Obsahy(1)
Vnímavý pohľad umelca na jeseň ľudského života inšpirovaný piatimi fotografickými cyklami Martina Martinčeka. Hovorí o starých ľuďoch, zdanlivo živoriacich na okraji ľudskej spoločnosti. 15 rokov trezorovaný film získal takmer tridsať ocenení na filmových festivaloch doma a v zahraničí. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (130)
Asi to nebude zrovna z mé strany bůhvíjaké uznání, když napíšu, že jde o jeden z nejpůsobivějších uměleckých dokumentů, jaké jsem viděl, když tento typ tvorby vyhledávám jen svátečně. I těch 64 minut mi už ke konci připadalo na takový film zdlouhavých, na druhé straně řada výpovědí ukrývá takovou hloubku a tolik člověčiny z vyprávění starých zkušených lidí ze zapadlých oblastí (a z dnešního pohledu již pomalu i „staré“ doby) zde vane, že mě mnohé ty obrazy hodně upoutaly, zapůsobily, pronikly ke mě. Za obzvlášť působivé považuji prolínání exkursu do opuštěných osad s průběžně proběhlými velkými civilizačními pokroky v podobě vzletů do vesmíru, které jednoho starého pána tolik fascinují. Asi stěží bychom pro podobný střet dvou tak odlišných ukázek života a kultury v tehdejší Evropě, vtěsnaný do autentického vyprávění jedné postavy, hledali dva silnější protiklady. Dušan Hanák měl rozhodně štěstí, když se mu podařilo natočit takový materiál a sesbírat podobné výpovědi, ale naštěstí se neuspokojil jenom s touto sbírku a věnoval výsledku obrovskou práci i ve jménu kreativního spojení zvuku a obrazu. Ještě více dodal jedinečnou poetickou atmosféru a taková přehlídka s pouštěním dřevěného pouťového orchestru na zahradě jednoho pána je nasnímaná a sestříhaná úplně skvostně. [75%] ()
No tak jo. Tak Dušan Hanák fakt umí a neměl jsem ho posuzovat jen podle Dně radosti. Obrazy starého světa (i když dneska už by se to mohlo jmenovat Obrazy zanikajícího světa) jsou naprosto dokonalým dílem, které je silným poetickým dokumentem s obrovským myšlenkovým rozsahem. Hanákovi se perfektní filmařinou povedlo z rozhovorů s několika starých lidí a jejich fotek vytvořit něco velkolepého a mnoho pronesených vět mi přišlo dost pravdivých a hlubokých. Bylo jich fakt hodně a až se na ten film podívám podruhé, klidně je zde vypíšu, protože teď si pamatuji jejich poselství, ale ne to, jak přesně byly řečeny. Je to film o mnoha věcech - stáří, rozdílech mezi životem ve městě a na vesnici, o člověku a jeho existenci, o drobných radostech ze života (a s tím spojené to, že má smysl žít na tomhle světě) a i dalších tématech. To vše je dostatečně probráno v pouhých 64 minutách, které rychle utečou a dívá se na ně příjemně, pokud vám tedy samozřejmě sedne styl, jakým je natočený. Mě sedl fakt hodně (i když jsem v to moc nevěřil), a to i svou zvláštní poetikou. A scéna, kdy muž pasoucí ovce chodí po poli a hraje na nějaké divné dudy (nevyznám se v hudebních nástrojích, sorry) je jednou z nejlepších, co kdy v dějinách filmu vznikla. A to říkám málokdy. Jen mám tak trochu dojem, že kdyby někdo natočil takový dokument dnes, asi propadne, jelikož je dneska "in" nadávat na důchodce a vesnice... Možná to je ale jen můj dojem. Každopádně Obrazy starého světa mě svojí poetikou a filozofií dostaly tolik, jako už fakt dlouho nic - naposledy snad Šťastný Lazzaro. Jestli se mi dostanou do oblíbených filmů, to si nemyslím, ale do mého seznamu oblíbených filmů patří určitě, a to na dost vysokou příčku. Taky to byl snad ten nejsilnější dokument, co jsem kdy viděl a ani bych se to nebál označit za nejsilnější československý film - spolu s Démanty noci. A to jsem ještě v 10 minutě říkal, že to není špatné, ale že těch 86% si to tady nezaslouží... Houby! 5* ()
Je mi z toho smutno, až do plaču, ide mi z toho beznádej, akoby nič nemalo zmysel. Starých ľudí sa tu pýtali, čo má v živote cenu a oni odpovedali len to, čo ich napadlo, s čím sa títo jednoduchí ľudia stretávali, ako práca, deti, viera, láska, človek sám. Je to kruté, no takéto to je a bolo. Toto sú naši predkovia, ktorí žili v súlade s prírodou, čo to zažili, nejakú tú kultúru mali a väčšinu života prerobili a občas sa niečím zabavili. Nechápem umiestnenie medzi trezorové filmy, či kvôli tým Američanom na Mesiaci alebo kvôli tej depresii a umeleckému obrazu ľudí mimo bežnú civilizáciu. Každopáde silné dielo, ktoré mi príde ako keby všetko bola len ilúzia. V tomto prípade je toto všetko môj subjektívny pohľad na toto dielo a možno hodnotím z časti aj život, ktorému neviem dať dokonalé perfektné hodnotenie, lebo veci nechápem. ()
Dokument, v ktorom sa skvie viac ľudskosti ako v civilizácii samotnej. Hanákove famózne zábery, Martinečkove jedinečné fotografie a Hálkova hudba sprostredkúvajú všedné príbehy, ktoré doslova a do písmena napísal sám život, neskutočne pekne a zároveň bôľne. Úprimné, neherecké rozprávanie ľudí v jeseni svojho života som hltal ako sa len rozprávanie starých rodičov dá hltať. Každá jedna veta je skvost, či už úsmevná alebo smutná životná múdrosť. O samotne a biede, o starobe, o prírode a láske, o práci na vidieku, bolesti, závislostiach, o Bohu a ľudskej sile, o živote, o smrti. O človeku. (9/10) ()
"Človek vydrží viac ako hovädo"....Takto nejako komentuje jeden starší človek s amputovanými nohami, svoje trápenie, keď dokázal bez nôh postaviť dom vlastnými rukami. Svet čudákov, chudákov, samotárov a starcov spracuváva tento zaujímavý dokument, ktorý je na dobu svojho vzniku neuveriteľne nadčasový. Čiernobiela kamera, vkusná hudba a poctivá réžia, to je len pár dôvodov, prečo si ho nenechať újsť. Hlavne je to o ľuďoch, ktorí už čo to preskákali a ich tváre to hovoria same za seba..." Dobrý deň ujo!"... "Podaj ruku a bude dobrý deň." 100%. ()
Galéria (9)
Fotka © Slovenský filmový ústav
Zaujímavosti (6)
- Dušana Hanáka inspirovaly k natočení filmu cykly portrétních fotografií starých lidí z Liptova, jejichž autorem byl významný slovenský fotograf Martin Martinček. (hippyman)
- Film byl roku 2000 zvolen v anketě filmových kritik zvolen nejepším slovenským filmem všech dob. (Bediverecs)
- Svojou poetikou vzbudil film výčitky ideologických dozorcov a bol označený za “estetiku škaredosti“. (Raccoon.city)
Reklama