Vlak do Pusanu

Zombies sú s nami už strašne dlho a vinou toho je z roka na rok ťažšie vymyslieť na túto tému niečo originálne. Tomuto filmu sa to podarilo a pritom stačilo vymyslieť iba netradičné prostredie – vlak. Práve v ňom a v priľahlých, tomu odpovedajúcich končinách (stanica, depo), sa odohráva toto vcelku príjemné prekvapenie. Ďalším plusom sú dobre stvárnení živí mŕtvi (hoci v tomto prípade skôr „nakazení“) a neoriginálne, ale sympatické a fajn postavy. Ku koncu je to možno už až zbytočne priveľká masakra, scenár nie je z najnepredvídateľnejších a ako sa tak blížime k záverečným titulkom, tým sa preživšie postavy blížia k hraniciam svojho logického správania sa, ale i napriek tomu snímku hodnotím kladne. 70 % (10.01.2017)

Rozporuplný pocit. Na jednu stranu to kromě zasazení nemá co nabídnout, zombie jsou sice rychlí, ale příliš velká respekt nevzbudili, gore není téměř žádné a jakkoliv to není něco, kvůli čemu bych normálně film odsuzoval, přece jen to přispělo k větší sterilnosti. A pak tam je ten lidský padouch a jeho schopnost udělat ze všech kolem sebe bezmozkové kretény (počkat, to je přece mělo zachránit, když neměli mozky, ne? Chyba v logice! :)). Logiku ve vyděšeném davu sice nejde hledat, ale celá ta linka mě neskutečně štvala. Možná spíše tím, že mi přišla nevěrohodně vystavěná a zahraná. Na druhou stranu to je příjemně nekompromisní, má to sympatické hlavní postavy včetně malé holčičky (která není otravná) a celé je to... jiné než západní zombie žánr. Jaksi více kýčovité a emotivní a se slow-motionem. A v závěru mi to přišlo jako docela zajímavý nápad, Korejci ty dramata prostě umí. Ale žádný východní zázrak to prostě není. To byl např. Snowpiercer, když už jsme v tom vlaku. 6,5/10 (21.09.2016)

Neustále pracujúci manažér sa rozhodne konečne splniť svojej dcére jej želanie a navštíviť s ňou jej matku. Tá žije vo vzdialenom Busane, takže zvolia komfortnú cestu vlakom. Ešte pred odjazdom však nastúpi žena, s ktorou očividne niečo nie je v poriadku. V správach sa začnú objavovať reportáže o násilí v uliciach, ktoré by však pre cestujúcich nemali byť problémom. Oni ale netušia, že jeden obrovský problém práve nastúpil do ich vlaku. - Každý hororový divák si hneď na začiatku zrejme položí dve otázky. Kde je gore? a Toto má ako byť krv? Tieto dva faktory vidím ako jediný problém tohto hororu, ktorý bol velmi očakávaný dokonca aj v USA, kde hororom z Ázie velkú pozornosť nevenujú. Inak však všetko funguje ideálne. Napriek dlhej stopáži to má intenzívne tempo, nakazených je dostatočné množstvo, akcia je taktiež miestami napínavá a prekvapivo dokázali tvorcovia dať dokopy sympatické herecké obsadenie, čo sa u hororov z tejto oblasti často nestáva. Vizuálne a technicky je to naozaj kvalitne spracované a prostredie vlaku je pre Zombie horor naozaj nevšedné, takže ponúklo zaujímavý zážitok. Ázia si u mňa po tom absolútnom nezmysle s názvom Yakuza Apocalypse týmto projektom trochu napravila reputáciu. + herečka z Manhole (18.09.2016)

Mali sme tu Hadov v lietadle, v tomto prípade máme zase zombíkov vo vlaku. Popravde nie som príliš fanúšikom tohto subžánru, čiže na jednej strane uznávam kvality tohto kultového filmu, na tej druhej ma ale nedokázal ničím ohromiť. Zopár scén ma ale potešilo, ako napríklad uviaznutie pasažierov medzi skupinkou zombíkov a skupinkou ľudí, kedy asi najviac cítiť tú ústrednú myšlienku, že kto je tu v skutočnosti ten zlý. Máme tu klasické prototypy, sebec, ktorý sa vzchopí a stáva sa z neho hrdina, sebec, ktorý sa nevzchopí a ostane sebcom, hromotĺk bitkár hrdina, malé dievčatko, bezďák, tehotná žena... 70% (16.07.2020)

Napínák to byl teda ukrutnej, takhle dobrá zombárna už se pár let neurodila. Recenze film často správně připodobňují k Snowpiercerovi a World War Z. Train to Busan je opravdu takový jejich prvotřídní kříženec, což bohužel platí především v jeho první půli, k níž v podstatě nelze mít výhrady, do cíle se ale dojede v třídě druhé. Pro zombie filmy typická sociální kritika je zde totiž místy až moc očividně vychtěná, objeví se nějaká ta nadbytečná odhalení a melodramatické momenty, které do té doby výtečně rozjetý katastrofický vál trochu zbrzdí (a natáhnou na mírně přepísklé dvě hodiny stopáže). Pozitivní dojem ale rozhodně zůstává. (12.09.2016)