Římanka
La romana
La Belle Romaine
Woman of Rome
Réžia:
Luigi ZampaKamera:
Enzo SerafinHrajú:
Gina Lollobrigida, Daniel Gélin, Franco Fabrizi, Raymond Pellegrin, Pina Piovani, Xenia Valderi, Riccardo Garrone, Gustavo Giorgi, Renato Tontini (viac)Obsahy(1)
V Římě fašistické éry se mladičká modelka Adriana po nešťastné romanci propadne do morálního bahna prostituce. Jedním z jejích klientů je také student a odbojář Mino, do něhož se dívka zamiluje. Od mladíka nevyžaduje projevy náklonosti, ale úplně jí stačí jeho občasná přítomnost. V neutěšené době se tak Adriana oddává vizi nového začátku a snům o společném životě s Minem. Předlohou byl román Alberta Moravii, jenž se také podílel na scénáři. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (34)
MIMORIADNA KRÁSAVICA, a k tomu ešte povedzme i začínajúca modelka [neskoršie sa bude venovať inakšej profesii]: Adriana Silenziová, si začína postupne budovať i niekoľko mimoriadne komplikovaných vzťahov, a to konkrétne s niekoľkými obzvláštne komplikovanými mužmi [neupresním presný počet kvôli väčšiemu dramatickému spádu], kedy sa tým pádom snáď úplne naprosto systematickým spôsobom pred divákom štádiovo rozprestierala i pomerne dosť rozšírená, »melodramatická rovina«; keď som bol vskutku napokon akosi predsa [pri]veľmi prekvapeným, kam až vlastne bola schopná zájsť táto nadštandardnou formou [vrátane i tej obsahovej stránky] spracovaná "zampovka". • Ešte sa dokonca trochu čudujem, že sa ústredná protagonistka v podaní Giny Lollobrigidovej, miestami «nestrácala» po scenáristickej stránke v tomto komplikovanom dianí, kedy jej podľa mňa scenáristický mančaft naložil toho na plecia nejako zvlášť hodne, čo by vedel teda možno vysvetliť i »taliansky dvojník« Lina Ventury [postava Sonzognoa v podaní Renatoa Tontiniho], ak by mal aspoň aký-taký prehľad o všetkých potrebných súvislostiach, bezpochyby týkajúcich sa predchádzajúcich i nasledujúcich línií udalostí? • S Luigiom Zampom sa stretávam vôbec po prvýkrát, a pevne verím, že nie naposledy; podobne ako zrovna s jeho menovcom: Comencinim [myslené vo svojich začiatkoch]. Jedna z rozhodne najzaujímavejších úloh, aké stvárnila "lollobrigidka". A čiernobiely formát jej svedčal rovnako, ako aj ten opačný ... ()
Románová předloha Alberta Moravii, nechává vzpomenout skvělou De Sicovu HORALKU, od téhož autora. V tomto srovnání sice ŘÍMANKA ztrácí, ale to většina filmů. Pro režiséra Zampa znamená toto období (stejně jako pro většinu italských režisérů) odklon od neorealismu. Autenticita času, postav a děje dostává postupně vale před precizní výstavbou příběhu a charakterů. Objevují se nové prvky. Zatímco Vittorio De Sica je považován za jednoho z mála režisérů, který se nikdy neorealismu nezřekl (i to je sporné), u L. Zampa je v tomto jasno. To sice není na škodu, ale u klasického Moraviova neorealistického románu možná ano. Ačkoli na scénáři to znát není (podílel se na něm i Moravia), výsledný obraz mluví jasně. Autenticita prostředí dobového válečného Říma chybí na rozdíl třeba právě od HORALKY. Přesto filmový výsledek hodnotím pozitivně, jako rozumný poměr mezi délkou a obsahem. Inu zkuste vtěsnat život jedné z nejslavnějších hrdinek italské literatury do 90 minut filmu. (vtip) No a cenzura v puritánské Itálii? ______ Gina zahrála výborně. Proměny její postavy z naivní slušné dívky v luxusní prostitutku, od šťastné lásky ve ztrátu ideálů, vyznívají v rámci (nutných) časových skoků věrohodně. Je jen škoda, že Gina zde k sobě nemá výraznější mužské partnery. Ale možná to byl cíl. Srovnání s románem by bylo jistě zajímavé, ale nutno ho brát s velkou rezervou. 80% ()
