. Sice takové nenápadné a pro někoho s uspávajícím tempem, ale určitá propracovanost v tom je, psychologie postav také a naštěstí se tu ani Dušan Hanák se svým stylem nezapřel, takže to pořád znatelně je jeho autorské dílo, byť ne tak poetické nebo experimentální jako jeho nejslavnější díla. Hodně blízko to má ke stylu Tiché radosti, který je víceméně klasický lehce artovější československý psychologický film, ale na rozdíl od ní mě tu víc zajímaly postavy, přišlo mi to mírně propracovanější a také mě víc pohltila ta specifická atmosféra. Jen mi to tak trochu přijde jako spíše ženský film, který víc pochopí právě ženy, ale není to až takové, že by to nemohl pochopit i muž. Hanák má i povedenější filmy, ale tenhle jeho poslední (když nepočítám dokument Papírové hlavy) za pozornost podle mě taky stojí, i přes to, že má výrazně nižší hodnocení než ostatní. A možná i chápu, že už pak nikdy nic jiného nenatočil - je tu totiž trošku poznat, že už řekl světu všechno, co chtěl a zůstat u psychologických dramat do konce života nechce. Ale stejně by mě zajímalo, jak by vypadal jeho další případný film, protože se zároveň nedá říct, že by se úplně vyčerpal... Slabé 4* (17.03.2023)

Z nemnoha celovečerních filmů Dušana Hanáka jsou zejména poslední dva vynikajícím zážitkem. Zde v Súkromných životech opakovaně spolupracuje s Magdou Vášáryovou po Tiché radosti. Hereckou partnerkou Vášáryové je Šulcová a jejich společným osudem Helšus. Sestry jsou každá jiná, starší se právě vyrovnává s tím, že už nikdy nebude mít další děti, a ta mladší se stává matkou poprvé. Ta starší pěčuje o jiné, ta mladší je herečkou. Jejich matka jim jasně dává najevo, kterou z nich považuje za slabší. Obě navzdory svým profesím a rolím ve společnosti žijí velmi obyčejný život, na jakýkoli přepych není kde brát... zvlášť, když jejich muž odmítá psát prorežimní objednávky. Hutný civilní film o generaci, která mohla mít všechno. (31.10.2021)