Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mnohé z autorsky mužských výpovedí vypovedajú o ženskom svete aspoň s takou vnímavosťou ako samotné ženské autorky. Na hranice územia slovenského ženského filmu vstúpil tematizáciou ženy aj režisér Dušan Hanák predovšetkým svojimi projektmi Tichá radosť (1985) a Súkromné životy (1990). Hanákove filmové ženy sa vo väčšine prípadov ukrývajú vo svojich nie veľmi stabilných, malých, uzavretých svetoch. Ticho sa bránia, vylúčiac zo svojej tesnej blízkosti mužov, cez ktorých sa stávajú príliš zraniteľné. Súkromné životy - je psychologický príbeh o životných osudoch dvoch nevlastných sestier, herečky Eleny a psychologičky Nadi. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (24)

NinadeL 

všetky recenzie používateľa

Z nemnoha celovečerních filmů Dušana Hanáka jsou zejména poslední dva vynikajícím zážitkem. Zde v Súkromných životech opakovaně spolupracuje s Magdou Vášáryovou po Tiché radosti. Hereckou partnerkou Vášáryové je Šulcová a jejich společným osudem Helšus. Sestry jsou každá jiná, starší se právě vyrovnává s tím, že už nikdy nebude mít další děti, a ta mladší se stává matkou poprvé. Ta starší pěčuje o jiné, ta mladší je herečkou. Jejich matka jim jasně dává najevo, kterou z nich považuje za slabší. Obě navzdory svým profesím a rolím ve společnosti žijí velmi obyčejný život, na jakýkoli přepych není kde brát... zvlášť, když jejich muž odmítá psát prorežimní objednávky. Hutný civilní film o generaci, která mohla mít všechno. ()

radektejkal 

všetky recenzie používateľa

Přestože mě "Tichá radost" zaujala více (před chvílí jsem musel pro odlišení zvednout její hodnocení na 5), považuji i "Soukromé životy" za velice zdařilý film. Výseč, kterou si Dušan Hanák zvolil pro popis soukromého života v "(r)evoluční" době, je pesimistická, nejen co do hradu z paneláků, omšelé nemocnice (snad jen děcká vanička byla trochu k světu) atd., ale především co do lidských aktérů - ani jedna osoba nebyla spokojená, neřku-li šťastná (ani tu holčičku zřejmě nečeká mnoho dobrého). Navíc se Hanák přichyluje k suché deskripci, nehledá žádná (pokud, tak jen virtuální) řešení, jakoby postavy režírovaly jeho a nikoli on je (možná právě tomu se říká "režisérský um"). Všechny postavy by se chtěly "darwinovsky" vyvíjet, ale jsou bez vůle (odpor je pouze kapricem), bez šťávy a jsou sexuálně apatické. - A tak jsme i já pochválil tento negativní film jen samými negacemi. ()

Reklama

Fifer 

všetky recenzie používateľa

Také tam vidím toho Bergmana, je to opravdu niterný a velmi smutný film. Scénář psala žena, ale předchozí taktéž ženský film, psal s Hanákem další muž a proto si říkám: jak to ten pán dělá, že se dokáže zcela oprostit od mužského pohledu na svět. Škoda, že ten film tak zapadl, rozhodně ho řadím k tomu nejlepšímu, co Hanák natočil a je tedy jedním z mála režiséru Nové vlny, který po pádu režimu umělecky nevyhořel. ()

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Hanák v niektorých aspektoch uspel, v iných nie. Keď už sa tu porovnáva s Bergmanom, tak v tom pokračujme. Hanákovi sa podarilo zachytiť útrapy strednej generácie myslím celkom vierohodne a tomu zodpovedajú aj fajn napísané postavy. Horšie sú už napísané dialógy, ktoré častokrát s autenticitou života nemajú spoločné zase nič. Na otázku sestry, že čo to bude, tá druhá s vážnosťou odpovedá, že chlapec....tí sú úprimnejší....Helšus vstupujúci do jazera v šatách, uf...a tak podobne. Rodičia neprejavujú žiadnu radosť z narodenia dieťaťa, všetci vo filme sú permanentne v ťažkej depresii. Čo je ale najväčšia škoda, tak to je Helšusova postava a jej "neaktivita." Je to proste idiot na pohľadanie a niet dôvodu s jeho vnútornými démonmi súcitiť. Práve preto, že svoje životné sklamanie prenáša aj na ostatných a spôsobuje im ešte väčšie problémy. Hanák nakrútil ťažkopádny film, ale dokázal niekedy úspešne rozprávať obrazom. Keď sme v jednej scéne akoby mimochodom svedkami troch postáv rozdielnej vekovej kategórie v mizanscéne, vydá to viac, ako ďalší kvázi trefný životný bonmot. ()

garmon 

všetky recenzie používateľa

Magda v převážně negativní roli (to jsem ještě neviděl! - ale sympatické je, že i jí lze chápat...). Šulcové sametový smutek. Krátké scény s pointou, skvěle prokomponovaný scénář – obrazové narážky na druhé významy replik, civilnost, přesnost. Ztvárnění porevoluční šedi - i v obrazu, výběru lokací... Celkově redukcionismus – Hanák od Růžových snů stále kontemplativnější. Zde dvě roviny příběhu – ženy / tvorba – „súkromné“ osamění / apartní svět umění – klamavá odposlouchaná literatura a herectví. Je to i v hudbě (modalita/jazz). A naopak: hudební zacházení s filmovými motivy – nakousnutá houska, jojo – vrací se v různých kontextech… A pak odkazy na nedávnou minulost – to mi trochu zestárlo – cenzura – dnes je jiná doba – cenzura penězi. Hanák si asi zažil své, že to musel ještě glosovat. Dnes už kotelny neživí intelektuály – obstarávají je firmy. Jediná scéna, které jsem nevěřil - "bujará" párty a telefon o Helšusovi.. Ale zářezy: „Bojím se, že už nebudu schopný psát…“ „Tak nepiš – kdo ti slíbil, že budeš spisovatel?“ – poslední Hanákův hraný film. ()

Galéria (3)

Zaujímavosti (4)

  • Natáčanie snímky prebiehalo v Bratislave, Prahe, Karlových Varoch, Úľanoch a Čiernej Vode. (dyfur)
  • Zdena Studenková zde vystupuje v okrajové roli herečky, ve scéně z herecké šatny a ze zkoušky hraje prakticky sama sebe. (NinadeL)
  • Návrhy kostýmov pre film robila kostýmová výtvarníčka pôvodom z Nórska Mona Hafsahl, manželka režiséra snímky Dušana Hanáka. (Zdroj: skcinema.sk) (Raccoon.city)

Reklama

Reklama