Matka sa snaží dcéru postrčiť vhodným vydajom do vyšších poschodí rímskej spoločnosti. Táto snaha vychádza naprázdno a tak ustaraná mater stále rezignovanejšie sleduje dcérkin kvalitatívny zošup o dve - tri poschodia nižšie oproti jej vlastnému nič-moc životu domácej otrokyne. Skvelá je v tomto zmysle scéna, kde matka vykrikuje, či je morálne neustále drhnutie domu, kuchyne, varenie a šúrovanie, starosť o deti a jedinou jej odmenou za každodennú otročinu je prácou uťahaný manžel, tráviaci voľno chrápaním na pohovoke a čítaním novín. Ponúka sa i akási paralela s mussoliniovským fašistickým režimom, počas ktorého sa dej odohráva. Spočiatku, po Mussoliniho pochode na Rím v r. 1922 a následnom prevrate plnom nádejí v skvelé oživenie spoločnosti nasledovalo rezignované sklamanie sledovania postupného úpadku a následnej viacnásobnej okupácie. Napriek zaujímavému deju sa film nevyhol scénaristickej totalite, nevyplývajúcej azda ani tak z toho, že predlohou bol známy román, ako z úpornej snahy vedenia hercov, ktorých úlohou bolo krásne a čisto odverklíkovať predpísané vety. Táto umelá snaživosť vysoko predčila akýkoľvek náznak ich spontánnych emócií a prirodzenosti. Poznámka: Obdobné úporné vyvyšovanie hercom naoktrojovaného (vnúteného) scenára nad skutočnú hereckú prirodzenosť a zladenie sa s príbehom je každodenný rituál drvivej väčšiny nielen filmových adaptácií, ale aj štátom bohato dotovaného repertoáru divadel. Herci sú najčastejšie v pozícii hovoriacich bábok na kľúčik či opakovacích papagájov. Deklamujú im nanútené, mŕtve, od ich osobností absolútne odtrhnuté monológo=dialógy. Oduševnene a pritom viditeľne umelo sa hviezdy hereckého neba bijú pritom do pŕs, tragicky zomierajú a pritom nádherne spievajú a tď. Tlačia tak zo seba - či skôr ó z hĺbky ich nesporného talentu - emócie oduševnenejšie a úpornejšie než ich vlastné hovno na záchode. Lež chyba lávky, túto lineárnu literárnosť je vo väčšine prípadov v divadle i filme cítiť, čo je čiastočne aj prípad Rimanky. ()
Silný příběh, i když někdy je vývoj postav hodně zkratkovitý a některé scény málo uvěřitelné. Hlavně je to ale krásná poctivá filmařina s nádhernou kamerou a přehnaně melodramatickou Lollobrigidou. Přes varování jsem si to dal s dabingem. Což o to, ve vedlejších rolích je to v poho, ale když je průser české znění v titulní roli, dost to sráží celkové hodnoty. Z úcty ke klasice dávám 4*, ale s dost vodřenejma ušima. ()
Pohled pod povrch mussoliniovské Itálie je v každém případě alternativou všednodenněji zaměřeného ZVLÁŠTNÍHO DNE. Více - bezprostředněji - je tu patrný tlak doby a její mravní rozkolísanost. Zbytky meziválečného sentimentu neruší; naopak. Mravní dilema postavy hrané Lolobrigidou je zřejmé právě tak jako umělecká suverenita a atraktivnost hereččina zjevu. Její kolísání mezi konspirací, totalitou a polosvětem je nakonec zastaveno otěhotněním. Dítě je tím pojivem, které je jak navázáním na neblahý způsob života, jemuž nedobrovolně začala stále náruživěji propadat, tak jeho pozitivním překonáváním a určitostí naděje do budoucnosti. Role i film sám pak hvězdným Lolobrigidiným nástupem k další světové kariéře na stříbrném plátně. Výsledkem je i dnes hluboký, jímavý zážitek překonávající půlstoletou propast uplynuvši od premiéry zřejmě i pro přátele hraného fimu z mladších generací. Rozhodně, zvolí-li tuto klasiku, neprohloupí. ()
Reklama