Ľadové kráľovstvo II

Druhý díl nastoluje řadu dalších nosných témat a poselství spjatých nejen s Elsou a Annou, ale i s ostatními postavami (zejména s Olafem a Kristoffem). Elsa si sice v prvním díle prošla důležitým procesem sebepřijetí, ale v závěru svou svobodu (ledové království) stejně opustila a znovu se podvolila svazující funkci královně Arendellu. Příběh druhého dílu je proto odvíjen od opětovné nutnosti Elsina osvobození se z okovů povinností a návratu k vlastní podstatě. V hledání odpovědí na existenciální otázky se pohádka posunuje do roviny filmu–terapie. Jelikož Elsa nechápe, co se kolem ní děje (slyší volání hlasů) a ztrácí vnitřní klid, musí se podvolit psychoterapii ve smyslu návratu do minulosti za účelem objasnění jednání v přítomnosti. -- více v mojí recenzi na 25fps.cz (20.12.2019)

V nabídkách hračkářství už více než šest let najdete plyšové sněhuláky Olafy a panenky princezen Anny a Elsy. Připravit pokračování nejúspěšnějšího animáku historie tedy bylo v podstatě povinností. Vrátily se staré známé postavy, na jejich novém dobrodružství je ale dost znát, že vzniklo v podstatě jenom z komerčních důvodů. Doprovodné písně už nemají takovou sílu a chytlavost a chyběla mi nějaká uhrančivá sekvence, jakou byla v původní pohádce stavba ledového zámku. Film má ale naštěstí i dost pozitiv. O dokonalé animaci není u Disneyho ani nutné mluvit, osobně mě ale potěšil vývoj Olafa z otravného vedlejšího doplňku v plnohodnotnou komickou postavu (jeho scény patřily k nejzábavnějším). Závěr je navíc řešen tak, že třetí díl už by se opravdu točit nemusel. Cílová skupina, tedy holčičky cca do deseti let věku, bude každopádně nadšená. (23.12.2019)

Nezacházela bych tak daleko, abych tvrdila, že se jedná o "dobrý" film, ale oproti jedničce působí uceleněji a má dokonce i nějaký příběh, který, ať už je jakkoliv chabý, oproti prvnímu dílu aspoň existuje a držíme se ho po celou dobu, takže závěrečná pointa nepůsobí jako rychlokvaška napsaná na koleni 5 minut před vydáním. Škoda, že písničky jsou naprosto nevýrazné a líbily se mi (respektive pamatuju si) prakticky jen dvě - Into the Unknown (které je imho lepší než přeceňované Let It Go) a ta parodie na Queeny, protože ta byla tak úsměvně stupidní, že ji nelze nemilovat. Jinak o nějaké originalitě nemůže být řeč, sněhulák tam bohužel taky pořád je a český dabing zabíjí i ten jediný klad, který má (tedy hlas Joshe Gata), chyběl mi návrat Hanse a Elsa přítelkyni taky nedostala, tak nezbývá, než čekat na třetí díl. (01.12.2019)

O hlubším přijetí sama sebe i o tom, že být jiný je v pořádku, ale onu jinakost nemusí přijmout jen okolní svět, ale v první řadě já sám. Přiměřeně výchovné pohádky mám moc rád, tady se ale míří ještě výš. A i když je vyprávění prokládáno nejprůzračnějšími rodinnými poučkami, nemám pocit, že by jich v dnešním světě nebylo potřeba. Tentokrát navíc Elsa s Annou víc než minule nejsou o dech beroucí animaci nebo dokonalých písničkách. Umí si udělat legraci sami ze sebe a zároveň nasadit nejneodbytnějšího ušního červa (Lost in the Woods), emocionálně trojnásobně zničit během jediného songu (Show Yourself) a jen tak mimochodem přihodit i zdánlivě nedějovou, ale snad o to víc pro-single-vhodnější Into the Unknown, která se chvályhodně nesnaží být novou Let It Go. Snad nejvíc mi ale podráží nohy, jak dojemné tohle pokračování je. Ať už klasickými žánrovými způsoby nebo pouhou silou interakce mezi jednotlivými charaktery jde o tklivou podívanou, která zároveň neztrácí nic z uvěřitelnosti ani vlastní tváře. (08.03.2020)

Síce pokračovanie už nemá nejakú svoju nákazlivú pesničku iba keď zaznie tá z predošlého filmu, a dej sa môže zdať nudnejší oproti jednotke (aspoň si predstavujem, že by malé deti pri tom zaspali). No čo sa týka mňa, tak ja si cením zápletku toho, ako sa Elsa vydáva na cestu zistiť prečo má schopnosti, odhaliť pravdu o minulosti a zlomiť kliatbu pretože to pre mňa slúži ako metafora - zistiť prečo je človek taký aký je, odkiaľ pochádzajú jeho limitujúce presvedčenia a vnútorný kritický hlas, dopátrať sa ku koreňu traumy či zistiť, akú citovú väzbu (attachment style) zdedil od svojich rodičov a predkov, a na to aby sa zrušila "generačná kliatba" musí zmeniť typ svojej citovej väzby z neistej (insecure attachment) na istú väzbu (secure attachment). Ďalšia vec, ktorú chcem spomenúť je Kristoff ako frajer, ktorý je ohľaduplný a utešujúci, a svoje otázky, potreby posunie bokom, keď Anna potrebuje akútne jeho pomoc alebo utešenie, hlavne keď povedal "som tu, čo potrebuješ?". Pochopil, že aj na neho príde rad, no keď na to bude vhodný čas. Čo je niečo, čo si môžeme zobrať do života a snažiť sa podľa toho riadiť aj v našich vzťahoch. (19.01.2021)